Od rock’n’rollu k opeře. Rozkolísaný film Klan Gucci drží nad vodou hlavně herecké výkony

Koho náhodou minula následující veřejně známá informace (a nebude číst dál), bude mít při sledování filmu Klan Gucci k dobru překvapení: slavné módní značky Gucci se v roce 1995 výrazně dotkl skandál, když byl úkladně zavražděn její poslední šéf z řad rodinných příslušníků Maurizio. Ten sice už dva roky před smrtí z vedení firmy odstoupil a prodal svůj podíl, přesto byl výrazně spojen s vzestupem její prestiže (a zároveň s ekonomickými těžkostmi, do nichž se dostala).

Za objednání vraždy byla odsouzena Mauriziova bývalá manželka Patrizia Reggianiová spolu s vědmou Pinou Auriemmou. Bizarní, banální a zároveň tragická záležitost je tím, k čemu směřuje děj snímku Klan Gucci – a je také jedním z hlavních důvodů, proč je film Ridleyho Scotta tak očekáván.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Dalším důvodem (vedle jména režiséra) je hvězdné herecké obsazení: Lady Gaga, Adam Driver, Jeremy Irons, Al Pacino, Jared Leto, Salma Hayeková. A kupodivu jde o film určený do kin, nikoli o produkci nějaké rozhazovačné streamovací platformy. Což je samozřejmě dobré pro četné působivé záběry, které Ridley Scott ve spolupráci s kameramanem Dariuszem Wolskim (Piráti z Karibiku, Marťan) vytvořil. Byť některé pasáže (a tak trochu celý Klan Gucci) nejsou vlastně o ničem, často se na ně velmi dobře dívá.

Padělky a repliky

Zejména iluze filmového obrazu Itálie na přelomu 60. a 70. let, kdy příběh Maurizia a Patrizie začíná, je okouzlující. Ovšem asi tak, jako zdařilá replika originálu: spolu s Gucciovými se pak během filmu můžeme zamýšlet nad tím, zda je taková nápodoba spíš přínosná, nebo hodná pohledu skrz prsty. (Samostatnou kapitolkou je přitom nevyhnutelná angličtina s „pravým italským“ přízvukem.)

Časy, v nichž se odehrává, Klan Gucci prezentuje také povědomými písněmi, které výrazně dotvářejí rozličné pasáže: začíná se rock’n’rollem a svižným popem, později se přímísí i operní motivy, jak se z hravého příběhu „prince a Popelky“ stává smutná komedie s tragickým koncem. Spíše k dobru lze Ridleymu Scottovi přičíst, že když už pracuje v ději i zpracování takřka výhradně se stereotypy, činí to s nonšalancí a vědomě odmítá brát předváděné příliš vážně. Odvrácenou stránkou tohoto přístupu je, že více než dvě a půl hodiny trvající snímek postrádá něco, oč by se mohl doopravdy opřít.

Ústřední vztah Maurizia a Patrizie se odvíjí od mladistvého okouzlení a svatby navzdory Mauriziovu otci (Jeremy Irons) přes přátelství páru s Mauriziovým strýcem Aldem (Al Pacino) po Patriziin příliš narostlý hřebínek a zkázonosnou expanzi jejích (a pod jejím vlivem také Mauriziových) obchodních ambicí, odliv lásky a závěrečnou mstu. To vše ale právě jen v podobě z odstupu pozorovaného hemžení, z něhož vlastně nic moc nevyplývá. Snad že každý vždy nese svůj díl viny.

Lady Gaga, tedy Stefani Joanne Angelina Germanottová (po otci původem Italka), naštěstí dodává své postavě neobyčejně autentické charisma. Ať už představuje Patrizii jako mladou živelnou krasavici, jejíž ordinérnost Maurizio odmítá vidět, nebo později jako zhrzenou, ale stále bojovnou matrónu, jež muži, jenž se vymknul z jejího vlivu, nic nedaruje. Adam Driver je rovněž vynikající ve vývoji ze stydlivého studenta práv po sebevědomého šéfa módního kolosu. 

Jeremy Irons jako jeho otec jen plní očekávání, jiskřivější výkon podává Al Pacino coby strýc Aldo. Poněkud nepochopitelný zůstává part k nepoznání změněného Jareda Leta, jenž ztvárnil černou (ale spíš popletenou) ovci rodiny Paola Gucciho. Toho se tvůrci rozhodli bez slitování šikanovat. Vytvořili idiotskou, zženštile se projevující karikaturu, kterou po celou dobu průběžně fackují, na začátku v podstatě doslova. Italská inspirace se tu dobrala až někam k Malérům pana účetního – to ale není směr, který by už tak rozkolísanému filmu úplně prospěl.