Neděle 28. listopadu 2021, svátek má René
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

NEJ HITY: Píseň malých pěšáků

Kultura

  7:00
PRAHA - Přiznává to – nevěřil, že to někdy praskne a komunistický režim se zhroutí. Ale byl přesvědčen, že je třeba jít stále dál, po nekonečné dálnici všedních dní. Třeba jednou... A protože byl písničkář, zaklel tohle poselství do veršů: „Půlnoční vítr už vyhrává, píseň malých pěšáků / ulicí smutkem dlážděnou, tichou dálnicí, tichou dálnicí / půjdem dál...“ Melodii si k nim vypůjčil – znal ji od počátku sedmdesátých let, kdy byl ještě členem folklorního souboru Minnesengři; vyšla v roce 1971 na debutu tehdy pětadvacetiletého amerického folkového písničkáře jménem John Prine.

Pavel Žalman Lohonka foto: Reprofoto

Seznámil je Vít Hrubín – syn národního básníka Františka, sám televizní režisér, který v roce 1972 natočil na festivalu v Cannes oceněný hudební dokument Minnesengři a o čtyři roky později o této kapele i snímek Okolo Blateckýho. Pavel Žalman Lohonka si tu píseň okamžitě zamiloval – jmenovala se Hello In There a už v roce 1972 ji na své prvotině The Divine Miss M zpívala Bette Midler, o tři roky později ji na skvělou desku Diamond & Rust natočila Joan Baez, dostala se i do repertoáru kapely R. E. M., jejíž zpěvák Mike Stipe ji interpretoval v duetu s Natalií Merchant.

Vyprávěla příběh muže a jeho ženy Loretty, jejichž děti už dávno vyletěly z rodného hnízda – John a Linda žijí v Omaze, Joe je někde na cestách a Davy padl v korejské válce. Stárnoucí manželé už toho spolu moc nenamluví, žijí líně se vlekoucí dny, ale pořád ještě stojí o pozdrav náhodných kolemjdoucích... Nic pro písničkáře z Českých Budějovic! „Neviděl jsem důvod zpívat americký příběh, kterému by zdejší publikum beztak příliš nerozumělo. A tak jsem o dvacet let později napsal vlastní slova pro Portu 1982.“

Píseň malých pěšáků

Hudba: John E. Prine: Hello In There
Český text: Pavel Lohonka
Hraje: Žalman a spol.
Rok vydání: 1984

Je nás víc než vloni,
obyčejnejch pěšáků,
chodíme hledat víru svou,
v dlažbě ukrytou,
jsme děti ulice.

Ráno bývaj smutný nádraží, lásky odjížděj se vdát,
na peróně stojí schoulený, s dálkou snoubený,
pěšáci silnice.

Má svou jistou píseň,
s košilí kdo spí drátěnou,
ó lidé tiše půjdem,
do starý vrby zvolat,
helou jdem dál, helou.

Jednou pěšák zuje boty svý, na šachovnici světa rád,
vykouří doutník, lehne si, do stoky pod širák,
a bude snít.

O malých dětech na nádraží, co hledaj mámu a duši svou,
ptáci pod křídly je ukryjou, a pak v objetí,
s nima odletí.

Má svou jistou píseň,
s košilí kdo spí drátěnou,
ó lidé tiše půjdem,
do starý vrby zvolat,
helou jdem dál, helou.

Půlnoční vítr už vyhrává, píseň malých pěšáků,
ulicí smutkem dlážděnou, tichou dálnicí, tichou dálnicí,
půjdem dál.

Byla inspirována každoročním pocitem z tohoto folkového svátku: „Je nás víc než vloni, obyčejnejch pěšáků / chodíme hledat víru svou...“ Při premiérovém uvedení se nad Lochotínem spustil dodnes vzpomínaný liják, ale slova o obyčejných pěšácích na šachovnici světa nepřehlušil. Než o rok později vyšla na kompilaci živých nahrávek Československého rozhlasu z národního finále v Plzni, byla už u táborových ohňů dávno hitem.

Ba co víc, stala se folkovou hymnou; další v pořadí. „Lidé při téhle písni vstávali, což mi přišlo až skoro směšné. Respektoval jsem, pokud to dělali při skladbě Vlajka vzhůru letí – to byla po dlouhá desetiletí skutečně trampská hymna a tohle gesto se dalo brát jako hold jejímu textaři Janu Kordovi. Ale jediná píseň, kterou bychom měli skutečně poslouchat v pozoru, je státní hymna. Proto jsem své publikum prosil, aby Píseň malých pěšáků poslouchali vsedě. I když jsem na druhou stranu jejich emoce chápal – svým postojem dávali najevo vzdor, aniž by za to mohli být ze strany režimu jakkoliv šikanováni. Nic nevykřikovali, nikoho neuráželi – jen si mlčky stoupli. A stačilo, aby tak učinili tři čtyři diváci – a vzápětí byl na nohách celý sál,“ pamatuje si dodnes Žalman na píseň, která měla na folkové publikum doslova hymnický účinek.

Ženy a dívky navíc dojímala k slzám: „O malých dětech na nádraží / co hledaj mámu a duši svou / ptáci pod křídly je ukryjou / a pak v objetí / s nima odletí.“ Českobudějovický rodák nad tím krčí rameny: „Je to píseň plná mateřských citů, ale já to do ní rozhodně nevkládal záměrně.“ Zpívá ji dodnes. I když mu už před třiceti lety Wabi Daněk vyčítal, že se v textu nedržel původních slov Johna Prinea, což nakonec zlínského písničkáře a autora stejně hymnické Rosy na kolejích, která rovněž svého času stavěla folkové publikum na nohy, přimělo chopit se tohoto amerického hitu a věrně ho přeložit do češtiny; pod názvem Helou, lidé ji vydal na svém albu Pískoviště. Nikdy se ovšem nestala tak populární jako Píseň malých pěšáků, jejíž sláva žije dodnes. Zlidověla totiž dřív, než politický podtext Žalmanových slov odnesl čas...

Nej hity každé pondělí

Příště - Blue Effect: Šaty z šátků

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

Mohlo by vás zajímat