Právě tady vznikají knížky, které rok co rok sbírají ceny v nejrůznějších soutěžích, od Nejkrásnější české knihy roku po Zlatou stuhu. Pro Meander píší třeba Petr Nikl, Ivan Wernisch a Markéta Pilátová, své práce tu publikovali také Václav Havel, Ludvík Vaculík, Jiří Stránský a Josef Hiršal; mezi výtvarníky pak září Daniel Michalík, Nikola Hoření, Lucie Dvořáková nebo Jaromír Plachý. Těch titulů vydal Meander za čtvrtstoletí skoro tři sta třicet tři. Takže je to dneska dohromady nejen pěkné počtení, ale taky bohatá galerie.
Prasátko a Mrňousek
S tím letošním výročím je to ale trochu jinak. Meander sice Ivana Pecháčková založila v pětadevadesátém, ale první knížky vyšly až o dva roky později. Byla to vánoční leporela. K populárním skládačkám pro nejmenší uživatele se nakladatelka vrátila před časem edicí nazvanou Repolelo. A mezi pětadvaceti novinkami, které Meander k jubileu právě vypustil do světa, je těch „repolel“ rovnou šest. Od Michala Šandy, Daniely Fischerové nebo Jana Nejedlého. Posledně jmenovaný zve do „cirkusu Mrňousek“, který má na programu třeba „hrošici Marcelku / co vystrkuje prdelku“ a kde poletují vzduchem rýmy jako „každý čecháček / papá špekáček“.
Titul kongeniálně ilustroval zmíněný Plachý, pracovník slavného herního studia Amanita Design – a ve volném čase výtvarník, jemuž se pod rukama rodí naivisticky stylizované postavičky, které s gustem vyvádějí všelijaké lumpárny a potrhlé kratochvíle. A že je Plachý mimořádně při chuti, je v předvánoční meandrovské kolekci zastoupený ještě třikrát: dva tituly „o našem prasátku“ jsou němé, ten třetí je pak v pěkně popletených verších.
Trochu staršímu čtenáři je určena nová knížka z dílny argentinského komiksáře Linierse. Navzdory názvu (Dobrou noc, Planetko) je tady všecko v pohybu a dost svižném: plyšák titulního jména se totiž rozhodne, že si kousne z té největší sušenky na světě – měsíce na obloze. Anebo další kousek z dílny Karin Schaapmanové, nizozemské výtvarnice, která své pohádkové světy nejen píše, ale taky staví. Tedy hlavně staví, propracované do nejmenšího detailu: z různých neužitečných materiálů, z kartonu a papírmaše.
Myší dvojka Julie a Sam si už pod jejím vedením užila na pouti, v cirkuse, v divadle, na pikniku a nejnověji hledá dobrodružství v přístavu, kde pracuje Juliin děda jako námořník. A kde se koná každoroční závod s notně potrhlým názvem „píremegoglelodiáda“. Ti dva v něm sice nezvítězí, ale legrace i napětí si užijí každopádně. Od myšek je to pak nejlepší vzít rovnou do malovaného lesa Habřince, kde je doma jezevec Chrujda se svými společníky, hlavně lasičkou Aničkou a sovou Stáňou. Autorská dvojka Petr Stančík a Lucie Dvořáková mu tentokrát pomáhají vyřešit problém s kůrovcem.
Na ještě trochu starší čtenáře, nejspíš už mládežníky, pamatuje Meander aktuálně knížkou Markéty Pilátové Kiko a princezna z tundry. Kiko je japonská holčička, která disponuje poněkud zvláštními rodiči: maminka brázdí zeměkouli na motorce a tatínek restauruje staré knihy. Ideálně na českých zámcích, kde je to blízko k nejrůznějším tajemstvím, legendám, kouzlům a čárám. Spojeným nejnověji s českými legiemi a ruskou tundrou. A protože Kiko si nakonec vždycky poradí a přijde všemu na kloub, je knížka prodloužena o interaktivní stopu: návody na vlastní origami, které copatá Japonka ve volném čase ráda skládá.
Úplně odjinud je pak novinka Petra Nikla, který je vůbec nejpilnějším autorem Meandru. Vydal pod jeho hlavičkou na deset autorských knížek, kde se druží slovo s obrazem, kresba s veršem nebo prózou. Nejnovější v řadě je Hudebníček, sbírka svérázných písňových textů, realizovaných v té nejlepší nonsensové tradici, prostě jak to letos šedesátiletému autorovi „z huby lezlo“ – a doprovozených portrétní galerií zúčastněných nástrojů od Miroslava Černého.
Auťákem po Evropě
A na závěr další komiksová klasika: Nicolas de Crécy. V Meandru mu vydali už taky pěknou řádku knížek: Doba ledová, Salvatore nebo Nebeský bibendum. Všechny mají společný kořen: jistou bizarnost až surreálnost příběhové linky, úzkostný, apokalyptický náběh, koketerii se světem za oponou, ve stínu, v nicotě nekonečného vesmíru. Aktuální počin je z trochu jiného těsta.
De Crécy tu vzpomíná na svou dávnou cestu auťákem po Evropě, z Francie přes východní blok do Turecka, kterou podnikl v doprovodu svého bratrance. Road-album Visa transit si všímá krajiny, měst, lidí, ale je tu ještě něco, respektive někdo navíc: čerstvá zkušenost s výbuchem Černobylu a belgický básník Henri Michaux, který ovšem dva roky před de Crécyho cestou zemřel. Jak to všechno dopadne, není jasné. Jde o první díl. Ten další vyjde v Meandru možná už napřesrok.
