Ovládal takřka polovinu tehdy známého světa, sjednotil Mongolsko, dobyl tisícileté okolní říše, podrobil si Čínu a jeho vojska dorazila až do Evropy. O Čingischánovi se v učebnicích dějepisu píše, že byl jedním z nejúspěšnějších vojevůdců historie, výborný stratég a politik bez skrupulí.
Film Sergeje Bodrova (slavil úspěchy s Kavkazským zajatcem – 1996) je avizován jako první díl trilogie a pokouší se odpovědět na otázku, jak se Čingischán stal tím, kým byl, a odkud se brala jeho výbojná neohroženost a jeho odhodlání. Únos manželky se oplácí Vyprávění rozklenuté mezi roky 1170 a 1185 se zaměřuje na dobyvatelovo mládí a především dětství, kdy si ještě jako Temundžin – devítiletý syn Chána Yesugeie, jel mongolskou stepí vybrat nevěstu. Nevěsta si ovšem vybrala jeho, což Temundžinovo ego nijak nepošramotilo. Tato epizoda dokazuje, že tvrdé rysy nesmlouvavého vojevůdce se formovaly i prostřednictvím emocí, rozumného úsudku a pozitivně laděných zkušeností.
Těch drastických však bylo mnohem více: už na zpáteční cestě byl otráven Temundžinův otec. Nepřátelské kmeny vyrabovaly všechen rodový majetek a malý Temundžin musel prchat, aby si uchránil holý život; neutekl však před otroctvím. Epizody z Čingischánova dětství se prolínají s událostmi, které přišly o deset až patnáct let později, kdy se Temundžin (dospělého muže hraje japonská hvězda Tadonobu Asano) opět setkal se svou nevěstou Borte. Selanka ale trvala jen krátce: v dobách, kdy bylo běžné, že se ženy kradly a za únos se oplácelo stejnou mincí, žádné manželství nemohlo vydržet dlouho.
Temundžin se ale s únosem manželky nehodlal smířit a zorganizoval záchrannou akci. Co na tom, že až po roce a že jeho choť mezitím otěhotněla s jiným. Ostatně později zase Borte pomůže svému muži při útěku z čínského otroctví, bude ji to stát nemalé úsilí a v rámci záchranné mise přivede na svět opět cizí dítě.
Temundžin přijme děti za své bez jediného slova či mrknutí oka, prostě se stejnou samozřejmostí, s jakou stínal hlavy nepřátel. Porozumět mentalitě Mongola z konce dvanáctého století není jednoduché, a Čingischán navíc nepatřil k běžným představitelům své doby. Přestože se tvůrci snaží vcelku důslednou skládankou jednotlivých epizod ze života sestavit „morální profil“ vojevůdce, je tu příliš mnoho bodů, jež se vzpírají logice. Neproniknutelná bytost K Čingischánovi prostě nelze proniknout, nelze se mu přiblížit, natož ho pochopit, jeho chování a činy je možné pouze zaznamenat bez nároku na interpretaci či reflexi. Na nekonečných mongolských pláních se prostě lidé přepadávají, zrazují, vraždí, milují z pohnutek často dobře utajených. Záleží jen na nás, nakolik jsme ochotni na tuto hru přistoupit.
Rozhodování nám může usnadnit vizuálně čistý styl a meditativní tempo, které v nepravidelných nárazech „narušují“ bojové výpady. Jsou to ale spíš rvačky a šarvátky, skutečně velkorysá bojová scéna je přichystaná až na konec, jako příslib Čingischánovy budoucí kariéry. Tady už dojde na vyšší vojenskou strategii a efektně rozmáchlé záseky zahnutými šavlemi rozsévané obouruč ze hřbetu tryskem jedoucího koně... Ale i na digitálně naklonované jezdce hemžící se ve zvířeném prachu.
Mezi východním rozjímáním a západními efekty se ovšem najde dost prostoru na vyprávění příběhu o zvláštním muži, který se jako jediný Mongol nebál bouřky. Navzdory všem informacím a vizuálně působivé atmosféře ale Čingischán zůstává neproniknutelně uzavřenou bytostí.
