Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Něžný terorista. Osoby jako Hamera to neměly snadné, ale přesto dosáhly věhlasu

Vlastní rytmus. Oldřich Hamera vychází z poznávání přírody a procesů, jež v ní probíhají. foto: OTA PALÁN

Recenze
V nakladatelství Arbor Vitae vyšla před nedávnem monografie Oldřicha Hamery, který se oprávněně považuje za žáka Vladimíra Boudníka.
  5:00

Autorkou obsáhlé knihy je Eva Čapková, která se umělcovým dílem dlouhodobě zabývá a která se podrobně seznámila s různými principy jeho tvorby. Název článku jsem si vypůjčil od Bohumila Hrabala, o Hamerovi napsal poutavý text, v němž přibližuje jeho životní i umělecký příběh.

V první části se publikace zabývá aktivní grafikou, ke které Hamera došel pod vlivem Boudníka kolem poloviny šedesátých let. Používal obdobné postupy, ale pak se jeho projev osamostatňoval a v průběhu let došel ke zcela osobitému pojetí. Už rané grafické listy mají svůj vlastní rytmus vycházející z poznávání přírody, z procesů, které v ní probíhají, proměňují ráz krajiny a zanechávají v ní nesmazatelné a tisíce let trvající stopy. Metodu tedy sice od Boudníka převzal, ale proměnil ji podle svých představ.

Složité metafory

Zároveň došel ke strukturální grafice. V jejím rámci vytvořil vlastní komplikovanou techniku, která se svými tvůrčími principy blížila monotypu. Dovolovala, aby se každý otisk stal originálem, který se od všech ostatních liší energií i barevnými odstíny. Inspiroval se přírodou, docházel i k symbolickému vyjádření, pracoval se složitými metaforami. Navázal i na pravěké umění s jeho bezprostředností a tajuplnou zkratkou. Šlo mu také o to, aby podpořil fantazii diváků.

Ve druhé polovině šedesátých let Oldřich Hamera osobitě rozvinul techniku monotypu, která umožnila ještě dynamičtější způsob vyjádření, při němž někdy užíval ostré barevné akcenty. Do jeho projevu se promítla i jeho společenská a politická angažovanost, především odmítání totalitního režimu a obsazení Československa sovětskými vojsky. Stále víc směřoval k samostatnému způsobu vyjádření, osvobozoval se od Boudníkova vzoru a vytvořil takzvaný vrstvený monotyp, který mu umožnil prorůstání různých prostorových plánů a prolínání barevných tónů. Zajímala ho struktura přírody, procesy, které v ní probíhají a stále se v určitých proměnách opakují, zkoumal jejich záznamy do krajiny a vrstev kamenů.

Další jeho důležitou metodou se stal aktivní lept – volně leptal zinkové desky a strukturu kombinoval s monotypem. Někdy zvýraznil jeho působivost koláží nebo autokoláží. Ke svým metodám se Oldřich Hamera vracel i v dalších obdobích a obohacoval je o další umělecké i životní zkušenosti. Dospěl také k asamblážím, v nichž se zabýval vztahem mezi časem a prostorem.

Fascinace přírodními vědami

Kniha se soustřeďuje i na umělcovu pozdní tvorbu, ve které se prolínají principy uplatňované v dřívějších obdobích, ale promítá se do nich i současná atmosféra, kdy může každý svobodně tvořit. Do Hamerova projevu vstupuje nejen fascinace přírodními vědami, ale i nová s postmoderní dobou spojená představivost, v níž dochází k nečekaným vztahům, někdy se blížícím neodada.

Zajímavá je závěrečná kapitola umělcových životních osudů, které byly od počátku přinejmenším neobvyklé. Prodělal řadu vážných onemocnění, ale také se seznámil s mnoha významnými osobnostmi, nejen se zmíněnými Vladimírem Boudníkem či Bohumilem Hrabalem, ale i třeba s Jiřím Kolářem, všech si dodnes hluboce váží.

Kniha je opatřena bohatou dokumentací, je členěná do přehledných kapitol; prostě přináší v širších souvislostech přehled o životě a díle další z osobností, které to za minulého režimu rozhodně neměly snadné, ale přesto (nebo právě proto) dosáhly svého nezaměnitelného projevu.