Trutnoff se přes různé pokusy s hledáním nového místa, které nevyšly, nakonec vloni nekonal. Nekoná se ani letos. Znamená to, že festival de facto neexistuje?
Nad úplným koncem jsme neuvažovali. I když už po ročníku 2015, jehož hlavními hvězdami byli The Prodigy, se ve vzduchu vznášelo, že v nejlepším je přestat. Nestojíme o žádnou mučednickou čelenku, ale fakta jsou jasná. Z územního plánu, který máme v rukou, je to jasné černé na bílém. Ze sedmdesáti procent pozemků, kde se festival odehrával, jsou stavební parcely. Vlastní je developeří blízcí ODS a radnici, která je nechala zasíťovat. Realitky je dnes nabízejí k prodeji. Na festivalových loukách může stát téměř cokoliv do výšky 15 metrů. Nevíte dne ani hodiny, kdy přijde někdo s nabitou kešení a řekne, že tady chce stavět. S festivalem našeho rozměru, s celosvětově známými kapelami a několika pódii se nepočítá a nemá zde perspektivu.
Jaké máte na pauzu ohlasy od pravidelných návštěvníků?
Denně se mě někdo ptá, jestli bude festival a kde. A také proč trutnovská radnice z pozemků udělala komerční a průmyslovou zónu a připravila je pro developery k zastavění, když se tam odehrával přes třicet let festival, který město proslavil a byl jím známý. A navíc jej má ve svém názvu. Stalo se dokonce, že si i letos lidé objednávali lístky. Ale vše špatné je k něčemu dobré. Po vyhlášení pauzy se nám nashromáždilo na dvě desítky nabídek z různých koutů naší země, které jsou nesrovnatelné s těmi, co nastavila trutnovská radnice. A místa to jsou zajímavá a pěkná, vstřícnost milá. Tak uvidíme, jestli se prostor pro nové vize otevře. O nápady a chuť nouze není.
Na Bojišti tedy Trutnoff definitivně skončil?
Tam už nic nového nevymyslíte, jste omezen prostorem a pozemky developerů. O přemístění našich wigwamů jsme mluvili už několik posledních let a upozorňovali na to, že festival na původním místě bude jednoho dne naposledy. Když pak jeden rok tři týdny před festivalem najely na pozemky bagry a zakously se do posvátné půdy jak hladoví orli a začaly uprostřed campu vedle Undergroundové scény hloubit obří základy pro překladiště balíků, ortel byl vyřčen. Do toho nám vloni z radnice na náš dotaz napsali, ať se domlouváme na pronájmu Bojiště s novým nájemcem, který však skoro dva roky nebyl znám. Je to delší příběh s kořeny v nepoklepávání po ramenou a odmítnutí se nechat manipulovat...
Zakladatel festivalu Trutnoff Martin Věchet.
Nedalo se přece jen nějak dohodnout?
Bez dlouhodobější vize a z roku na rok se taková akce s kapelami jako The Prodigy, Iggy Pop, Patti Smith, Korn, Manic Street Preachers nebo Faith No More dělá dost špatně. Potřebujete smlouvu na území ne měsíc před festivalem, ale s několikaletou vizí. Už se nám nechtělo každoročně riskovat. Je něco jiného dělat festival s jedním pódiem a hlavní kapelou za pár tisícovek eur, hrající jinak v klubech, než s několika pódii a celosvětově známými kapelami v řádech deseti- a statisíců euro, kde se domlouváte tři, čtyři roky dopředu a platíte předem milionové zálohy. Když něco nedodržíte, nejenže můžete na další kapely, sympatie a domlouvání zapomenout, ale přijdete nejspíš i o domluvenou skupinu a zálohy v milionech.
Jakou roli v přerušení kontinuity festivalu sehrála předloňská „aféra“ s vaším pozváním Miloše Jakeše na Trutnoff, které se zkreslujícími komentáři uniklo na internet ve scéně z tehdy připravovaného dokumentárního filmu, a následné odmítnutí účasti několika kapel?
Nijak zásadní. Nakonec se vše postupně otáčelo a dnes jsou z toho historky k pobavení a dobrý dokument v jehož rámci jsem Jakešovi řekl, ať se přijede podívat na kapely a zpěváky, které zakazovali a festival, který rozháněli. Je dobře, že dokument vznikl. Při jeho premiéře jsme se velmi bavili. Dnes o film má podle režiséra Pavla Křemena zájem Česká televize a možná jej uvidíme k výročí sametové revoluce. Vtipné je, že ti, kteří celou hysterii rozjížděli, a setkání s posledním předlistopadovým udržovatelem komunistického ohně použili jako bič proti festivalu, se dnes pokoušejí dělat ve stejný termín své malé festivaly. Ale tak už to bývá...
Martin Věchet a Milouš Jakeš
Vloni jste se pokusili uspořádat menší festival nedaleko od Hrádečku, kde měl chalupu Václav Havel. I z toho ale sešlo.
To místo pod Hrádečkem, které jsme si vloni k připomínce vzniku festivalu našli, bylo pěkné a pro naše setkání jako stvořené. Navíc mělo silnou symboliku, protože v počátcích festivalu v letech 1984 a 1987 Václav Havel organizátorům hodně pomohl. Majitel nám pozemky ochotně nabídl k pronájmu, náš projekt se mu líbil. Už dříve prý za námi chtěl přijít. Dnes s odstupem času víme, že to oficiálními stezkami ani nemohlo vyjít. Pokud bychom tedy na to nešli „punkově-technařským“ způsobem. Což bychom bývali jistě zvládli.
Po oficiální cestě ale bylo rozhodnuto, už když jsme poprvé otevřeli dveře u starostky a po její pravici seděl dříve kovaný komunista, dnes kovaný odeesák a podnikatel Grund, který zaměstnává místní lidi. Ve vesnici má nejen fabriku, ale vedle námi pronajatých luk přes silnici i pozemek, kde má obří golfové hřiště. Seděl téměř po celou dobu se zkříženýma rukama a jen řekl: „Já tady žádný rokáč nechci. Já mám hudbu rád, poslouchám jazz. Ale rokáč tady žádný nechci.“ A bylo rozhodnuto. Vyřízeno.
To, co následovalo, bylo jako z čítanky ze 70. let, včetně hrozby rozkrádání majetku narkomany. Celé to vypadalo, že doprostřed vesnice měla spadnout z Marsu bomba a z ní mělo vyskákat hejno alkoholiků, narkomanů a zlodějů, kteří jak husité vyplení krajinu, zpřevrací ploty a pak tam budou polehávat se zapíchanými jehlami v pažích. Vyvrcholilo to tím, že starostka začala na oficiálních stránkách obce vyzývat lidi, ať na nás vezmou vidle. V této náladě jsme šli na zastupitelstvo. Přivedli jsme asi čtrnáct spolupracovníků – lékaře, ochrankáře, úklidáře, technický tým a dva pány faráře, kteří jezdí na festival a mají na festivalu bohoslužby. Ochrankáři mávli rukou a říkali: To je úplně beznadějné. Tady nemá cenu nic vysvětlovat. Nic nechtěli slyšet. Měli předem rozhodnuto.
Martin Věchet a Václav Havel (festival v Trutnově)
Máte tedy nějakou vizi, jak s fenoménem Trutnoff naložit dál?
Vloni jsem dostal po třiceti letech plavky a od začátku prázdnin je do září nesundal. A s tím jsou spojeny další věci a nové vize. I když se bez festivalu velmi pěkně žije, na cestách pravdy, lásky a poznání, jak známo, přicházejí nové nápady. A doufám, že s nimi již brzy seznámíme i ostatní. Vzít tu energii, to dobré ze starého magického setkání, vrátit se ke kořenům s novými prvky a dát do pohybu náš kočovný kmen se starými i novými bojovníky. Vytvořit poutní místo v nových lovištích pro festival, z něhož vzejde, jak říkal Magor, manifestace radosti. Podstatné je, aby naší myšlence byly nakloněny i místní a spřátelené kmeny. Několik setkání jsme již absolvovali, další nás čekají, jedno dokonce symbolicky v den obvyklého začátku našeho festivalu. Vůle domluvit se je. Z nabídek jsme to zúžili na tři, čtyři vybraná místa.
Nebojíte se, že „obchodní značka“ Trutnoff může zestárnout a lidé na ni zapomenou?
Věříme, že naše setkání, jak říkáte „značka“, zraje jako víno. Z Bojiště jsme sice udělali i díky našim squaw a spolubojovníkům za ty roky kultovní a obecně známé místo, ale je to v podstatě malý zázrak, že ten festival přežil přes různé peripetie do dnešních dnů, třicet let v malém městě pod horami, za nímž končí koleje. Ale pokud se ptáte, jestli se neobávám zapomenutí, odpovídám, že kdyby bylo jen na mně, nechal bych pauzu klidně i delší a vrátil se, až by uzrál čas a přehnala se doba, kdy se z festivalů stala móda a průmyslová zábava. Už to není jako v počátcích, kdy to byla vzácnost a svátek, jak je obsaženo v latinském prapůvodu toho slova. Je přefestivalováno.
Dnes je „in“ vyfasovat v létě pásku na ruku a splnit si tím svoji letní povinnost – být na festivalu. Každá víska má dnes koncert několika kapel, kterému dá označení festival. Bohužel se ty akce většinou navzájem podobají – ty větší i menší. Jedno léto vidíte stejné kapely, stále dokola. Liší se pár festivalů. Naše setkání vzniklo na undergroundových základech, v kobkách pod policejními lampičkami v přítmí vyšetřoven, nebyl dělaný profesionály, měl ducha. A duch není vázán na jedno místo, na jednu hmotu, je přenositelný. Věřím, že budeme-li pokračovat, i přes současnou konzumaci festivalů, kdy se lidé nabaží té vzájemné podobnosti, Trutnoffu vdechne jeho duch novou energii. Tak snad už příští rok. Kdy si, mimochodem, připomeneme padesáté výročí praotce všech festivalů, amerického Woodstocku.
