V 80. letech Hughes pobýval v anglickém Bristolu, jednom z nejvíc alternativních a uměleckých měst v Británii, seznámil se se spoustou slavných osobností a má z té doby řadu historek.,,A to jsme ani neprobrali Seattle a Amsterdam!“ posteskne si na konci rozhovoru.
Zakažte americkým policistům nosit logo komiksového vraha, prosí fanoušci společnost Disney |
Jeho život musel být vskutku bujarý – a nepřestává být ani v Praze, kde s rodinou žije již patnáct let. Proslavil se tvorbou pro industriální německou hudební kapelu KMFDM a vlastním kultovním komiksovým magazínem BRUTE! z 80. let, který na podzim vyjde v Česku knižně.
Lidovky.cz: Máte oblíbeného superhrdinu?
Nejraději jsem měl Spider-Mana. Ostatní jako Batman nebo Iron Man byli bohatí, ale Peter Parker byl chudej kluk, musel chodit do práce – a to se mi líbilo. Je to taky komiks od mého oblíbeného autora Stevea Ditka. Když jsem objevil Spider-Mana, měl jsem v tu dobu už velkou sbírku komiksů, které jsem ale odložil, protože tohle bylo něco nového – tím, jak byl nakreslený, jaký měl humor... Bavilo mě to.
Lidovky.cz: Ke komiksům jste tíhl už odmalička?
Umění mě jako malého moc nebavilo. Víc mě zajímaly komiksy, filmové plakáty, reklama. Můj táta měl doma spoustu knih o umění, designu, typografii a já si je pořád prohlížel. Největší vliv na mě ale mělo něco jiného: ve skříni, kde měl táta obleky, měl schovanou krabici, kterou jsem nesměl otevřít. Samozřejmě jsem to jednou udělal a byly v ní pánské akční magazíny z 50. let – a to byli samí namakaní týpci, pistole, sexy ženský… Bylo mi asi tak deset a byl jsem u vytržení. Od té doby šli superhrdinové stranou.
Lidovky.cz: Ve vašich kreslených příbězích nechybí násilí, zločin, drogy, sex… Přitahuje vás podsvětí?
Vyrůstal jsem v Liverpoolu a většina lidí, které jsem znal, měla co do činění s drogami, ať už je užívala, prodávala, nebo za ně seděla ve vězení. V 80. letech to byla přímo drogová epidemie. Na ulicích to byl samý zločin. Nezaměstnanost byla vysoká a lidi by udělali cokoli, aby se dostali k drogám. I z toho důvodu jsem se přestěhoval do Bristolu. Bylo to poprvé, co jsem žil v tak uměleckém městě.
Každý druhý tam psal básně, kreslil nebo hrál v kapele. Znal jsem osobně spoustu hráčů z kapel jako Rip Rig + Panic, The Pop Group, Smith & Mighty. Kluci z Massive Attack bydleli vedle mé tehdejší přítelkyně a potkávali jsme se v jednom místním baru. V té době už jsem s Malcolmem (s dlouholetým přítelem Malcolmem Bennettem A. H. vydával komiksový magazín BRUTE!) dělal vlastní experimentální muziku a říkal jsem mu, že se do Bristolu taky přestěhovat, že to místo je naprosto neskutečný!
Lidovky.cz: To muselo být opravdu nezapomenutelné období…
Úžasný! Liverpool je skvělé hudební město, ale ne zas tak moc pro experimentální hudbu, kterou jsme dělali my. Zato v Bristolu to lidi bavilo, zvali nás, ať přijdeme zahrát znovu, vždycky bylo s kým a kde hrát. A taky jsme byli všichni švorc, a když jsou v podobný situaci všichni, necítíte se jako úplnej loser. To bylo sympatický.
Poslední muž a jeho opice. ‚Nezfilmovatelná‘ komiksová série se konečně dočká seriálové adaptace |
Lidovky.cz: Bristol je také plný pouličního umění. Co si myslíte o graffiti?
Graffiti je špína! Ti, kteří sprejují na cizí majetek, by svůj vlastní dům nikdy neposprejovali. Dnešní generace říká, že graffiti je svoboda, se svobodou ale nemá vůbec nic společného. Když můžete na zeď namalovat, cokoli chcete, proč tedy graffiti vypadá už čtyřicet let stejně a nikam se neposunulo? Jsem velký fanoušek brutalismu. Miluju beton, a když vidím, jak ho někdo ničí, beru to jako urážku architektů, kteří postavili ty neskutečné stavby. Usekal bych jim ruce! Samozřejmě přeháním, důležité je ale lidi vzdělávat, aby si věcí vážili, chránili je a ctili místo, kde žijí.
Lidovky.cz: Graffiti bývá často pouhý vandalismus. Daly by se ale některé výtvory považovat i za umění?
Kdybyste to pověsila v galerii, nikdo by si to nekoupil. Funguje to proto, že je to venku na zdi. Žil jsem v Seattlu a bylo tam několik pouličních umělců, kteří dokázali krásně oživit některé ošuntělé části města. Když jde ale o umění, řídím se pravidlem, že pravý umělec nikdy neničí dílo jiného umělce. A to je přesně to, co oni dělají, kreslí jeden přes druhého. To by někdo mohl zkusit udělat mojí práci!
Lidovky.cz: Reprodukce takového Banksyho, jednoho z nejznámějších světových streetartových umělců, který je náhodou také z Bristolu, se ale třeba prodávají po celém světě.
Znám lidi kolem Banksyho a musím říct, že nesouhlasím s tím, co dělá. Bristolská čtvrť Montpellier je jedna z nejhezčích anglických čtvrtí vůbec. Křivolaké dlážděné uličky, úplně jako z Sherlocka Holmese. Pracoval jsem tam, a jako bych slyšel kočáry a klapot koňských podkov. Je to klenot. A dneska je to zamořené graffiti – a za to může Banksy. Pochází odtamtud, proslavil se tam a teď si tam chodí čmárat každý.
Lidovky.cz: Jak jste se dostal k vydávání časopisu BRUTE!, který se v Británii stal kultem?
To byl zrovna Malcolm ve vězení, já jsem žil v Amsterdamu a posílali jsme si kreslené příběhy. Když se přestěhoval do Bristolu, říkal jsem mu, že bychom s těmi našimi kresbičkami měli něco udělat. Tak jsme je vzali do tiskárny a peníze nám vystačily akorát na to, abychom udělali 1500 výtisků. Ještě než jsme začali s BRUTE!, dělali jsme spíš takové experimentální nebo politicky laděné věci. Pak jsme se ale sami sebe zeptali, jestli by nás bavilo něco takového číst, a odpověď byla, že ne. Lidi moc nerozuměli politice, bylo to na ně příliš depresivní nebo umělecké. Když jsme ale přišli s BRUTE!, ptali se, jestli toho nemáme víc.
Lidovky.cz: Co je na tom tolik bavilo?
Bylo to drsný, neslušný, sexy… Takový druh proletářské literatury. Když vezmete do ruky knížku, na zadní straně je vždycky takový krátký souhrn – a my chtěli, aby takhle vypadala celá knížka. Aby to bylo krátké, trefné a ve chvíli, kdy se začnete nudit, přijde nový příběh. Jeden náš příběh měl třeba jen jedno slovo. Chtěli jsme dělat literaturu pro lidi, kteří nemají čas, čtou jenom titulky. Lidi se mě často ptají, proč nedělám celé komiksy. Když mám ale příběh například o automobilové bouračce, zajímá mě jen ta bouračka – ne to, kdo kam jel nebo jak ho potom odváží sanitka.
Lidovky.cz: Vy jste se nechal hodně inspirovat stylem typickým pro ruskou propagandu, že?
Miluju ho! Fascinuje mě, že něco takového vzniklo v nesvobodném prostředí, bez přístupu k technologiím. Plakáty malovali rukou na koleně, jeden za druhým, neměli tiskárny – a byly jich stovky! Je neskutečné, že něco tak krásného a dynamického může vzniknout pouze se dvěma barvami. Pravděpodobně by rádi použili víc barev, ale museli pracovat s tím, co měli, a já je obdivuju za to, co dokázali vytvořit s tak omezenými možnostmi.
Malevič, Lisickij, Rodčenko nebo Tatlin jsou úžasní umělci, kteří byli ve světě umění a grafiky naprosto revoluční. Někdy se dívám na svou práci a říkám si: Něco musí pryč. Potřebuju připoutat pozornost na jednu určitou věc, a ne aby mě od ní odvádělo milion dalších. Méně je více, v komiksu obzvlášť. Dneska jsou komiksy plné křiklavých barev, je toho moc – a podle mě to spíš ubírá, než přidává na hodnotě.
Lidovky.cz: Jakou má komiks jako žánr reputaci?
V 60. letech, když jsem byl ještě dítě, byl vnímaný jako brak. Výroba nebyla kvalitní, vydával se na tom nejlevnějším papíře. Změnil to až Watchmen od Alana Moora, který z něj udělal uznávaný žánr. Z komiksu se stala literatura, ubylo stříleček a automobilových honiček a začala se do něj dostávat vážnější témata jako politika nebo rasismus. Už dlouho komiks nepatří mezi brak – a to je taky důvod, proč už je nečtu.
Mně se líbilo, když to byl škvár. Bavilo mě, že jsem je musel schovávat předrodiči, protože neviděli rádi, když jsem si je četl. O tom přesně byl i BRUTE!. Jednou na nás vyrukovala policie, že prý mezi mládeží šíříme pornografickou literaturu. Učitelé to zabavili nějakým studentům pod lavicí. Pak si to ale vzali do kabinetu a nedokázali se nesmát. Milujete to a nenávidíte zároveň. Může vám to připadat na hlavu, ale stejně se popadáte smíchy za břicho.
Lidovky.cz: Na základě komiksů vznikla v posledních letech i spousta filmů. Máte rád tato zpracování?
Mě na komiksu zajímá hlavně ilustrace, takže když je film hraný, už to pro mě nemá takovou sílu. Animovaný film Spider-Man: Paralelní světy je ale velice dobrý. Je to povedené propojení filmu a komiksu. Nebo film 300: Bitva u Thermopyl je podle mě ještě lepší než původní předloha. Někdy se to povede.
Lidovky.cz: Jste velký filmový fanoušek. Nechtěl byste své příběhy přenést i na plátno?
Už jsem nějaké animované věci dělal pro televizi nebo do videoklipů kapely KMFDM. A taky jsem vytvořil jednu videohru, Zero Population Count, která původně měla být i zfilmovaná. Měl jsem pracovat jen na grafice, ten příběh ale neměl hlavu ani patu, tak jsem navrhl, že to přepíšu. Když jsem jim představoval, o čem to bude, popisoval jsem to jako Superježíš proti náckům. Bohužel ale došlo k chybě v distribuci a nepodařilo se hru dostat na trh před Díkuvzdáním, takže neměla tak velký ohlas. Nedávno mě ale kontaktoval kolega, s nímž jsem na té hře tehdy dělal, že by z toho přece jen ten film rád udělal. Bylo by skvělé, kdyby to vyšlo. Byl to dobrý příběh, psal jsem ho roky. A letos se možná podaří práce na dalších dvou videohrách.
Lidovky.cz: Když jste přijel do Česka, už jste musel být docela slavný, ne?
Když jsem se seznámil se svou ženou Zuzanou, vyprávěl jsem jí o své práci. Asi si ale myslela, že se před ní trochu vytahuju. Pak jsme ale šli na koncert kapely KMFDM, se kterou jsem léta spolupracoval, a viděla sál o patnácti stech lidech, kteří měli na sobě trička s mými kresbami. Neměla slov. (směje se)
Lidovky.cz: Co vás do Prahy přivedlo?
Bylo to v době, kdy má bývalá žena zemřela po dlouhé nemoci. Vždycky jsem se chtěl podívat do Prahy. Žil tu jeden můj kamarád a říkal mi, ať přijedu, že si to tu zamiluju. A měl pravdu. Pamatuju si tu úžasnou bohémskou atmosféru. Bydlel jsem tehdy už několik let v Londýně, kde jsem se nezastavil. V jedné práci jsem skončil, abych mohl hned jít do druhé. Neměl jsem žádný volný čas, ale ani peníze, přitom jsem byl pořád v práci. Říkal jsem si, že tohle není život, a tak jsem šel do Prahy.
Lidovky.cz: Jak se tu cítíte? Praha asi není tak alternativní a umělecké město jako třeba Bristol.
Bristol mi nechybí. Mám v Praze několik přátel umělců, se kterými se bavíme o umění a nadáváme na graffiti. Pracoval jsem tu nějakou dobu v reklamě, měl jsem štěstí. Většina lidí, kteří se chtějí věnovat komiksu, se jím neuživí. Svým studentům (na Prague College) jsem vždy říkal, ať se naučí ještě jiné řemeslo. Nejlepší je malířství a dekorování, to už jsou jednou nohou v tom. Ať se ale nespoléhají jen na umění. Udřou se k smrti, a stejně budou bez peněz. Oni vždycky na to, že já jsem si přece kreslením vydělal. Už jim ale nedochází, že jsem musel dělat spoustu jiných prací, abych se uživil. Zedničil jsem, pracoval v kuchyni… Chodil jsem pěšky nebo jezdil stopem, abych ušetřil. Nemůžete čekat, že se jednou u vás doma objeví mecenáš a koupí všechny vaše obrazy. Tak to nefunguje.
Lidovky.cz: Komiks často pracuje s humorem. Máte rád český humor?
Miluju ho! S mým českým kamarádem máme oba velmi černý smysl pro humor a hodně se spolu nasmějeme. To jsem takhle slyšel jeden vtip: Jedou Američan, Němec a Čech spolu ve vlaku. Američan si začne rozepínat džíny a vyhodí je za jízdy z okénka. Čech se na něj jen udiveně kouká a Američan mu nafoukaně vysvětluje: My v Americe toho máme tolik, že si každej den můžu koupit nový. Němec vyndá z tašky buřty a taky je začne vyhazovat ven, že jich v Německu může jíst, kolik se do něj jen vejde. Čech jen pokrčí rameny, popadne Američana a vyhodí ho z okna. – To je můj smysl pro humor!
Lidovky.cz: Je český humor podobně černý jako ten britský, jak se často tvrdí?
V Británii je takový kvůli tomu, že dobře víme, že jsme v háji. Můžete se z toho zhroutit a psát existenciální romány, anebo si dělat srandu z toho, jak jste na mizině, jak jste ošklivá nebo tlustá. Angličani si ze sebe pořád dělají srandu. Je to jediný způsob, jak se s tím vším vypořádat. Nejlepší smysl pro humor mají vždycky chudí. Zvlášť v oblasti Liverpoolu, odkud pocházím, mají snad ten nejčernější humor na světě!
AIDAN HUGHES (63) Grafik a ilustrátor pocházející z anglického Merseyside v oblasti Liverpoolu. Jeho otec byl krajinář. Hughes se proslavil komiksovým magazínem BRUTE!, který se stal v 80. letech kultem, a tvorbou pro industriální německou hudební kapelu KMFDM. Vytvořil několik animací pro televizi a videohru Zero Population Count. Žil v Seattlu a Amsterdamu, v současné době působí v Praze, kde spolupracoval i s kolektivem BogArt, který přinášel umění do pražských ulic. Roku 2006 na vysoké škole Prague College vyučoval grafický design, v současnosti pracuje jako ilustrátor na volné noze. V říjnu vyjde sbírka magazínu BRUTE! v knižní podobě. Vždycky jsem se chtěl podívat do Prahy. Žil tu jeden můj kamarád a říkal mi, ať přijedu, že si to tu zamiluju. A měl pravdu. |
