Scénář Davida Benioffa (Troja, ale i 25. hodina) posloužil Forsterovi jako hrací plán, na němž rozvinul svou filmařskou imaginaci, poházel na něj množství otázek a na žádnou z nich záměrně nenabídl kloudnou odpověď.
Orgastický zážitek, nebo deziluze
Pro někoho může být Forsterova hra s rébusy takřka orgastickým zážitkem. Lze se jí nechat unášet kamsi do světa podvědomí, neřešit, jak do sebe jednotlivé dílky skládačky zapadají a jen se kochat jejich mnohoznačností a výtvarnou rafinovaností. Z toho samého důvodu ale může Hranice života jinak naladěného diváka popudit.
| HODNOCENÍ LN **** |
|
Hranice života (Stay) USA 2005 |
Sam se snaží pochopit jeho myšlenkové pochody a přitom se dostává do situací - říkejme jim sféry vědomí, jimž není schopen porozumět. Zamotává se do časových smyček, hovoří s lidmi, kteří už nežijí, potkává dvojice a trojice docela stejných lidí...
Máme šanci nechat se přízračným příběhem provést spolu se Samem a vůbec to není nepříjemné. Hlavně proto, že režisér Forster točil Hranici života s velkou radostí z filmařské svobody. Každý záběr je koncipován jako výtvarné dílo, a nejde jen o to, co je v záběru, ale i jak je to nasnímáno.
Forster si vybírá neokoukaná zákoutí New Yorku (snad kromě Brooklynského mostu, který tu má ovšem funkci ikony) a architektonicky zajímavé a fotogenické interiéry. Libuje si třeba v nejrůznějších průhledech skrze schodiště, které mají ryze výtvarné, ale i freudovské podtóny, ale i v provokativních banalitách, jako jsou Samovy kalhoty o pár centimetrů kratší, než by měly být.
Ale i tady se nabízí vysvětlení: Forster v Hranici života leckdy natočil to, co obvykle zůstává jen v rovině pocitu. Ale cesta k Hranici života nevede přes rozluštění všech rébusů. Půvab tohoto filmu je hlavně v tom, že ho není nutné pochopit, stačí do něj nastoupit. Potom už nezpůsobí vůbec žádný zmatek ani fakt, že herci ve vedlejších rolí se ve filmu objevují ve více úlohách a není patrné, která z nich je reálná a která už „za hranicí života“.
I hlavní herecký trojúhelník má svou symboliku: psychiatr Sam tu reprezentuje racionalitu, Henry stojí se svou touhou po smrti už na druhém břehu, kde se dějí věci nevysvětlitelné, a Samova přítelkyně Lily (Naomi Wattsová) se pohybuje mezi oběma světy. Právě tam je to nejzajímavější: kdo dokáže otevřít bránu do podvědomí, vstupovat tam a zase se vracet zpět, má šanci na ojedinělý zážitek, alespoň s filmem Marka Forstera.
