Jde o stovky akcí ve zhruba čtyřiceti městech, což představuje vskutku mohutnou událost, jež se prolíná i s netradičními návštěvami galerií a dalších kulturních stánků po zavírací době a vesměs zdarma.
Protože letošní Noc divadel připadla na datum pro tuto zemi historicky významné a emotivní– 17. listopad –, není divu, že leckteré programy se k tomuto datu vztahují.
„Kdepak je? Kde? Ještě před chvílí tu byla... ...revoluce...,“ volá v pozvánce k návštěvě například brněnské Divadlo Husa na provázku. Zve diváky do svých útrob, které jsou „plné tvůrčí energie, revolučního nadšení, zapomenutých postav, rekvizit, reálií, dějin, marginálií, také radostí i strastí, tónů blažených, herců zpívajících i mlčících. Možná přijde i vichr evoluce…“. (Prohlídky se tu konají od 20 do 23 hodin, po čtvrt hodinách, ve skupinách po pětadvaceti lidech.)
  |
Také třeba pražská Knihovna Václava Havla chce připomenout, že divadlo a revoluce se v české historii prolnuly už nejednou. Připravila tedy pro Noc divadel 2018 kromě filmových dokumentů o exprezidentovi také experimentální inscenaci Moc bezmocných. Základem jsou texty Václava Havla (Moc bezmocných, Dopisy Olze a další) a Vladimíra Hanzela (Zrychlený tep dějin) a hraje se nikoli v divadle, ale ve veřejném prostoru – na Národní třídě nebo na vltavském nábřeží. Režisér Jiří Honzírek připouští, že text je nepříjemně aktuální, ale slibuje procházku v pravém smyslu divadelní, v níž hlavní roli hrají slovo, akce, pohyb, obraz a hudba.
Hra s médii a kombinace rozmanitých divadelních postupů jsou formální podstatou vystoupení tří performerů a jednoho komentátora, kteří se v inscenaci v pražském Divadle Archa Rusáci? podle námětu Jana Buriana snaží odpovědět na otázku, jak se vyrovnávají s česko-ruským traumatem okupace v osmašedesátém mladí Rusové, kteří nyní žijí v Česku. Příchozí se však také přesvědčí o překvapivých možnostech divadelních proměn, o projektu „tekutého“ prostoru v divadle, které zažilo (a přežilo) od dob, kdy bylo scénou E. F. Buriana, pozoruhodný vývoj.
Divadlo Drak v Hradci Králové zase vymyslelo jinou pozvánku: „Vstupte do Automatu Drak a uvidíte utajovaný divadelní život, o kterém se vám nesnilo. Ať už se cítíte být dítětem, nebo spíš dospělým, Automat Drak je pro vás to pravé!“
Dá se předpokládat, že zítřejší noc tomu, kdo má rád živé umění, skýtá po celé republice naději na mnohá potěšení. Programů je připraveno mnoho, v „kamenných“ scénách i alternativních, uvnitř i v plenéru. Většinou vyzní odlehčeně, ale s cílem ukázat, že divadelníci si svých diváků považují.
O tom, že je ta náklonnost oboustranná, svědčí fakt, že kapacity leckterých prohlídek, kam bylo třeba se zaregistrovat, byly rychle předem vyčerpány. Přesto se jistě dá putovat městy a hledat, kde se co zajímavého děje. Herci, režiséři, autoři a dramaturgové, výtvarníci, hudebníci a všichni, kdo mají s dramatickým uměním co do činění, jsou připraveni.
