Třeba takovou, jak ji vidí François Ozon ve filmu Čas, který zbývá. Talentovaný Francouz se na plátně konečně otevřeně přihlásil k homosexuální orientaci, svého hrdinu sice nenechá umírat na AIDS (to už je poněkud demode), ale na rakovinu, nicméně to ve „zbývajícím čase“ pěkně roztočí. Smrt propašoval do své rozverné komedie o lásce se zpěvy a tanci nazvané Odvaha milovat i Claude Chabrol. Je to film tak trochu ze starých časů.
Smrt má funkci spouštěcího mechanismu událostí v politickém thrilleru Nepohodlný. Jeho hrdina je podobně mrtvý zaživa jako hlavní postava německého filmu Naboso, ale zatímco „nepohodlného“ probudí k životu manželčina smrt, „bosého“ Tila Schweigera z letargie vytrhne žena naopak velmi živá a poněkud bláznivá. A konečně šestý film, dánské drama Bratři. I tady hraje klíčovou roli smrt, respektive mrtvý manžel, který se ukáže být velmi živý ve chvíli, kdy už vedle jeho ženy spává jeho bratr.
- 26. dubna 2006 14:37