Sobota 28. května 2022, svátek má Vilém
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Nepolepšený Ludvík Vaculík

Kultura

  10:40
PRAHA - Ludvík Vaculík se v roce svých osmdesátin rozdává. Dárku od člověka mnoha řemesel se podobá jeho multimediální kniha ke čtení, prohlížení, poslechu i notování.

Ludvík Vaculík foto: Hynek GlosLidové noviny

Jednou za tatínkem přišel cizí pán, a jak se hloupí dospělí někdy ptají děcek na něco, co je ani nezajímá, zeptal se mě: „Čím bys ty, synku, chtěl být?“ Vážně jsem se zamyslel a řekl: „Podle toho, co čtu.“

Ludvík Vaculík v Polepšených pěsničkách rozvíjí úvahu, čím bude, čím ne/chtěl být, čím být mohl (mimo jiné nespokojeným učitelem) a čím je: nejen tím, kdo píše a koho píše, ale také „mužem, který si zpívá“. Polepšené pěsničky se řadí k jeho knihám dokumentárním z okruhu Milých spolužáků, jež doplňují jeho publicistiku (naposledy soustředěnou v souboru Poslední slovo, brzy vyjde výbor Tisíce slov) a hlavně jeho autobiograficky stylizované prózy. V těch zní motivy lidových či zlidovělých písní: v Českém snáři maďarská Smutná neděle, kterou si můžeme v Pěsničkách i poslechnout, nebo tu najdeme melodii ke slovům „mysli si, šohajku, že sem ti umřela“, jež se vracejí v románu Loučení k panně.

V Polepšených pěsničkách se prostupuje několik paralelních vrstev. Tou první je asi sto stran vzpomínkověúvahového textu s fotografiemi: jakýsi Vaculíkův život v hudbě. Druhou část tvoří album písní (noty i texty) a fotografií, které situačně doplňují předešlé vzpomínky. Následuje útlá sbírka Nové vlastenecké písně, která zlidověla v roce 1989 jako kolující nahrávka (např. popěvek Tlučou esenbáci, tlučou na záda). A na konci najde čtenář CD se čtrnácti písněmi, které Vaculík nazpíval v 90. letech s cimbálovou muzikou Technik Ostrava v režii Jana Rokyty (některé už vyšly v Supraphonu na kazetě Radosti, radosti, 1993).

Aj, vrší, vrší
„Polepšení“ v pojetí Ludvíka Vaculíka neznamená umravnění, ale obnovu. Metoda polepšení pak může být dvojí: buď se nová slova spojí se známou melodií (případ vlasteneckých písní), nebo autor připíše sloky k původnímu textu po způsobu přídavku či (pro něj) uspokojivého završení. Je to vlastně i dvojí konstrukční princip Vaculíkových próz, v nichž ze starého vzniká nové, nebo se nové ke starému přidává. Princip „přidání“ bývá někdy snazší, ale i riskantnější, méně sourodý než spojení a prostoupení.

V Pěsničkách metoda „přídavku“ a „vršení“ dominuje vizuálně. Vaculíkova nezřízená práce s fotoaparátem a kopírkou (v knize jsou vedle snímků autorových blízkých a přátel, často přistižených při zpěvu, i rukopisy not nebo kopie z různých zpěvníků) knihu napohled posouvá do roviny familiárního dokumentu. S tím se kříží snaha typografa Miloše Jirsy dát tak rozmanitému materiálu jednotnou formu pomocí grafické osnovy (s užitím prvků osnovy notové).

Souboj tvůrce a typografa nepostrádá humor, avšak čtenáře, který se orientuje spíš zrakem než sluchem, může zmást: protože před sebou nemá jen privátní album rozmanitostí k listování, ale vnitřně celistvou výpověď. Tou je kompaktní text i disk.

Hodnocení LN

**** Ludvík Vaculík: Polepšené pěsničky
Doslov Jan Rokyta. Vydala Jaroslava Jiskrová - Máj a Dokořán, Praha 2006. 248 stran

***** Polepšené pěsničky - CD příloha
Výběr, sestava, hudební úpravy a režie Jan Rokyta. Zpívá Ludvík Vaculík, Cilka Vaculíková (4) a sbor muziky Technik (12). Hraje Technik Ostrava. 43:30 minut

Vaculík, ač odmítá specializaci „zpěvák“, umí zpívat pro druhé. Cimbálová muzika Jana Rokyty s primáši Mirkem Hlostou a Jiřím Crhou jsou mu dostatečně silnými partnery, kteří jeho temperamentu stačí a ukázňují ho. Takže nebýt „polepšených“ slov některých písní (např. sloka „Už mám zasej cosi nenapsané...“ v písni Už sa jaseň blíží pomalučky), přestáváme vnímat, kdo je zpěvák (nebo zpěvačka - Cilka Vaculíková v duetu Jabléčka už dozrávajú) a kdo hráči: posloucháme anonymní souhru výtečných hudebníků. V Polepšených pěsničkách lze zaslechnout - spíš než spatřit - esenci z Vaculíka.

Nejradši a nejlépe zpívá/píše o lásce a smrti, v mollových tóninách. Zpívá bez naučeností a afektů, výrazně v hloubkách a důrazně v radosti (ztišení v hloubkách písně Na horách studénky, vytržení po přechodu z němčiny do češtiny v Ohne Lieb und ohne Wein). Furiantství, klaunství a záliba v převlecích či efektech pro oko jsou druhotné, přidané. Je to slupka, která chrání, ale někdy jen zakrývá jádro. Hlas sám zpívá jasně a mluví jadrně. Ono jádro Vaculíkova umění - bez ohledu na to, čím sám zrovna chce být - tkví ve schopnosti i odvaze vyslovit stesk a radost totálně.

Autor:

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Českých písniček pro děti je málo! Pusťte jim tuhle o rybičkách
Českých písniček pro děti je málo! Pusťte jim tuhle o rybičkách

Také jste radši, když si děti oblíbí hezkou českou písničku místo nějaké v angličtině? Pak se vám rozhodně bude líbit tahle rybičková písnička od...

Mohlo by vás zajímat