Před promítáním filmu Méďa by měli slušní kinaři položit návštěvníkům dvě otázky: 1) Nudíte se v tom letním vedru opravdu hodně moc? 2) Milujete filmy, kde je nekonečným zdrojem legrace pouštění větrů?
Pouze při odpovědi „Rozhodně ano“ na obě otázky by pak měli divákům prodat lístek – jen takoví si totiž tento film naplno užijí.
V titulní roli je plyšový medvídek Ted, který před třiceti lety splnil vánoční přání malého Johna, chlapce bez kamarádů, a obživl. Nyní John i medvídek dospěli a Ted nejenže je stále Johnovým věrným přítelem, ale navazování jakýchkoli jiných kontaktů mu svým zvlčilým chováním notně komplikuje. V největším ohrožení je momentálně Johnův vztah s přítelkyní Lori, který po několika letech dospěl k bodu zlomu. John se bude muset rozhodnout mezi dvěma bytostmi, které na světě nejvíce miluje...
Do toho se přimotá obskurní dvojice otce se synem, kteří Teda, jenž v době svého obživnutí býval celebritou, nesmírně touží vlastnit,amožná i mučit. A také superhrdina Flash Gordon, respektive jeho obstarožní někdejší představitel Sam J. Jones. A Norah Jones.
Když z medvídka padá sníh
Tvůrci snímku Seth MacFarlane a Alec Sulkin mají za sebou práci na animovaných televizních seriálech Griffinovi či Cleveland Show. Ty si dokázaly najít svůj styl a své publikum, které by nyní mělo ocenit také Méďu. Není to vyloučené: snaží-li se televizí ostřílení autoři celých 106 minut chrlit do patnácti let nepřístupné žerty, bylo by s podivem, kdyby se alespoň pár z nich nepovedlo. Rozkurážený plyšový medvěd na mejdanu s bílým práškem na čumáku vypadá opravdu roztomile a moment, kdy Ted ohromí prodavačku v supermarketu etudou z pornofilmu zakončenou stříkanci kondenzovaného mléka (nebo čeho) je přinejmenším obtížně zapomenutelná.
Co vše může zažít dospělý muž s plyšovou hračkou?
Zároveň je však snímek plný pokusů o vtipy, které tak docela nedopadly, a jeho děj je až příliš zřejmě pouhým věšákem na gagy a citace.
Méďa je film pro dospělé, kteří zůstali duší páťáky, o těchtýž a od týchž. Seth MacFarlane měl nejspíš dost rád Alfa, kdysi se zřejmě hodně nasmál u filmu Připoutejte se prosím a před pár lety třeba u Tropické bouře Bena Stillera. Slůvko „retard“, které rozpoutalo hromobití kolem Stillerova filmu, tu zazní s gustem, zároveň ale také bez velkého nebezpečí, že by se podobná hysterická reakce části veřejnosti opakovala.
Terče proklatě nízko
Je to tak s valnou většinou „odvážných“, „provokativních“ a „nekorektních“ scén a replik ve filmu Méďa. Hranice nepřípustného je již posunuta tak, že prakticky neexistuje: Amerika jistě ve své většinové podobě zůstává prudérní, zároveň však nechává, ať už v televizi nebo ve filmu, dostatek svobodného prostoru pro ty, kteří tuto prudérnost nesdílejí. Respektive pro ty, kdo chtějí na „nekorektnosti“ a „ožehavých“ tématech, jako jsou drogy a sex, něco vydělat.
MéďaUSA 2012 |
I Méďa je jen racionálně zacílený komerční produkt, který rozhodně neboří žádná tabu a neposouvá hranice. Je to průmyslově vyrobená hračka pro zastydlou, byť zároveň jistými talenty a inteligencí obdařenou komunitu, která si ráda nezávazně a v podstatě bezzubě zasprosťačí. Terčem ironických štulců jsou celebrity jako Taylor Lautner, idol děvčátek známý ze ságy Stmívání; tenhle vtip, který si tvůrci nechali až pod titulky, se zrovna docela povedl – ale zároveň ilustruje mělký záběr a snadnost cílů MacFarlaneova snímku.
Pokud bychom film Méďa poměřovali pouze jeho ambicemi, asi se vlastně celkem povedl. Ale slova distributora o „jedné z nejoriginálnějších komedií, jaká za posledních pár let vznikla“ jsou opravdu hodně nadsazená.
