Koncertní uvádění filmové hudby se s posledních letech stalo až módou – ať ve formě suit bez promítání filmů, nebo jako živě provozovaná hudba k promítanému, většinou němému filmu dle tehdejší provozovací praxe. A byla otázka, nakolik Liškova hudba k Marketě Lazarové, tak integrálně srostlá s filmem, bude fungovat samostatně. I když při provedení ve Fóru Karlín tak úplně bez vizuálního vjemu nebylo. Součástí Ostrouchova konceptu byla projekce statických fotografií z filmu nebo vybraných sekvencí v podobě opakujících se, zacyklených smyček.
Vysoce ceněný film z roku 1967 podle baladické prózy Vladimíra Vančury o lásce, krutosti a víře zasazené do středověkého prostředí loupeživých rytířů dostal podobu programní rapsodie, audiovizuální kompozice nesené dějovým obsahem. Ostrouchov, sám autor hudby k řadě filmů, z rozsáhlé Liškovy hudby, která zaznívá ve dvou třetinách téměř tříhodinového filmu, nevytvořil nově sestavenou suitu podřízenou hudebním formálním pravidlům, ale respektoval právě hlubokou propojenost filmu s hudbou. Úprava spočívala ve vyřazování, krácení, propojování Liškovy hudby, nikoli v jejím přehazování do formálně nového hudebního tvaru.
Výsledná devadesáti minutová kompozice má 21 částí počínaje Říšskou cestou přes Lazarovo vidění, Prozření Markety, Nanebevzetí, Únos po Bitvu po Boží milost, Svatbu a Epilog. A bylo až překvapivé, nakolik Liškova hudba působí samostatně. Při koncertním provedení se vztah filmu a hudby se obrátil - obrazy byly podřízeny hudbě a dostaly se do role ilustrační projekce, která spíše odváděla pozornost od hudby. Ačkoli nebyla strukturovaná do hudební formy, v pohromadě ji drží Liškův kompoziční styl postavený na inspiraci gregoriánským chorálem, svěřeném sboru, sopránu a tenoru, v kombinaci v „brutálními“ ataky mohutné baterie nejrůznějších bicích nástrojů a žesťů. Bylo až „napínavé“ sledovat přelévání, vlnění, oddělování, ale i prostupování těchto dvou vrstev, které ještě doplnily recitované texty na principu melodramu. Z dnešní perspektivy vývoje hudby lze říci, že některé plochy navozovaly postupy minimalismu, který se přitom začal v anglo-americkém světě „klubat“ až na sklonku 60. letech jako nový styl oproštěný do opakování patternů s o to větší intenzitou změny každého detailu.
Bylo zásluha všech interpretů, Baborak Ensemble, Martinů Voices, Kristiny Farag s rozsáhlými sóly na altovou flétnu, sopranistky Kateřiny Kněžíkové, tenoristy Josefa Moravce, vypravěčů Josefa Somra a Jany Štěpánkové i Anny Kratochvílové s texty Markety Lazarové, že první živé koncertní uvedení této Liškovy hudební rapsodie vyznělo takto kompaktně. Posluchači si dozajista ani neuvědomovali především tempovou, rytmickou, ale i harmonickou složitost partitury, která se pro film míchala ve střižně ze samostatně nahrávaných stop, zatímco při živém provedení ji museli paralelně řídit a koordinovat dva dirigenti – Radek Baborák a Lukáš Vasilek, v některých místech ještě jeden z hráčů na bicí.
Uvedením koncertní verze Liškovy hudby k Marketě Lazarové tak letos dvacetileté jubilující Struny podzimu vzdaly zasloužený hold tomuto skladateli, který ve spolupráci nejen s Františkem Vláčilem, ale i Karlem Zemanem, dvojicí Kadár & Klos až po Juraje Herze a Věru Chytilovou vytvořil celou velkou éru českého filmu. Festival tak dostál svému záměru objevovat nové souvislosti a vazby napříč žánry.
Struny podzimu - Zdeněk Liška: Marketa LazarováMartinů Voices – sbormistr Lukáš Vasilek Baborak Ensemble – dir. Radek Baborák Kateřina Kněžíková – soprán Josef Moravec – tenor Anna Kratochvílová – Marketa Lazarová Josef Somr, Jana Štěpánková – vypravěči Petr Ostrouchov – koncepce a úprava Koncertní provedení hudby Zdeňka Lišky k filmu Marketa Lazarová doprovázené projekcí, Forum Karlín, pátek 9. října 2015 19:30 h. Hodnocení 80 % |
Inspirace na dny příští
Zelenka festival Praha – Jan Dismas Zelenka: Moteta pro sólový alt a orchestr
Česká premiéra stěžejních Zelenkových děl Sollicitus fossor a Qui nihil sortis. Ensemble Inégal, Filippo Mineccia – kontratenor (Itálie), Gabriela Eibenová – soprán, Peter Whelan – fagot (Velká Británie). Dirigent Adam Viktora.
Kostel Panny Marie pod řetězem, Lázeňská 2, Praha 1, úterý 13.října 2015 19:30 h.
Bohuslav Martinů: Tři přání aneb vrtkavosti života. Hudební nastudování Jakub Klecker, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, pohybová spolupráce Lenka Dřímalová, Jana Tomsová, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Eva Mikulášková.
Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, Divadlo Antonína Dvořáka, premiéra čtvrtek 15. října 2015 18:30 h.
Giuseppe Verdi: Otello. Dirigent Yannick Nézet-Séguin, režie Bartlett Sher. Účinkují Aleksandrs Antonenko, Sonja Jončeva, Dimitrij Pittas, Željko Lučić, Günther Gröissbock. Přímý přenos z Metropolitní opery do kin v ČR sobota 17. října 18:45 h.
Giacomo Puccini: Tosca.
Slezské divadlo Opava, premiéra neděle 18. října 2015 19:00 h.