Výstava Vetřelci a volavky – ateliér sochaře, která je koncipovaná jako ateliér výtvarného umělce, uvede například práce Karla Malicha, Rudolfa Sikory, Stanislava Libenského, Karla Nepraše, Kurta Gebauera a dalších českých a slovenských sochařů.
Hledání kvality v době stagnace
Po období velkého experimentálního rozkvětu 60. let procházelo monumentální umění v 70. a 80. letech normalizační stagnací. Zároveň však nikdy v dějinách Československa a později České republiky nebylo pořádáno tolik soutěží a objednávek společenského charakteru. Obrovské množství zakázek zajišťoval od roku 1965 stavební zákon, který ukládal, aby každá státní stavba (v té době drtivá většina všech stavebních projektů) dala 1% a výjimečně až 4% z celkového rozpočtu na výzdobu. Toto umění pak tvořilo estetické dominanty ve veřejném prostoru vznikajících sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků, administrativních a správních budov. Masový fenomén umění ve veřejném prostoru tak vznikl díky stavebnímu boomu, který řešil velký nárůst obyvatelstva v 60. a 70. letech.
Nahlížení do sochařských ateliérů.
Výstava vznikla u příležitosti vydání publikace Vetřelci a volavky. Atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru v Československu v období normalizace (1968–1989). Vystavena jsou také díla M.Chlupáče, E. Kmentové, V. Janouškové, J. Jankoviče, M. Bartuszové, F. Patočky, J. Brychtové a S. Libenského, J. Klimeše, R. Svobody, P. Šedivýho, E. Jilemnické, Z. Macháčka, V. K. Nováka, S. Milkova, J. Róny, Č. Sušky a dalších.
