Sobota 21. května 2022, svátek má Monika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Neznámý Hašek potřetí

Kultura

  10:19
Postrach domu je název třetí knihy neznámých či knižně nevydaných humoristických textů Jaroslava Haška, která vyšla v nakladatelství Modrý stůl. Doplňují ji ilustrace Josefa Lady.

Vypravoval mi soudruh K...Tak začíná Haškova povídka Ženění-ženění, uveřejněná 18. června 1914 v humoristickém časopise Kopřivy. foto: Reprofoto

Humoristické texty, které nevyšly v pramenném vydání Haškových spisů z let 1955-1973, a především další povídky a texty nově objevené, jsou, jak potvrzuje její editor a vydavatel v jedné osobě Petr Kovařík, přetištěny z nalezených rukopisů a z dobových časopiseckých otisků.

Kromě toho do publikace zařadil texty Haškova pravděpodobného autorství, ale i povídky spjaté se jménem jeho ženy Jarmily, jež jsou rovněž připisovány Haškovi. Představují literární počátky Jaroslava Haška, jeho legionářského období a dokreslují obraz Haškovy osobnosti, vztahů s přáteli i konce manželství, Kovařík navazuje na dvě publikace, které v předchozích dvou letech vydal ve svém nakladatelství Modrý stůl pod názvem Když bolševici zrušili Vánoce a Nešťastný policejní ředitel.

Podle něj je toto poslední haškovský svazek. Editor znovu prošel časopisy, v nichž Hašek nejvíce publikoval, bádal ve fondech literárního archivu Památníku národního písemnictví. Zejména se zabýval přírůstky, které se tam dostaly po ukončení takzvaného pramenného vydání Haškových spisů. Ty vyšly v letech 1955 až 1973 v celkem 16 svazcích. 

Hašek měl více než sto pseudonymů
„Komplikací bylo, že tento populární autor měl více než stovku pseudonymů a jsou ještě další, o nichž lze uvažovat,“ připomíná Kovařík. Předností publikace jsou vedle textů samých zejména ediční poznámky a vysvětlivky, v nichž editor ozřejmuje nejen zdroj, kde texty nalezl, ale také jiné zajímavé okolnosti.

Například v kapitole označené jako Texty nesporného autorství jsou knižně zveřejněny povídky z Ilustrovaných českých humoresek a Národních listů podepsané Vik. (resp. Viktor) Janota, dále strojopisy, jež se zachovaly v pozůstalosti zakladatele Červené sedmy dr. Jiřího Červeného.

V oddílu Fragmenty jsou uvedeny zlomky rukopisů z Literárního archivu Památníku národního písemnictví. Například úryvek ...v krčmě u silnice... v ich formě popisuje autentickou Haškovu příhodu, která je součástí povídky Procházka přes hranice. Editor Zdena Ančík torzo našel v pozůstalosti Jarmily Haškové a Kovařík upozorňuje, že tyto dva texty jsou rozdílné, přičemž torzo se patrně blíží příhodě, kterou Hašek zažil, víc.

V části Texty podepsané Jarmila Mayerová či Hašková a připisované Haškovi se ocitají povídky se zajímavou historií, ne zcela jistým autorstvím či ty, jež v obměně vyšly s Haškovým podpisem. Složitost identifikace dokazuje editor třeba na příkladu textu Olympia podepsaného Viola: jde o pozměněnou verzi povídky Zázračné dítě.

„Pokud by mělo jít o text Haškovy manželky Jarmily Mayerové-Haškové, otevírá se tím otázka dosud neznámého pseudonymu Viola. Vzhledem k tomu, že se vyskytuje - a to nejen u povídek, ale také u básní - v průběhu roku 1911 častěji v Dobré kopě, kam Jaroslav Hašek přispíval, není vyloučeno, že by mohl patřit ženě Jarmile. V případě, že by pseudonym patřil někomu jinému, což vzhledem k ostatním textům nelze vyloučit, šlo by v případě povídky Olympie o zcizení povídky třetí osobou.“

Zajímavé historky provázejí i „dušičkové“ texty Jaroslava Haška. Petr Kovařík je osvětluje v kapitole Záhada dvou „dušiček“ Jaroslava Haška. Roli v ní hraje Haškova manželka Jarmila, literátka, jejíž talent Hašek rozpoznal a podporoval, někdy ovšem asi i zneužíval. Respekt k Jarmile mu zřejmě nebránil v tom, aby některé své povídky nepodepsal ženiným jménem, ať už vyvdaným Haškovým nebo za svobodna (Mayerová).

Čtenář může porovnat texty Dušička Jaroslava Haška vypravuje Jak jsem umřela s podpisem J. H. a Dušička Jaroslava Haška vypravuje údajně z pera Jarmily Haškové.
Zajímavá byla také nastavovaná soudní dohra, když se po spisovatelově smrti Jarmila domáhala i pro svého nezaopatřeného syna autorských práv (Hašek je v poslední vůli kupodivu přiřkl Šuře, ženě, kterou si přivedl z Ruska).

„Pro účely soudu sepsala o něm text, v němž popsala veškerou jeho neserióznost, nespolehlivost, ba chorobnost,“ píše Kovařík. Podle něj Jarmila Hašková sledovala jediný cíl: zpochybnit Haškův jasný rozum při psaní poslední vůle. V právě vydaném svazku je text Jarmila Hašková o duševním stavu J. H. rovněž pro ilustraci vztahů zveřejněn.

„Svědci přítomní poslední vůli potvrzují, že byl J. H. duševně zcela příčetný,“ zní jeho poslední věta. Křtilo se v Haškově vinohradské hospodě Knihu textů Jaroslava Haška uvedli minulý týden členové pražského Studia Ypsilon Jana Synková a Jan Jiráň, kteří patnáct let účinkovali v úspěšné ypsilonkovské inscenaci Voni sou hodnej chlapec, která byla věnována právě Haškovi.

Synková hrála Šuru, již si Hašek přivezl ze své ruské anabáze, a Jiráň lipnického občana, jemuž spisovatel diktoval na sklonku svého života Osudy dobrého vojáka Švejka.  Kniha byla pokřtěna v Balbínově poetické hospůdce na Vinohradech, na autentickém místě někdejší hospody U zlatého litru, kam Hašek často chodíval.

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Mohlo by vás zajímat