Zemřela herečka Blanka Bohdanová. Člence Národního divadla bylo 91 let |
V závěru šedesátých let patřila k výrazným herečkám činohry ND a byla hodně obsazovaná jak v moderním repertoáru, tak v klasice, hrála například Kleopatru v Shakespearově tragédii, Juditu v Dürenmattových Novokřtěncích, Abigail v Millerově Zkoušce ohněm, Lady Macbeth v Macbethovi. K těmto rolím ji předurčoval elegantní, vznosný zjev, zvláštní „kočičí“ oči, ve své tmavší mladistvé „variantě“ působila až exoticky a zkázonosně. Po srpnu 1968 pro ni velké role najednou nebyly, více obsazovaná začala být až v 80. letech. Nejspíš jí nepřidalo, že byla na stáži v Británii a nevstoupila do KSČ.
„Až později mi došlo, že jsem byla odstřižena ze všeho, mimo divadlo. Dokonce i ze seznamu mého zubaře, kterému záleželo na kariéře. Našel se statečný režisér, který jednou obětoval prémie, abych mu směla nadabovat těžkou roli. Když proběhla ,konsolidace‘, vstoupila jsem do televize jako charakterní herečka, vhodná pro matky dospělých dětí. Do roku 1968 jsem odmítala špatné scénáře. Když jsem přišla do Prahy v sedmapadesátém, hrála jsem nádherné role v televizi, živě, i ty nejtěžší autory, například Shakespeara, Lorku, pak i na záznamy, které ještě nebyly kvalitní,“ vzpomínala v rozhovoru pro Lidové noviny.
Tehdy se jí také v relativně pozdním věku narodil syn. „Moje pauza byla pěkně dlouhá. Věnovala jsem se konečně víc svému soukromí a taky jsem začala malovat. Dá se vrátit dům, továrna, ale čas se herečce vrátit nedá, je prostě pryč,“ posteskla si. Přesto se dobře přehrála do charakterních rolí, její hrdinky bývaly cynické a ironické, ale často skrývaly cit a vášeň.
  |
Blanka Bohdanová se narodila v Plzni. Hrála divadlo už jako dítě a později prošla i baletní průpravou, ale otec prosadil, aby vystudovala obchodní akademii. Brněnskou JAMU absolvovala až po válce. První angažmá dostala ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde vytvořila slavné postavy světového repertoáru. Byly postavy mladých vášnivých, romantických a životem zkoušených hrdinek. Slavná byla její Manon, kterou si zopakovala po příchodu do Prahy v Divadle E. F. Buriana, nebo Anna Karenina v Jernekově dramatizaci Tolstého románu, Desdemona v Othellovi, Máša ve Třech sestrách.
V režii Karla Nováka hrála také Roxanu v Cyranovi z Bergeraku partnerem jí byl velký bard Gustav Opočenský v titulní roli. V Pardubicích ji ovlivnil režisér Karel Novák, následovala ho pak do Divadla E. F. Buriana, kam přišla v roce 1960 a pobyla zde šest let, předtím byla v MDP. „Byl můj profesor, režisér a šéf. Dal mi všechno, z čeho těžím. Byl to koncepční režisér, filozof a odvážný muž. Když byl na indexu Shakespeare, začal ho hrát. V Praze v roce 1960 začal Ioneskem,“ vzpomínala. V Novákově režii hrála u Burianů třeba Francisku ve slavné československé premiéře Dürenmattova Franka Pátého.
Nejzajímavější filmovou rolí Bohdanové byla Kateřina v Bočanově trezorovém snímku Čest a sláva. Za normalizace žádné zvláštní příležitosti ve filmu neměla, až v 80. letech začala opět hrát v televizi. Větší role v seriálech na ni čekaly až po roce 1989. V divadle patřila v té době k jejím velkým rolím například Stavroginová v Běsech či Blanča v Přidalově komorní hře Noc potom. Za roli Fonsie v inscenaci Gin game, již ve Viole uvedla Lída Engelová, získala Cenu Thálie. Blanka Bohdanová se zejména po odchodu z divadla věnovala výtvarnému umění.
