Šéfa opery ND Petra Kofroně rozlítilo, co napsal šéfredaktor Divadelních novin Josef Herman, a oba pánové si vyměnili otevřené dopisy, vše pak ještě doprovodily výživné diskuse na sociálních sítích. Herman ve svých kritických tezích inscenaci nešetřil: „Mnozí diváci jásali, mnozí zkoprněle sledovali, co se může dít v prvním operním souboru v zemi...“
Dále píše, že inscenace v této kvalitě nepatří na profesionální jeviště. Vizváry podle něj operní zvyklosti infantilně zesměšňuje a situační nebo kontextovou komiku nahradila prvoplánová řachanda. „Mám holt smůlu, že se neumím smát zmaškařené besídce,“ dodává.
  |
Kofroň toto zdrcující hodnocení, zvlášť po nedávném kritickém nářezu, který obdržela Tosca, nevydýchal a napsal otevřený dopis. A byl dosti osobní. Kritika vyzývá, že by si měl „něco přečíst a pouvažovat, co to je opera buffa a její interpretace v 21. století“. „Přitom se mi zdá, že vaše postava vtělená do vašeho jazykového projevu je přímo ztělesněním některé z postav komedie dell’arte – např. Pantalone nebo Dottore –, takže cesta k pochopení výše uvedeného by nemusela být až tak dlouhá.“
Tosca: porouchaný stroj času vyprovodilo z Národního divadla bučení |
Odvolávaje se na Laca Décziho vyzývá Josefa Hermana, aby se před návštěvou Stavovského divadla podíval do zrcadla a ověřil si, „jestli výzor je paralelní k funkci obecný estetický normotvorce“. Dotčený kritik pak odpověděl šéfovi též otevřeným dopisem.
Takové půtky, ba i osobní výpady jsou v divadelním prostředí běžný folklór, ale přece jen se nelze zbavit myšlenky, že současný operní moloch, který požírá stále víc peněz a z jehož uměleckých výsledků nikdo nepadá na kolena, vznikl na základě materiálu, který pro ministerstvo kultury vypracoval právě Josef Herman.
