Nikdy jsem nechtěl emigrovat, říká hlavní hvězda festivalu Respect Mahmoud Ahmed

LN: Když jste na počátku 80. let poprvé zpíval v Evropě a Americe, překvapilo vás mimořádně přátelské přijetí?
Když jsem začal zpívat na mezinárodních festivalech, byl jsem trochu nervózní a netušil jsem, jak publikum moji hudbu přijme. Vždyť šlo o úplně jiný styl a jazyk, než na jaké bylo zvyklé. S takovým entuziasmem a otevřeností posluchačů jsem určitě nepočítal, až mě to šokovalo. Tehdy jsem pochopil, že hudba je opravdu mezinárodním jazykem.

LN: Když vám po puči provedeném komunistickou vojenskou juntou Derg v roce 1974 cenzura zakázala vydávat desky, neuvažoval jste o emigraci? Několik členů Walias Bandu, se kterým jste vystupoval, se nevrátilo do Etiopie z turné po US A.
Cenzura představovala pro etiopské muzikanty opravdu vážný problém. Ale přetrhat kořeny a zůstat v zahraničí bych nedokázal, ani jsem o tom nikdy neuvažoval. Mám rodinu, které jsem chtěl zůstat nablízku a v těch časech ji navíc musel podporovat.

LN: Měl jste problémy s Dergem kvůli tomu, že jste zpíval pro císaře Haileho Selassieho I. v „jeho“ The Imperial Bodyguard Bandu?
Ve skutečnosti mi zrovna tohle žádné potíže nepřineslo. Krátce předtím, než komunistická junta zavraždila císaře a chopila se moci, jsem totiž z orchestru odešel a začal sólovou pěveckou kariéru s vlastními kapelami.

LN: Jak vůbec vzpomínáte na léta v klubu Arizona, kam chodil císař po práci na skleničku?
Arizona Club! Co mám vyprávět dříve? Mám v hlavě tolik vzpomínek! Tam začala moje kariéra. Vzrušilo mě už to, že mě najali jako pomocníka do kuchyně. Díky tomu jsem se mohl pohybovat v blízkosti takových zpěváků jako Tilahun Gessesse, komunikovat s nimi, učit se. Samozřejmě nemohu nikdy zapomenout na den, kdy jsem se jako záskok ocitl na pódiu místo v kuchyni. Dodnes vidím výraz ve tváři majitele klubu. Nemohl uvěřit tomu, jak zpívám.

LN: Když jste za „socialistických“ pořádků nesměl vydávat desky, začal jste si sám prodávat magnetofonové kazety, dokonce jste měl vlastní hudební obchůdek v Addis Abebě. Jak vás to napadlo?
Gramofonové desky už šly stejně u lidí, kteří nebyli zrovna bohatí, z módy a jejich místo za ujaly kazety. Inspiroval mě mladý a odvážný chlapík jménem Amha Eshete (v 60. letech založil první soukromé etiopské hudební vydavatelství Amha Records a vedl ho až do převratu – pozn. aut.), který měl vlastní obchod Harambe Music Shop. Nabídl mi, že změní název krámku na Mahmoud Music Shop a nabídl mi na oplátku možnost komisního prodeje mých nahrávek a také procenta ze svých zisků. Pravděpodobně šlo o jedno z prvních, pokud ne úplně první využití jména umělce jako obchodní značky, brandu, v Etiopii.

Mahmoud Ahmed

LN: V posledních deseti letech se Etiopie dramaticky změnila. Do dříve nepřístupných oblastí vedou silnice, vznikají Čínou stavěné a provozované průmyslové zóny. Co na to říkáte?
Cítím se šťastný a poctěný, že ještě patřím ke generaci, která může vidět věci, které přinášejí mojí zemi prosperitu.

LN: Pocházíte z etnika Gurage. V čem se liší hudba Guragů od muziky amharské, která v Etiopii převládá?
Hudba Guragů je vždy velmi radostná a rytmická, rychlá a slavnostní. Vlastně neznám vůbec žádnou guragskou baladu, alespoň nevím, že by existovala. Vždy rád zařazuji do programu koncertů nějaké guragské lidové písně.

LN: Ve vaší hudbě slyšíme postupy ethiojazzu, specifické kombinace jazzu a etiopské melodiky a rytmiky, za jejíhož zakladatele je považován Mulatu Astatke. Ovlivnil vás?
Nemohu říci, že by mě Mulatu ovlivnil. Hudební kariéru jsem zahájil dříve než on. A už v těch dobách zahrnovala etiopská populární hudba spoustu jazzových prvků, patrných v instrumentaci i aranžmá. Ale později některé z mých písní aranžovali pianista Girma Beyene nebo členové The Ibex Bandu. Ty mohl Mulatu inspirovat.

LN: Prestižní ocenění BBC 3 World Music Award za rok 2007 vám předával váš velký fanoušek Robert Plant, někdejší zpěvák Led Zeppelin. Věděl jste předtím něco o jeho hudbě?
Je to ostuda, ale nevěděl! Tehdy jsem neměl ani potuchu, kdo je Robert Plant a jakou muziku hraje. Přiletěl jsem do Londýna z odlišné kultury, kde mě formovaly úplně jiné vlivy. Ale už to samozřejmě vím a vnímám jako ohromnou poctu, že mi cenu předal hudebník tak velkého celosvětového významu.

LN: Co zazpíváte na sobotním vystoupení v Praze? Novější písně, nebo spíše hity jako Ere Mela Mela, Bemin Sebab Litlash či Yasdestal?
Sice právě nahrávám novou desku, ale protože v Praze budu vystupovat poprvé, určitě půjdu především do svojí klasiky!