Němec Němci Pinochetem. Slibný film Kolonie trápí zbytečný schematismus

Německý samozvaný kazatel a morální vůdce Paul Schäfer patří k těm t em ným postavám dvacátého století, které dokázaly psychicky i fyzicky zotročit zástupy svých následovníků. Prostor pro realizaci svých zvrácených vizí nalezl v roce 1961 v Chile, kam se uchýlil poté, co na něj v Německu padlo podezření ze zneužívání dětí. V oblasti vzdálené více než 300 kilometrů od hlavního města Santiaga s dalšími německými vystěhovalci postupně vybudoval soběstačnou komunitu. Zdánlivě idylickou bavorskou vesničku uprostřed jihoamerické divočiny živilo zemědělství a tradiční řemesla, Schäfer ale zároveň zdatně vydělával obchodováním s jiným zbožím včetně zbraní. Osada disponovala vlastní elektrárnou i přistávací drahou pro letadla.

Colonia Dignidad, tedy Důstojnost, byla založena na přísných náboženských pravidlech, jimiž misogyn a pedofil Schäfer sliboval dosáhnout očištění od hříchů a věčné blaženosti. Striktní oddělení žen od mužů a sexuální abstinence byly základními pravidly pro Schäferovy ovečky, on sám měl samozřejmě vlastní: na sklonku života byl odsouzen za sexuální zneužívání desítek dětí.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Bohužel „běžnými“ projevy autoritativního vůdce sekty seznam Schäferových provinění nekončí. Ani tím, že někdejší poručík wehrmachtu pravděpodobně v Jižní Americe spolupracoval s nacistickými zločinci. Také se totiž nechutně zapletl s režimem generála Pinocheta a jeho tajnou službou DINA – kolonie Dignidad se výrazně zapojila do internací, výslechů a mučení generálových oponentů.

Komunita sice provozovala školu a nemocnici, dostupné i pro okolní obyvatele, jinak však byla hermeticky uzavřená, jen málokomu se podařilo z ní odejít. Také proto trvalo desítky let, než vyšly otřesné poměry plně najevo.

Podtrženo a sečteno, lze si představit lepší prostředí pro historický thriller? Kupodivu ten s názvem Kolonie se scenáristovi a režisérovi Florianu Gallenbergerovi nijak oslnivě nepovedl.

Neslavná chilsko-německá družba

Do Schäferových spárů přivádí film mladého německého fotografa Daniela (Daniel Brühl), kterého zatkla tajná policie v Santiagu záhy po Pinochetově puči v roce 1973. Coby spolupracovník stoupenců levicového prezidenta Allendeho je unesen, mučen a následně zařazen mezi obyvatele kolonie Dignidad. Předstírá, že mu mučení elektrickým proudem poškodilo mozek, takže mu jeho okolí věří, že je téměř dementní a nemá žádné vzpomínky. Pod jménem Hans vypomáhá v dílně a osnuje plán útěku. Není na to ovšem sám: v Santiagu zanechal přítelkyni, pohlednou německou letušku Lenu (Emma Watsonová). Té se podaří zjistit, kam Daniela odvezli, a na vlastní pěst se ho vydá zachránit. Předstírá touhu vstoupit do komunity a žít podle Schäferových tvrdých pravidel. Jaký přesně má plán, není moc jasné, ani proč jí připadá lepší než dejme tomu diplomatické úsilí: jisté je, že jejím činem se trable odvážného německého páru zvýší o 100 %. Místo jednoho vězně, který se nemůže dostat ven, jsou tu dva.

Emma Watsonová a Daniel Brühl ve filmu Kolonie

Vzhledem k pravidlům komunity trvá Leně týdny, než Daniela vůbec zahlédne, natož aby se s ním na něčem domlouvala. V mezičase se Lena i Daniel na názorných příkladech seznamují se sadismem systému, který v komunitě panuje. Věci dojdou tak daleko, že má být Hans v rámci testu bojového plynu utracen. To je opravdu nejvyšší čas vzít nohy na ramena. Vypadá to nejdřív dost beznadějně, ale naštěstí jsou tu scenáristé, kteří v tom Danielovi a Leně dost pomohou. Noční setkání u hromady brambor, které si nejprve žádá enormní úsilí a konspiraci, se vzápětí mění v něco, co je možné běžně konat. A tak je to zhruba se vším, překážky jsou hrdinům do cesty stavěny stejně lacině, jako jsou káceny. V některých pasážích filmu se po divácích požaduje zhruba takový stav mysli, jaký předstírá Daniel v podobě svého alter ega Hanse.

Jedině odkaz na skutečnou hororovou Kolonii Dignidad a tísnivé líčení její atmosféry poskytují snímku oporu, díky níž jeho konstrukce drží alespoň zčásti pohromadě. Smyšlená linie příběhu je však převážně sledem na efekt budovaných, předvídatelných a zároveň ne moc logických scén. V závěru film přichází se závažným obviněním německých úřadů, které podle všeho poskytovaly Schäferově organizaci podporu. I to však činí dost neobratně a fiktivní nadstavba nad historickými fakty je vratká jako v celém zbytku díla.

Hereckému talentu Daniela Brühla chybí v Kolonii kvalitní režijní vedení. Jako revolucionář Daniel je nepřirozeně patetický, jako přiboudlý Hans přehrává. Navíc Brühl, jehož rodnými jazyky jsou němčina a španělština, mluví v globalizovaném snímku samozřejmě anglicky. Emma Watsonová se efektně promění z chic letušky Lufthansy v pokornou kajícnici, ale na velkou roli, která by jí pomohla překročit stín malé kouzelnice Hermiony, musí dál čekat. Nejpřesvědčivější herecký výkon podává Michael Nyqvist jako odpudivý a zároveň sebevzhlíživý, obávaný i zbožňovaný vůdce Paul Schäfer. Dobře jej doplňuje také Richenda Careyová jako bezcitná, strachem poháněná dohlížitelka Gisela.

S kvalitnějším příběhem a v přesvědčivějším zpracování mohla Kolonie poskytnout mimořádné svědectví o jednom hrůzostrašném úkazu s dalekosáhlými přesahy. Takto zůstává alespoň cenným upozorněním.