Jak už to s kameramany bývá, zatímco nám divákům léta zprostředkovával kreace hollywoodských hvězd, on sám zůstával schovaný za kamerou a sotvakdy se stal objektem veřejného zájmu. Vždyť jen sehnat kloudnou fotografii k tomuto textu si vyžádalo nemalé úsilí.
Řekni kde ty kytky jsou, Markétka nebo Malý vůz. V 93 letech zemřela známá textařka Jiřina Fikejzová |
Nenápadnost Milana P. Sovy přitom silně kontrastuje s jeho životním příběhem a zejména s výčtem jeho mnohdy oceňovaných filmů, které různé žebříčky považují za hodně zdařilé a jež jsou divácky úspěšné. Vždyť opakovaná spolupráce s režiséry jako Barry Levinson, Mike Newell nebo Paul McGuigan nemůže být dílem náhody. A tím nebyla ani jeho cesta k filmu, jakkoli byla nesnadná a nepřímá.
Sova, který vyrostl na pražské Pankráci, emigroval na Západ se svým starším bratrem Janem už v roce 1966 (jejich mladší sestra Magda je následovala později a dnes žije v Austrálii). Z vlasti ale neodešel jako reprezentant slavné československé nové vlny, on totiž v těch letech byl nanejvýš nadšeným filmovým fanouškem, zato magicky přitahovaným prostředím filmu – první aktivní zkušenost s jeho výrobou v těch letech udělal, když se přichomýtl ke komparzu ve filmových studiích v Hostivaři. Do nich to neměl daleko z tamního TOS, kde se vyučil frézařem. Vzhledem ke svému „buržoaznímu původu“ (matka vystudovala práva v Paříži na Sorbonně) na nějaká studia v komunistické zemi pomýšlet nemohl. Ovšem fortelnost a preciznost, které si s sebou z učení vzal do světa, mu později otevřely cestu k filmu.
Al Pacino, Bruce Willis a další
Všechno to se čtenář dozví nejen z webu Americké akademie kameramanů (ASC), jejímž členem Milan P. Sova byl, ale také z knižního rozhovoru, který s ním před lety vedl spisovatel a scenárista Jan Novák. Tento vzácný zdroj přibližuje kameramana Sovu jako zdatného pozorovatele a vypravěče, jehož některé vzpomínky jsou hotovými filmovými scénami.
Třeba ta, jak se s bratrem Honzou chystali emigrovat, učili se anglicky a do toho jim člověk, který měl klukům zfalšovat do pasů britská víza, zavolal a sdělil, že mu to moc nejde a že by kvůli tomu mohli mít na hranicích problémy. Ale rakouské vízum prý umí výborně. „Tak my se na sebe s bráchou podívali, zahodili jsme ty učebnice angličtiny a šli do knihovny, vzali si tam učebnice němčiny a na poslední chvíli se šprtali: der Tisch, die Zeit, das Bier.“
Po necelých třech letech života v Rakousku, krátce po potlačení pražského jara v Československu, přilétá Sova do Spojených států. Stejně jako u našich sousedů, i tam nachází práci díky svým šikovným rukám. Nastoupil do firmy, kde, jak vzpomíná, „opravovali starý kamery, na který sis musel vyrobit spoustu součástek sám“. A to už byl jen krok k tomu, aby ho jednoho hezkého dne začali posílat na filmové lokace, kde spravoval mašiny, které se rozbily. Okouzlila ho práce kameramana a najednou jeho tajný sen točit filmy, byť zkraje často za hodně dobrodružných podmínek, už nebyl naprostou iluzí.
Kvalifikované posouzení jeho práce přenechme povolanějším osobám. Připomeňme si jen, že k zástupu herců, jejichž výkony Sovova kamera zvěčnila, patří takové hvězdy jako Robin Williams, Al Pacino, Johnny Depp, Bruce Willis, Ben Kingsley, Morgan Freeman. Mimochodem spoluautorem hudby k filmu Bistro byl Ivan Král. Kariéra kameramana vyvrcholila v roce 2009 filmem Push. V té době už byla nemocná jeho manželka Elizabeth, a tak si Milan P. Sova řekl, že je čas zůstat doma a starat se o ni. Předloni zemřela.
V horní části státu New York, v kraji, kde Sovovi žili a který Milanovi, Janovi a Magdě připomínal dávné prázdniny u babičky na Šumavě, se zítra na pozvání filmařova syna Milana Pepy sejdou přátelé, aby oslavili kameramanův život a jeho dílo. Pohřben byl už v neděli.
Jeho neteř Karen Sova, dcera bratra Jana, říká, že odchod tenkrát ještě sotva dospělého Milana do emigrace nebyl zadarmo. V touze po svobodě odešel ze země a od lidí, které miloval a z nichž mnohé (včetně rodičů) už nikdy neviděl, avšak duševně Čechy nikdy neopustil. Když s ním před pár měsíci jela z Texasu k němu domů, zazpíval jí starou českou písničku o nějaké holce, což prý vyznělo jako esence jeho života, k němuž patřily sranda, pivo a darebáctví. A taky samozřejmě jeho věčné obsese technikou, kamerou a světlem. „Co může bejt lepšího než si hrát se světlem?“ říkával sám Sova.
Čechoamerický kameraman, podle IMDb pověstný „vytrvalou energickou prací s pohyblivou kamerou“, byl formalitami nesešněrovaný živel a požitkář, v mládí bohém, který rád jednal na rovinu. Ale jakkoli by jeho kariéra mohla vypadat jako jedna dlouhá jízda v duchu slov „sex, drogy a rock and roll“, Milan P. Sova po sobě zanechal nepřehlédnutelné dílo. A nejen to. Byl inspirací pro mladé talentované filmaře, kterým občas jako pedagog předával své bohaté zkušenosti. A také studentka práv Karen Sova ví, že, jak sama říká, po vzoru svého strýce může svou odvahou a pilnou prací dosáhnout čehokoli.
