Čtvrtek 9. prosince 2021, svátek má Vratislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

NEJ HITY: Nebourejte staré domy. Slouží milostným vzkazům

Kultura

  7:00
PRAHA - Byla to čtvrť literárního Franty Habána, duchovního syna Františka Sauera, i jeho alkoholového kumpána Jaroslava Haška. Byl to domov zlosyna Jindřicha Bočka, bohatého vraha Otakara Pekárka, perverzního knihařského učně Karla Herzera, nejrůznějších žižkovských pepíků a nevěstek, pokřikujících na kolemjdoucí: „Fešáku, pojď si ohřát nožičky!“

Aleš Brichta foto: Jan Vágner / www.brichta.cz

Kdysi dávno se tahle oblast jmenovala Královské Vinohrady I., teprve v roce 1877 dostala jméno Žižkov a o čtyři roky později byla povýšena na město, které bylo v roce 1922 začleněno do nově vzniklé Velké Prahy, aby se z pražského Montmartru v roce 1960 konečně stala Praha 3...

Barák na vodstřel

Hudba a text: Aleš Brichta
Zpívá: Aleš Brichta
Rok vydání: 1994

V tom šeru dvorů
trpěly místy zbytky trávy
s pavlačí dolů
visely stonky zvadlejch květin
jen okna zaprášený
s čárami teď už prošlý zprávy
dvě srdce nakreslený
písmena, co měl dávno smazat déšť

Tenhle barák na vodstřel
je dopis promlčený lásky
tenhle barák na vodstřel
kam večer chodilo se na zeď psát
tenhle barák na vodstřel
co odpovídat měl nám na otázky
tenhle barák na vodstřel
už nebudeš se jeho stínů ptát

Dav čumilů civí
těší se, až ta barabizna zmizí
někdo se diví
že tu mohla takhle dlouho stát
vzpomínky mávaj
a ty procházíš svou malou krizí
času se nedostává
na pohled zbejvá už jen vteřin pár

Tenhle barák na vodstřel
je dopis promlčený lásky ...

V tom šeru dvorů ...

Tenhle barák na vodstřel
je dopis promlčený lásky ...

Tenhle barák na vodstřel
a na tvý tváři pár let starý vrásky
tenhle barák na vodstřel
kde ze zdí čiší vyklizenej chlad
tenhle barák na vodstřel
co půvab má už jenom po vobrázky
tenhle barák na vodstřel
proč najednou už se ti vůbec nechce smát

To všechno odnesl čas, leccos v sedmdesátých letech minulého století srovnala se zemí asanace Žižkova – úzké ulice měly být rozšířeny, staré činžovní domy nahrazeny socialistickými paneláky; ukázkou zkrášlování historické části hlavního města budiž dodnes okolí Olšanského náměstí... „Dav čumilů civí / těší se, až ta barabizna zmizí / někdo se diví / že tu mohla takhle dlouho stát / vzpomínky mávaj...“ Mávaly i s žižkovským rodákem Alešem Brichtou.

„Tuhle písničku jsem si brnkával ještě na základce, už někdy v roce 1973.“ Vzpomínka na dětství a první lásky s ním pokračovala i na střední školu, hrával ji spolužákům na chmelových brigádách, dívky dojímal textem o zaniklém Žižkově. „Tehdy nebyly nejen mobilní telefony, ale i na pevnou linku se čekalo až pět let – a ještě musel člověk dát na správných místech úplatek. Domluvit si rande tenkrát nebyla žádná sranda. Pokud už měli rodiče vyvolené dívky telefon, většinou ho taky zvedali, což nezřídka způsobovalo drobné problémy. Jednou se mi stalo, že jsem si domluvil schůzku. O chvíli později řinčí u nás doma telefon a má láska na mě do sluchátka děsně řve, jestli nejsem idiot – proč prý si domlouvám rande s její matkou,“ popisuje dávnou bryndu Aleš Brichta.

Není divu, že bylo jistější psát si hodiny srazů či případné časové posuny na předem smluvené stěny prázdných baráků. Až do dne, kdy byly určeny na odstřel. „Tenhle barák na vodstřel / kam večer chodilo se na zeď psát...“ Domy zmizely, leccos se změnilo, jen píseň zůstala. Dočkala se i velké listopadové změny.

V prvním roce nového desetiletí pořádal dnes už neexistující časopis pro teenagery s názvem Filip soutěž pro mladé kapely. Aleš Brichta seděl v porotě, během finálového večera v Paláci kultury, kde si nakonec vítězství vydobyla skupina Burma Jones s dnešním muzikálovým zpěvákem Bohoušem Josefem, byl požádán, zda by sám nezahrál nějakou píseň. Vystoupení s Arakainem nepřipadalo v úvahu: „Tahle kapela by na podobné akci do strun nehrábla, tak jsem vzal španělku a zapíval Barák na vodstřel. U mixážního pultu tenkrát stáli Jirka Urban se Zdeňkem Kubem z Arakainu a Vlasta Henych z Törru.

A všichni tři se smíchy váleli po podlaze, div že se nepočůrali – jestli jsem se už dočista nezbláznil, co prý je to za nebetyčnou pitomost?!“ Jen nad tím výsměchem mávl rukou. Uběhlo pár let a Aleš Brichta točil svůj sólový debut, který nazval Růže pro Algernon – zařadil na něj své oblíbené písně, Barák na vodstřel nemohl chybět; nahrávky se prodalo přes padesát tisíc kusů a jejímu tvůrci vynesla platinovou desku. Vedle převzaté písně z repertoáru maďarské skupiny Omega, která dostala český název Dívka s perlami ve vlasech, udělala v rozhlasovém éteru patřičný rozruch hlavně tlaková vlna z vodstřelenýho baráku.

O rok později složila poklonu svým hudebním vzorům i kapela Arakain – na desku Legendy natočila skladby skupin Beatles, Slade, Deep Purple, Black Sabbath, Judas Priest či třeba Led Zeppelin. Na koncertním turné k této kolekci coververzí však bylo na žádost publika třeba hrát i Barák na vodstřel. Kytarista Jiří Urban to nesl nelibě, ale co měl dělat? Naopak Aleš Brichta z toho vyvozuje ponaučení: „Nikdy se žádné písni nevysmívej – nikdy nevíš, kdy ji budeš nucen hrát!“

Nej hity každé pondělí

Příště: Mňága a Žďorp - Spaste svoje duše...

Autor:

TEST: Hodinky místo mobilu děti pohlídají i zabaví

Premium Co umějí chytré hodinky se SIM kartou pro děti? Nahradí mobil. Dá se na ně dovolat a většinou i sledovat jejich polohu...

Opatření bojkotuje stále více lidí, cítí se podvedeni, říká psycholog

Premium Doba covidová je už dlouhá. Zatímco při první vlně epidemie byli lidé v Česku většinou ukázkově disciplinovaní, nyní je...

Velké dilema třetí dávky: míchat, či nemíchat vakcíny?

Premium Posilující dávka očkování naráží na možnost volby. Řada Čechů řeší, kterou vakcínou si nechat svoji imunitu proti...

Mohlo by vás zajímat