Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Nikdy nezapomenu, co to stálo, dostat se nahoru, říká zpěvák Mikolas Josef

Kultura

  5:00
Zpěvák, muzikant a český reprezentant na loňské soutěži Eurovize Mikolas Josef o tom, jak dělá hudbu generace vyrostlá na YouTube, proč zbožňuje americkou megastar Beyoncé a jak to udělat, aby člověku nestoupla sláva do hlavy.

Mikolas Josef foto:  Petr Kozlík, MAFRA

Ve videoklipech jako vystřižených z americké hudební stanice MTV působí Mikolas Josef se svým platinovým účesem a extravagantními obleky jako sebevědomý frajírek. O to větším překvapením je pak osobní setkání. Na hlavě má sice rapperskou čepici s rovným kšiltem, k nafoukanosti čerstvě zrozené hvězdy showbyznysu má však daleko. Mluví jako zralý muž, který ví, že úspěch není zadarmo.

To ho naučila ulice, kde odstartoval svou hudební kariéru, a i díky této škole už má za sebou řadu triumfů. Loni svým šestým místem dosáhl nejlepšího hodnocení, kterého se Čechům prozatím dostalo v mezinárodní hudební soutěži Eurovize, jejíž letošní vítěz bude vyhlášený 18. května. Na začátku dubna Mikolas Josef se svým prvním českým sólovým koncertem vyprodal pražské Forum Karlín, které hostí významné zahraniční hvězdy, a na podzim plánuje vydat svou první desku.

Když jsem poprvé slyšela vaši hudbu, nenapadlo mě, že byste mohl být Čech. To byl záměr?
Stává se mi to docela často. Teď natáčíme videoklip v jednom latinským klubu v Praze, přišel tam za mnou člověk a říkal, že jeho žena tvrdila, že jsem Čech, a on na to, že rozhodně nemůžu být Čech, a dohadovali se o tom. Podle mě by mělo jít ale v první řadě o hudbu. Chování některých umělců je plný skandálů a víme mnohem víc o jejich osobních životech než o tom, co vlastně dělají. U muzikantů by to mělo být naopak. Nejde o mě, ale o moje písničky a co při nich prožíváte. Záměr neznít česky to ale rozhodně nebyl. Já jsem vychovanej na Vlastovi Redlovi, to jsou moje kořeny, i když možná v mojí hudbě nejsou tolik slyšet.

Vy už asi budete generace YouTube, tak možná i to mělo vliv?
Jo, to je dobrej point. Už jako dítě jsem byl hodně ovlivněnej zahraničím, a proto asi moje hudba zní, jak zní.

Jak se dneska vlastně dělá showbyznys?
Kompletně se všechno změnilo s příchodem internetu. Přestaly se prodávat desky a s tím se změnila i hudba jako taková. Už se tolik nevydávají celý alba, ale jedou hlavně singly. V zahraničí to funguje tak, že se udělají dva dobrý songy a nejde už o to, aby byla nadupaná celá deska. Zbytek za moc nestojí.

Mikolas Josef
Mikolas Josef

Stačí to?
Jak komu. Každý ví, že si lidi vždycky budou pamatovat hlavně ty největší pecky. Stačí to na to, aby si vás někdo zapamatoval, ale ne na to, aby se i zamiloval.

Váš první pražský koncert byla velká světelná a taneční show, máte výraznou vizáž, působivé videoklipy. Jak moc je showbyznys vůbec ještě o hudbě?
Úplně nejvíc! Můžete být zajímavej člověk, může se o vás psát, ale jakmile neděláte dobrou muziku, nikoho zajímat nebudete. Mě nejvíc těší, když lidi přijdou na koncert kvůli hudbě, kterou dělám, a dokážou se s ní spojit. Všechno ostatní je druhořadý. Je mi jedno, jak se oblíká Ed Sheeran a že dává na Instagram fotky svejch koček, ale zajímá mě, jak hraje. Člověk si musí určit, o co mu jde a co chce dělat, a u mě je to rozhodně hlavně hudba.

Na Instagramu máte přes tři sta tisíc followerů. Komunikace s fanoušky jistě také hraje velkou roli?
Nejlepší komunikace s fanoušky je, když jste přímo mezi nimi. Já jsem se to naučil, když jsem asi rok hrál na ulici. Nejdřív jsem jen stál se skloněnou hlavou a hrozně se styděl. Pak jsem se naučil se na lidi naladit a sdílet s nimi. Dneska sice trávíme život na telefonu, o sociálních sítích to ale tolik není. Když někdo před pár lety založil třeba veganskej blog, bylo to velký haló a člověk se mohl něco novýho dovědět. Dneska je toho ale hrozně moc, všechno na jedno brdo. Je těžký být originální a lidi přicházejí s naprostýma hloupostma, jen aby nějak vybočili z řady. Přestává mě to bavit.

S vaším počtem fanoušků se již řadíte mezi influencery, ty, kteří ovlivňují ostatní. Čím byste je chtěl inspirovat?
Nejsem spasitel s potřebou lidem sdělovat něco srdceryvnýho nebo poučnýho. Podle mě má člověk největší vliv, když se vůbec nesnaží být vlivnej. Když na někoho tlačíte, co by měl dělat, většinou udělá pravej opak. Možná proto mě sleduje tolik lidí, protože vidí příběh kluka, kterej začínal jako muzikant na ulici, a může pro ně být inspirativní, co z toho může vzniknout. Věřím, že pokud člověk chce něco změnit, tak ne sdílením svých názorů, ale činů, když to sám bude dělat a ukáže lidem, že je to možný.

Co zbylo z toho kluka, který ještě před pár lety hrával na ulici?
Celých sto procent. A teď jsem tak na 170 procent. Začínal jsem, když mi bylo čtrnáct. Pracoval jsem po stavbách a kancelářích, připletl se do toho modeling, kterej mě vůbec nevzal, hrál jsem na ulici, snažil se přivydělat si, jak se dalo, a tahle cesta trvala devět let. Teprve poslední rok přišel větší úspěch. Nikdy ale nezapomenu, co to stálo, dostat se nahoru, a i když už jsem něčeho dosáhl, teď mám za sebou Forum Karlín, který bylo skvělý, stejně už přemýšlím, co dál.

Celý rozhovor s Mikolasem Josefem si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 3. května.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...