NEJ HITY: Vrávoravá femme fatale ze Smíchova

Polovina osmdesátých let, bubeník a textař novovlnné kapely Nahoru po schodišti dolů band tenkrát denně odjížděl z nedaleké autobusové zastávky do svého bytu na Lužinách. Při jednom čekání na prostředek městské hromadné dopravy sledoval rozdováděné cikáně – na poslední chvíli ho strhnul zpod kol přijíždějící karosy zpět na chodník. Byl viděn – rodiči předpubertálního hocha i jejich početným příbuzenstvem.

„Hned jsem s nimi musel do knajpy, kde mě hnětli svýma obrovskýma dělnickýma tlapama, hmoždili mi ramena neustálým poplácáváním a z vděčnosti za záchranu potomka mně ničili játra tuzemským rumem. Rád bych se pochlubil, že jsem to ustál, ale pravdou je, že jsem z toho pajzlu vylezl po čtyřech,“ přiznává dávno promlčenou pijatyku kdysi příležitostný herec, dnes výtvarník. Tak špatně, aby nerozeznával alespoň některé barvy, na tom však nebyl: „Kromě mě tam byl jediný bílý člověk – jakási holka, nebo spíš ženská, značně ojetá, takže bylo těžké identifikovat její věk; mohlo jí být třicet, i pětačtyřicet. I jí kupovali rumy – aby byla povolnější.“

Zapamatoval si tu tvář poznamenanou alkoholem, občas se v dalších letech potkávali ve smíchovských pivnicích. Jednou se dali do řeči – dozvěděl se, že pracuje jako svačinářka v ČKD; dobrý námět na písňový text! „Vrávoravá svačinářko / chce tě každej z fabriky / vrávoravá svačinářko / nosíš salám, meltu, startky z trafiky.“ Pro realističtější představu této vysněné ženy přidal ve druhé sloce i její popis: „Zkažený zuby, smích jako Joplinka / střízlivá se cejtíš trochu v koutě / doma jen pivo a spálená topinka / a chlápci z fabriky zase zvou tě.“

Opilecký humor neuškodí

Nic romantického – poetické texty by se však ke kapele pojmenované podle románu americké spisovatelky Bel Kaufmanové a kombinující českou kabaretní tradici s městským písničkářstvím ani nehodily. Ostatně, akordeon a klarinet, dva nástroje tak charakteristické pro zvuk tohoto souboru, si přímo žádaly hospodskou tematiku. A mírně opilecký humor taky nemůže škodit, jak dokazuje refrén Vrávoravé svačinářky: „Pojď si se mnou, pojď si se mnou hrát / na schovku, budem spolu spát / pod peřinou, nad peřinou, furt ti bude stát / nebo nebudu hrát.“ Celý text vznikl až v novém desetiletí a společensko-politickém režimu; Marek Brodský ho napsal v roce 1995. ČKD tou dobou měla za sebou privatizaci a před sebou cestu na pokraj bankrotu.

Než se píseň v roce 1997 objevila na druhém albu kapely, které dostalo název Ukazovák nasliněnej, nebylo už v kdysi tak významném strojírenském podniku svačinářky zapotřebí. Dál se však zjevovala ve smíchovských hospodách špatné pověsti; alespoň podle tvrzení představitele praktikanta Hlaváčka z filmu Rozpuštěný a vypuštěný. „Těžko říct, kde brala peníze, každopádně nějaké vždycky měla. A že je potřebovala! S postupujícím věkem totiž ubývalo mužů, kteří si ji kupovali za tuzemský rum– mnohem častěji teď ona sama za pár panáků výčepní lihoviny lovila chlápky, kteří by byli ochotní jít s ní domů. Prostě nymfomanka...“ Kdo ví, kde je jí dnes konec, zda vůbec ještě žije. Jisté je jen to, že alespoň písnička o ní přetrvala až do dnešních dnů. A přežila dokonce i odchod svého textaře z kapely Nahoru po schodišti dolů band...