130 let
Petr Spálený

Petr Spálený | foto: Lidové noviny

NEJ HITY: Láskou proti srpnové okupaci

Kultura
  •   7:00
PRAHA - Byla to aktuální píseň – datem vydání i obsahem. V bouřlivém roce 1968 ji na své debutové album Introspect natočil tehdy osmadvacetiletý americký písničkář a zdatný multiinstrumentalista Joe South; tou dobou už měl za sebou dvě písně nazpívané Genem Vincentem a kytarovou účast na věhlasných nahrávkách – Chain Of Fools v podání Arethy Franklin, hitu Sound Of Silence dvojice Simon & Garfunkel a dodnes legendární dvojdesce Blonde On Blonde Boba Dylana. Jeho vlastní prvotina příliš velký úspěch neměla, vydala však překvapivý šlágr v podobě písně Games People Play.

V singlové verzi vyšplhal až na dvanáctou příčku amerického žebříčku a napřesrok získal dvě Ceny Grammy – za nejlepší současnou skladbu a píseň roku; v témže roce se proto na trhu objevilo druhé album, jemuž dala název právě tato skladba – kromě titulní písně obsahovalo i dvě další písně z Introspect a několik starších nahrávek. Tou dobou už píseň, inspirovanou stejnojmennou knihou kanadského psychiatra a zakladatele transakční analýzy Erica Bernea z roku 1964 (česky vyšla pod názvem Jak si lidé hrají již v roce 1967), měla ve svém repertoáru řada zpěváků.

Svůj hlas jí propůjčili třeba Petula Clark, Waylon Jennings, Jerry Lee Lewis či Dolly Parton, v budoucnu ji bude zpívat i DJ Bobo. Celosvětový úspěch skladby kritizující různé formy nenávisti, pokrytectví, krutosti a nesnášenlivosti pronikl i do tehdejšího Československa. Petr Spálený ji už koncem roku 1968 zpíval s kapelou Apollobeat, vedenou jeho bratrem Janema překřtěnou z původních Hipps po angažování do divadla Apollo, kde doprovázela mimo jiné Yvonne Přenosilovou či Pavlínu Filipovskou.

Podivný hry lidí

Hudba: Joe South – Games People Play
Český text: Vladimír Poštulka
Zpívá: Petr Spálený
Rok vydání: 1969

Na na ná na ná na
Na na ná na ná na
marně mě svádíš
k těm hrám podivnejm.

Já znám tu tvou lásku,
když přísahy skládá
a celý srdce žádá.
Tuhle zábavu já znám.
Pár tejdnů je vlídná,
pak náhle se zblázní.
Zbydou jenom slova prázdný.
Víc se s ní neshledám.

Hrdinou prej se stává,
ten kdo včas bitvu vzdává.
Komu čest a tomu sláva,
dal si říct kvůli nám.
Ten kdo zná tuhle hru dávnou.
Ten se dá cestou správnou
a Ti ostatní jenom mávnou
a začnou věřit pohádkám.

Dobře znám tuhle hru zrádnou,
při níž starci mládnou
a ještě holku žádnou
Bůh neuchránil proti ní.
No a ten kdo slova lživá
sladkým hlasem zpívá
ten na svědomí mívá
lásku a jiný zločiny.

Podivný hry to hrává
kdekdo z lidí a sází
a když mu karta schází,
tak vlastní hlavou platit má.
Ta hra útěchu dává.
Léta úroky sklízí
a pak už nic nenabízí,
a pak je pád a je tma

Zpočátku ji interpretoval anglicky, brzy se jí však ujal textař Vladimír Poštulka. „Já znám tu tvou lásku / když přísahy skládá / a celý srdce žádá / tuhle zábavu já znám / pár tejdnů je vlídná / pak náhle se zblázní / zbydou jenom slova prázdný / víc se s ní neshledám...“ V tuzemské podobě s názvem Podivný hry lidí jde zdánlivě o skladbu o lásce; avšak není tomu tak.

„Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších písniček,“ tvrdí autor českých slov a dodává: „Jednak se mi vždycky líbila její melodie, především jsem se však do ní pod dojmem tehdejších událostí snažil vpravit určité jinotaje politického charakteru.“ Míněny jsou verše: „Hrdinou prej se stává / ten kdo včas bitvu vzdává / komu čest a tomu sláva / dal si říct kvůli nám.“ Reagovaly na takzvaný Moskevský protokol, který shrnoval výsledek nerovnoprávných jednání mezi ČSSR a SSSR, jež proběhla ve dnech 23. až 26. srpna 1968.

Československá delegace v dokumentu mimo jiné stvrzovala okupaci a tak řečenou omezenou suverenitu země, zavazovala se k postupné normalizaci poměrů na základě marxismu-leninismu, k zavedení cenzury či k prohlášení mimořádného sjezdu KSČ v srpnu 1968 za neplatný. Z šestadvaceti českých a slovenských politiků nepodepsal pouze František Kriegel. K velkému zklamání většiny obyvatel okupované země se pod dokumentem skvěly i podpisy ještě nedávno oslavovaných socialistů s lidskou tváří – prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka, předsedy Národního shromáždění Josefa Smrkovského či československého premiéra Oldřicha Černíka.

„Byl jsem naštvaný, že nás ti, kterým jsme věřili, v Moskvě hanebně zradili – a tak jsem jim adresoval slova této skladby,“ tvrdí autor hudebních textů a dnes i článků o jídle. „Ten, kdo zná tuhle hru dávnou / ten se dá cestou správnou / a ti ostatní jenom mávnou / a začnou věřit pohádkám.“ Píseň Podivný hry lidí byla ve Studiu Mozarteum natočena 25. května 1969; na čas zrušená cenzura opět začínala fungovat.

„Byl jsem přesvědčen, že tenhle text nemůže projít – bylo přece jasné, o čemje a komu je určen. Naštěstí byla schvalovací komise tak hloupá, že to pustila, což mě samotného překvapilo,“ diví se ještě dnes Vladimír Poštulka. Ostatně i Petr Spálený píseň zpívá dodnes: „Vláďův text nejen reagoval na tehdejší dobu, ale zároveň přinášel nadčasovější slova – kdyby byl otevřenou politickou kritikou, možná bych ho za nadšené reakce publika párkrát zazpíval v roce 1968, ale brzy by byla písnička zakázána a následně zapomenuta.

Takhle jsem ji zpíval celou normalizaci – někteří tušili její skutečný smysl, pro jiné to byla jen pěkná skladba o lásce...“ Ostatně, je to i v písni samotné: „Ta hra útěchu dává / léta úroky sklízí.“

Nej hity každé pondělí

Příště - Poutníci: Panenka

Autor: Honza Dědek