Jeho vystoupení, doprovázené Leonou Machálkovou a chlapeckou skupinou Lunetic, zhlédlo dvaadvacet tisíc diváků a dvorní skladatel Jindřich Parma. Vystudovaný trumpetista byl unesen početným pěveckým sborem diváků, který s Petrem Kotvaldem zpíval jeho opusy Gejzír nebo Kdekdo je dál.
Spontánní atmosféra přinesla spontánní nápad. O několik dní později předal Petru Kotvaldovi disk s demonahrávkou a slovy: „Napsal jsem ti tak jednoduchou písničku, až se ti možná nebude líbit...“ Mnohonásobný držitel titulu Diskoslavík, ceny Melodie a stříbrný slavík stiskl tlačítko play: „Po pár taktech jsem věděl, že je to superhit!“
Bál se jen jednoho – nezatížit chytlavou melodii příliš složitým textem. Ostatně sám autor hudby už si do ní začal svahilsky zpívat: „Balbaleola bubulá...“ Něco takového by to chtělo! Splněním tohoto úkolu byl pověřen Pavel Cmíral, dvorní básník sólové tvorby Petra Kotvalda. Nebylo to těžké zadání – textař refrén opatřil zpěvnými slabikami o Mumulandu a ve slokách popsal tenhle fiktivní svět: „Na starejch mapách je Mumuland / ... / nemaj tam banky a parlament.“
Pak už stačilo celou píseň jen nahrát; zpěvák ji zařadil jako závěrečný opus na své album Taxitotak neber. Dnes už charakteristický vokální sbor měl natočit Vysokoškolský umělecký sbor Pardubice, s nímž Petr Kotvald v právě skončeném desetiletí několikrát spolupracoval. Teď však byl v pražském studiu pouze se třemi vokalisty – Alenou Průchovou, Naďou Wepperovou a Jiřím Březíkem; všechny vícehlasy do ostatních písní byly natočeny.
Petr Kotvald: MumulandHudba: Jindřich Parma Mama leo la Mumuland Na starejch mapách je Mumuland, Mama leo la Mumuland Mama leo la Mumuland Veselou zemí je Mumuland, Mama leo la Mumuland 16x ... Mama leo la Mumuland |
„Mám tady ještě jednu novinku a potřeboval bych do ní natočit orientační sbory, které bych poslal do Pardubic – mohl bych vás o to požádat?“ otočil se původem žatecký zpěvák na pěvecké trio. Všichni čtyři se postavili k mikrofonům – výsledek však působil až příliš komorně, pro představu Východočechů nedostatečně. Tak ještě jednou – další vrstvu! A pak zase. Ani dvanáct hlasů však nestačilo. A tak si kvartet prohodil hlasové polohy a zaplnil následující stopu. A znovu – tentokrát ve stylu operních pěvců. A jak by to znělo, kdyby to zpíval folklorní soubor? A co takhle pozměnit barvy hlasů? Nakonec mixážní pult zaplnilo čtyřiašedesát hlasů – výsledek zněl jako skutečný pěvecký sbor. Tak proč ho posílat do Pardubic? Vždyť tohle je přesně to, co skladba potřebuje – a stačili na to čtyři vokalisté!
Teď už to chtělo jen klip; hrdý držitel hlavní ceny z festivalu Mladá píseň Jihlava měl tehdy štěstí. Producent Michal Kracík v něj věřil a poskytl mu na vizuální ztvárnění písně nemalé finanční prostředky – v roce 2007 podlehl majitel agentury Fame Production, která zastupovala třeba Leonu Machálkovou nebo Jakuba Smolíka, rakovině; bylo mu dvaatřicet let.
„Byl jsem přesvědčen, že to bude nejlepší píseň z nové desky – klip tedy musel točit nejlepší režisér,“ vysvětluje jednoduchou rovnici Petr Kotvald. A tím pro něj byl F. A. Brabec, trojnásobný držitel Českého lva za kameru.
Nejprve na nabídku reagoval velmi příkře: „Vy jste se snad zbláznil!“ Po poslechu písně souhlasil – vždycky chtěl natočit snímek, v němž by pochodovaly mažoretky.
A tahle melodie se k tomu náramně hodila! Sehnali je v Kolíně a filmovalo se u obce Borovsko na nedostavěném dálničním mostě z roku 1942; dochovaných 120 metrů bohatě stačilo. Podstatná byla dvaadvacetimetrová šířka, na niž se pak trikem pohodlně vešly až desetistupy – vedle mažoretek třeba lékaři, kominíci, nádražáci nebo slečny v oranžových silonových šatech, snad prodavačky z dob, kdy Petr Kotvald se zpěvem začínal. „Bylo příšerné vedro a já pořad jen čekal, až mi dá režisér pokyn, že jsem na řadě. Stalo se tak těsně před tím, než padlo světlo: Jednou jsem zazpíval Mumuland – a jelo se domů,“ vzpomíná zpěvák a tanečník.
Problémy s pohyblivými obrázky, jak Petr Kotvald vzpomíná, začaly až ve střižně: „F. A. Brabec byl strašně rozčílený a neustále opakoval, že už neví, kde mu hlava stojí, že je to celou dobu stejné a jak on má poznat, jestli je v první, nebo třetí minutě?!“ Nakonec se přece jen podařilo celý snímek sestříhat a z písně byl největší hit léta 2001; dokonce tak veliký, že nahrávka nebyla nějaký čas na trhu k mání, protože takhle velký zájem nikdo neočekával, a tak zaměstnanec gramofirmy Sony Music odpovědný za výrobu odjel na dovolenou.
Petr Kotvald však dodnes lituje něčeho zcela jiného: „Kdybych tuhle skladbu vydával v současné době, zahltili bychom trh tričkama, čepicema, klíčenkama a peněženkama, nechal bych vytvořit počítačovou hru a vzniknout celý fiktivní Mumuland! Ale tenkrát jsem byl rád, že jsme si alespoň tohle slovo nechali zaregistrovat, a tím zabránili, aby název Mumuland neslo několik nočních barů a především jeden striptýzový klub velmi nevalné pověsti!“
Hej hity každé pondělíPříště čtěte - Marie Rottrová: Lásko, voníš deštěm |