Michael začal Výběru velet. To mi vadí

Ve čtvrtek patří Sazka Arena průřezu vaší tvorby. Bude večer ve stylu vašich pořadů Na Kloboučku?
Tak to úplně ne, sestavili jsme jedinou partu, něco jako superkapelu s mladou rytmikou, dvěma kytarami  a klávesami navíc. K rytmice se potom přidá bubeník Jiří Hrubeš, symfonický orchestr českého rozhlasu s dirigentem Vladimírem Válkem a dvanáctičlenný dívčí sbor Brécy. Jde o stabilní celek, měnit se budou jen interpreti.

Jaká je koncert poskládaný?
Koncert má tři části - po úvodu se symfoniky zahrajeme několik mých věcí z Výběru, zpívat je bude Matěj Ruppert. Potom přijde klidnější poloha s mými písničkami pro Zuzanu Michnovou a Janu Koubkovou. V ní se objeví Iva Marešová, Viktor Dyk a Lenka Dusilová, také budu hrát sám se španělkou a s Monikou Načevou. Ve finále zazpívá Kamil Střihavka skladby z repertoáru BSP, s Bárou Basikovou zahrajeme stěžejní věci z éry Stromboli a tento blok zakončí skladba Ó hory, ó hory s Tomášem Hájíčkem, Vilémem Čokem a Noidem. Vsuvkou budou dvě instrumentálky trojice Big Heads.

Kde se v takovém průletu dlouhými roky cítíte nejsilněji jako skladatel a kde naopak jako kytarista?
Nemám to moc rozdělené, hodně se to prolíná. Vlastní kytarový styl se nejlépe nachází při hledání vlastního skladatelského rukopisu. Ve Výběru zas byla možnost otevřít se jakýmkoliv experimentům bez stylových omezení, vytvořit si vlastní pohled na hudbu.

Nemrzelo vás, že všechny vaše kapely a projekty byly vždycky tak trochu ve stínu Pražského výběru?
Jako romantický ventil a ostrůvek imaginace jsem si tehdy našel Stromboli a ještě před tím zas Zuzanou Michnovou, což bylo spojení mojí hudby s ženskou výpovědí. Výběr byl dravý, temný a sarkastický, na první desce jsme vytvořili s Michaelem autorskou dvojici, něco ve stylu Lennon-McCartney, bylo to zajímavé spojení.

Proč tedy na seznamu čtvrtečních hostů  Michael Kocáb chybí?
Výběr vstoupil jako kapela loni do síně slávy. Původně jsem si myslel, že by mohl vystoupil jako perlička na závěr, jenže v poslední době se náš vztah a Michaelem zkomplikoval. Tři měsíce nebral telefon ani neodpovídal na esemesky. Je absurdní, že tam zpívat nebude, ale ve finále odmítl.

Komplikacemi myslíte zprávy, že Výběr připravuje desku s jiným kytaristou?
To je pro mne novinka, kterou jsem se dozvěděl z tisku a asi je to důsledek krize, která nastala už dávno předtím. Prostě jsme se ostře chytli. Navrhoval jsem, abychom si dali pauzu a neřešili věci pod prudkými emocemi. Nechci se na Výběr vykašlat, určité věci mi tam ovšem vadí.

Které?
Autoritářství. Michal je silné ego, hraje si na kapelníka Výběru a začíná velet. Jenomže já nehraju v orchestru Václava Hybše.

Jenže vy jste vždycky byli soupeři, jako v té scéně s bahenním zápasem ve filmu Pražákům těm je hej.
Rivalita mezi námi byla vždycky, když složil jeden písničku, složil ji i ten druhý. Ale bylo tam i určité přátelství, úcta, respekt a dlouhá společná životní štreka. Nedávno jsem se na tu scénu znova díval a přišlo mi to hrozně líto. Jak stárneme, jsme vyhraněnější, máme v sobě určitý "dědkizmus" a jsme na sebe větší pedanti, hůř se domlouváme i tolerujeme.

Napadá vás, jak situaci kolem Výběru řešit?
Jak to vypadá Michael už situaci řeší po svém. Nechci, aby se náše světy odpojily, ale třeba je to nevyhnutelné a jeden z nás si udělá Výběr k obrazu svému. Bojím se ovšem, že zmizí kombinace osobností, která tam byla vždy důležitá, svým způsobem výjimečná.

Do Síně slávy vstupujete společně s Jasnou pákou a Petrem Kalandrou, jaký jste k nim měl vztah?
Jasná páka byla hodně syrová a přímočará, s punkovým přístupem a ve své době obsahem blízká Výběru. Petr Kalandra patří k českým Dylanům, byl velká osobnost. Žil opravdový život vykoupený muzikou. 

Napadne vás někdo opomíjený, koho byste do Síně slávy poslal vy?
Výrazný fenomén byl určitě Hladík, který to u nás celé rozjel. Ale jsou tu muzikanti od Boha, vycházející hodně z české nátury, třeba Roman Dragoun nebo Vlasta Redl. O něm málokdo ví, jak úžasný je to kytarista. Z těch starších určitě basista Padrůněk nebo saxofonista Honza Kubík. Dneska tak expresivní saxofonista v domácím rocku není. A taky Erno Šedivý a Jiří Hrubeš za bubeníky.

Natálie, dcera Michaela Kocába nyní vydává album, které natočila také s vaším synem Michalem. Takže příběh pokračuje?
Tak vidíte, my se třeba rozejdeme a oni se sblíží.