Amedeo Modigliani u nás nikdy svou výstavu neměl, i když právě v Československu se v předválečném období představily některé další významné osobnosti francouzského umění a orientace na Francii byla dlouho dost výrazná. Řada českých umělců tam léta žila, a někteří dokonce organizovali výstavy francouzského umění u nás.
Tak se v Praze už v roce 1902 zásluhou svého žáka Josefa Mařatky představil August Rodin a šlo zároveň o jeho první výstavu v cizině. Náš stát také za první republiky velkoryse nakoupil francouzské moderní umění, které je dnes chloubou pražské Národní galerie. Ale Modigliani z této linie nějak vypadl. Před nedávnem byl sice jeden z jeho známých obrazů zapůjčen do Národní galerie, ale to je asi tak všechno. Tentokrát se však naskytla šance připravit v Praze jeho větší výstavu z italských sbírek.
Ne pařížská, ale italská škola
V umělcově rodné zemi byl před časem založen archiv, který se jeho dílem systematicky zabývá. Podařilo se soustředit významnou kolekci kreseb, kterou doplňuje několik obrazů včetně portrétu Modiglianiho od jeho milenky Jeanne Hébuternové, který je překvapivě kvalitní. Dále jsou k dispozici i některé z umělcových slavných soch, odpovídajících svou jednoduchostí a sugestivní stylizací duchu jeho obrazů. Italové, kteří se konečně začali starat o malířův odkaz, se ho nyní snaží prezentovat ani ne jako představitele pařížské školy, ale hlavně jako italského umělce.
Italská strana nyní jedná s českou kurátorkou Monikou Burian, jež v Itálii pravidelně působí a vyváží tam mladé české autory. Seznámila se s Modiglianiho rodinou a systematicky připravovaný projekt nabídla pražskému Museu Kampa. Toto spojení by mělo svou logiku. Ukázalo se totiž, že Modigliani při jednom ze slavných pařížských Podzimních salonů vystavoval s Františkem Kupkou ve stejném sále. Tak se zrodila myšlenka, že by se oba umělci mohli opět setkat.
Více informací si přečtěte v patečním vydání deníku
