Neděle 10. listopadu 2024, svátek má Evžen
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Muzikál za padlé bojovníky. Vlasy v pražském Kalichu zvládají gradaci na jedničku

Kultura

  16:00
PRAHA - Po více než půl století od svého vzniku se v pražském divadle Kalich objevil muzikál Vlasy. Režie se ujal Šimon Caban.

Květinové děti. Muzikál, který proslavil svým filmem Miloš Forman. foto: DIVADLO KALICH

Legendární muzikál Vlasy (Hair), který s érou i étosem hippies rezonoval především v inscenacích v New Yorku a Londýně přelomového roku 1968, přebásnil Jiří Josek již před lety a česká premiéra proběhla v pražském Divadle Pyramida v roce 1996. Rozmáchlou inscenaci na velkém jevišti režírovali Radek Balaš a Karel David, podepsaný také pod kultovním titulem brněnských Provázků Hvězdy na vrbě. Fabulační zápletkou nechtěné záměny vojínů, odlétajících bojovat do Vietnamu, obohatil Vlasy až Formanův film se scenáristickým vkladem Jeana-Clauda Carriéra.

Wolverine jede na turné. Hugh Jackman naživo zazpívá hity z muzikálů

Po víc než půl století od svého vzniku se dnes již klasické dílo objevuje na jevišti Divadla Kalich, Šimon Caban opus prezentuje značně aktualizovaný, pomáhá mu v tom i nápad, že hlavní postava, Berger, přijíždí besedovat s mládeží na střední školu, kde se studenti chystají Vlasy inscenovat jako školní představení. Dělí se s nimi o své trpké válečné zkušenosti, brzy se však stává jedním z nich. Tato dějová pomůcka sice trochu drhne, ale smršť dodnes neoposlouchaných songů skladatele Galta MacDermota s kvalitními Joskovými texty – vesměs ve velmi dobré interpretaci – dává možnost nedokonalosti modernizované verze přehlédnout. Caban funguje i jako scénograf a poměrně malé jeviště Divadla Kalich zaplnil podlouhlými obdélníkovitými panely, na něž se veškeré scénografické proměny promítají. Nejde ovšem jen o evokaci prostředí (školní třída, ulice, kasárna, zahrada, chrám), ale také o obrazové komentáře k pojednávanému či zpívanému.

Zde je znát největší úskalí Cabanova projektu, totiž příliš doslovnou ilustrativnost, dojde na záběry z vietnamské války, také na Donalda Trumpa či současné migranty, při zmínce o filmech Felliniho a Antonioniho na nás najednou hledí Marcello Mastroianni, těhotenství Sheily, jejíž manžel Claude odletěl bojovat kamsi na východ, je „dokumentováno“ lékařskými záběry plodu v matčině lůně. Lépe se daří dotáčkám ve druhé části inscenace, kdy obsahují méně prvoplánovitosti. Při obřadu za kamarády, kteří se nevrátili z války, se například záběr rozšiřuje i na domácí půdu, promítána jsou jména českých vojáků, kteří zahynuli v Afghanistánu (Šimon Caban padlým hrdinům těchto misí inscenaci věnuje, jak uvádí v programové brožuře).

Hnacím motorem Vlasů v Kalichu jsou především nadějní mladí interpreti, z jeviště prýští nakažlivá energie. O nikom nelze říci, že by byl jen do počtu, zpěv a pohyb zvládají suverénně, někteří i herectví. To platí z mnou viděné alternace především o Lukáši Adamovi (ztvárňuje Huda), který kromě samozřejmých muzikálových dovedností nepromarní jedinou repliku v mluvených pasážích, reaguje na kolegy a dění na scéně, zkrátka je neustále v roli. Pěveckým výkonem zaujme Roman Tomeš jako Berger, oproti spoluhráčům ve vokálním projevu přirozenější, jiným se stává, že pějí „příliš správně“, tedy občas malinko akademicky. Potěšila mě i kreace Marie Křížové v trojroli starších dam (třídní, matka, novinářka), interpretka obdařila na malé ploše postavy výraznou charakterizací. Z představitelek středoškolaček zabodovala neokázalou přímočarostí Simona Tlustá v partu naivky Jeanie.

Dění před přestávkou je poněkud zatěžkané komplikovanou aktualizací, druhá část, kdy kamarádi přemluví bývalého spolužáka – nyní ministra (sic!), aby jim povolil návštěvu Clauda na zahraniční vojenské základně, tepe už v stupňujícím se rytmu. Funguje tu psychedelicky pojednané Hare Krishna, a při kostelním finále, kde je pěvecky, choreograficky irežijně bezchybně gradováno Let the Sunshine in, mě jako pamětníka zlatých šedesátých zaskočilo mrazení v zátylku i vlhko v očích.

G. MacDermot, G. Ragni, J. Rado: Vlasy

Přebásnil: Jiří Josek

Režie, scéna a světelný design: Šimon Caban

Choreografie: Petra Parvoničová

Kostýmy: Zuzana Straková,

Hudební a pěvecké nastudování: Ľubomír Dolný

Divadlo Kalich, Praha, premiéra 18. 1. (psáno z reprízy 16. 2.)

Autor: