Lidovky.cz: Na knihu si čeští čtenáři museli počkat dlouhých čtrnáct let. Neměl jste během překladu dojem, že mezitím ztratila korespondence na aktuálnosti? Nebo jsou témata, která si pro sebe nastolili, nadčasová?
Dřív jsem se ke knize vlastně nedostal. Až s nakladatelstvím Albatros nás o něco později napadlo, že by bylo možné vydat od Houellebecqa i jiné věci než romány. Veřejní nepřátelé jsou tak druhým dílem trilogie jeho nebeletristických textů po Esejích (2020), třetí by měl obsahovat esej o americkém spisovateli H. P. Lovecraftovi, který je jedním z Houellebecqových oblíbenců, a zřejmě další krátké texty.
A k tématům Veřejných nepřátel je třeba říci, že aktuálními společensko-politickými problémy se autoři tolik nezaobírají, takže jde skutečně víc o obecnější otázky, jako jsou úloha a image spisovatele, jeho angažovanost, dětství – Houellebecq věnuje dost místa pikantnímu vztahu s matkou –, ale oba řeší i filozofičtější témata, například otázku svobodné vůle nebo židovství.
