Lidovky.cz: Proč se váš soubor jmenuje Hipocondria?
Je to narážka na Jana Dismase Zelenku. U jeho instrumentální sklady nazvané Hipocondria se neví, proč ji Zelenka takto pojmenoval, ani co to mělo znamenat. A skladba samotná je velmi zvláštní a má velmi specifickou náladu. Prostě nás inspirovala.
Lidovky.cz: Už dvacet let se věnujete objevování méně známých skladatelů baroka, jak si autory vybíráte?
V případě naší první nahrávky to byl tip našeho violoncellisty – chrámové sonáty Františka Ignáce Tůmy. Jiné skladby si najdou nás, jako soubor jsme účinkovali na několika nahrávkách cembalistky Edity Keglerové, která nahrává skladby českých autorů pro cembalo. Byly to dvě desky s koncerty Jiřího Antonína Bendy a naposledy Josef Antonín Štěpán.
Lidovky.cz: Co vás přivedlo k Šimonu Briximu?
Znal jsem Magnificat, dostal jsem se k tomu na začátku devadesátých let a moc se mi to líbilo a říkal jsem si, že jednou by to eventuálně stálo za to nahrát. Pak se strašně dlouhou dobu nedělo nic. Cédéčko vlastně inicioval kamarád ze základní školy, který chtěl finančně podpořit vznik nějaké nahrávky a dal mi volnou ruku.
Konzultoval jsem s kamarádem muzikologem dramaturgii, nejdřív jsem si myslel, že zkombinuju dílo Šimona Brixiho a Františka Xavera Brixiho (tedy dílo otce a syna), ale nějak nám to nešlo dohromady, nakonec jsme se vrátili k Šimonu Briximu. Příprava trvala čtyři roky. Zachovalo se necelých čtyřicet skladeb Šimona Brixiho, z nich nakonec vykrystalizovalo těch šest, které jsou nahrané na CD.
Lidovky.cz: Soudíte, že zbylé skladby už nestojí za nahrání?
To si nemyslím, hodily by se asi do jiné dramaturgie a určitě se tam najdou skladby, které stojí za to. Některá díla bohužel existují jen v úpravě z druhé poloviny 18. století, a protože nejsou k ruce další opisy, kde by člověk zkontroloval, jak skladba původně vypadala, museli jsme je z výběru vyřadit. Existují ještě skladby, které leží třeba v archivu Křížovníků na Starém městě, kam je obtížné se dostat. Všechny materiály pro tohle cédéčko jsou z Muzea České hudby, ale původně je většina z nich z kůru kostela na Mělníce.
Lidovky.cz: Takže hudebník vašeho typu musí být badatel či muzikolog?Trošku. Nejsem muzikolog, ale za ta léta s touhle praxí se na to člověk umí podívat. Samozřejmě jsem konzultoval s muzikologem. Navíc mám výborného kamaráda, který noty přepisuje na počítači a s ním, protože je violoncellista a varhaník, se dobře dají řešit sporná místa, to byla velká pomoc.
Lidovky.cz: Každá z nahrávek je tedy během na dlouhou trať?
Ano, když to není již existující připravené vydání, když jsou to noty z archivu, které nezněly a které nejsou vydané, přepisují se, tak je to hodně dlouhé. Na našem cédéčku je kromě Magnificat vše novodobá premiéra.
Lidovky.cz: Při vyslovení jména Brixi si posluchač vybaví možná Františka Xavera, ale o Šimonovi slyšel opravdu málokdo.
To je devíza naší nahrávky, myslím, že se podařilo vybrat skladby, které jsou pěkné, a tímhle bychom mohli „objevit“ Šimona Brixiho pro běžný koncertní provoz. Kromě Magnificat není hraný a je to škoda. Kdyby ostatní začali hrát víc Šimona Brixiho, tak bych byl rád. Je to výborná hudba, je dobře napsaná, má svou zvláštní melodiku a její nálada určitě posluchače přitáhne.
Lidovky.cz: Jaké jsou vaše další plány?
Na konci listopadu máme menší koncert a pak v rámci řady FOK hrajeme v kostele sv. Šimona a Judy právě Brixiho. A příští rok s ním vystoupíme na festivalu v Ostravě. Vzhledem k tomu, že nahrávka vznikla v únoru v lockdownu, tak jsme neměli možnost to zatím hrát.
Lidovky.cz: Jak vás jako hudebníka poznamenal lockdown?
Samozřejmě jsem čerpal kompenzace, nějakou činnost jsem vyvíjel, protože jsem členem Collegia 1704, natáčeli jsme i koncerty jako videa. Nějakým způsobem se to dalo přežít, ale kdyby to mělo trvat déle, je na pováženou, jestli to vůbec dělat dál. A řada kolegů, co mám zprávy, to přestala dělat.
Lidovky.cz: A kam odešli?
Vím čerstvě o jednom kolegovi z Německa, hobojistovi, který šel do firmy. Už na to neměl nervy, jestli bude mít peníze, jestli budou kompenzace. Člověk si umí představit, co lidem běží hlavou, jestli uživí rodinu… V naší branži staré hudby někteří kolegové hrajou a zároveň mají místo – úvazek někde ve firmě.
Lidovky.cz: Může se hudební provoz během téhle sezony vrátit tam, kde byl před koronavirem?
Nedokážu to odhadnout, myslím, že to ještě nebude v měřítku jako před covidem. Vím, že spousta hudebníků na volné noze třeba v Německu má práci jen do konce měsíce, a pak nic. Pořadatelé se bojí a ruší koncerty. Doufám, že už se nebude zavírat, ale člověk je ostražitý a počítám, že to může nastat. A kultura je první, která to odnese, podniky se zavírat nebudou, ale koncerty ano.
