Středa 19. ledna 2022, svátek má Doubravka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

Ostrouchovův nemišíkovský Kemel. Při vší sofistikovanosti nabízí album syrovou výpověď

Miroslav Kemel. foto: DUŠAN TOMÁNEK

Čtvrtým albem Vlčí stopy zamířil písničkář Mirek Kemel do vysoké muzikantské společnosti. Nahrávky pro něj totiž vyprodukoval stále renomovanější Petr Ostrouchov a zpěváka a většinového autora podpořila česká muzikantská extratřída pod hlavičkou Blue Shadows.
  5:00

Nemůže tomu být jinak, než že se o Vlčích stopách mluví jako o Kemelově „mišíkovském“ albu. Producent Petr Ostrouchov se etabloval v posledních letech coby strůjce výrazného comebacku naší rockové legendy, pomohl ji dostat do pozice, kterou si zasloužila už dávno, a i přesto, že Mišík ze zdravotních důvodů skončil s koncertováním, vlastně z něj podstatnou měrou pomohl udělat možná hudebně, respektive repertoárově nejzajímavějšího stále aktivního interpreta generace, jež zahájila svoji kariéru v šedesátých letech.

Jenomže případ Mirka Kemela je úplně jiný. Většině veřejnosti je znám především jako karikaturista a autor kreslených vtipů, kterými zásobuje deníky už třicet let (svého času přispíval mj. i do Lidových novin). Jeho písničkářskou tvorbu, která absolutně s jeho politickým kresleným humorem nemá nic společného a je výsostně vážná a výrazně poetická, zná spíše jen specializované publikum. Jestliže Ostrouchov v lecčem změnil zavedenou podobu Kemelových písní, určitě to nezpůsobí takový rozruch, jako když se mu totéž povedlo u Mišíka.

Mirek Kemel
Stálým hostem kapely Mirka Kemela (vpravo) je muzicírující a zpívající herec...

Takže jestli má Ostrouchovova práce pro Mišíka a Kemela něco společného nebo podobného, jsou to vlastně jen okolnosti jejího začátku, které souvisejí s filmem. Zatímco Ostrouchov si s Mišíkem poprvé zahrál při ceremoniálu předávání Českých lvů, s Kemelem poprvé spolupracoval na písničce Za naší stodolou pro televizní minisérii Viktora Tauše Vodník. Tento song album Vlčí stopy uzavírá.

Odlišná aranžmá

Kdybychom ještě chvíli chtěli zůstat u srovnání Ostrouchovovy práce pro Mišíka a Kemela (a není důvod to neudělat, nabízí se to v prvním plánu), dojdeme k zajímavému paradoxu. Přestože jak obě mišíkovská alba, tak to kemelovské Ostrouchov jednoznačně šil zpěvákům na tělo a primární pro něj bylo zachovat jejich osobnost a osobitost, což se i podařilo, Mišíkův zavedený styl vlastně posunul mnohem víc, zejména na druhém společném letošním albu Noční obraz, které vyladil do baladična. Přitom základní instrumentace vlastně není v mišíkovském kontextu nikterak odlišná od jeho starších alb (samozřejmě nepočítáme zástup hostů, kteří album sice skvěle pentlí, ale v zásadě jsou to zbytné ozdoby).

Naopak při práci pro Mirka Kemela Ostrouchov nenechal kámen na kameni. Už proto, že „odstranil“ pro písničkáře dva typické nástroje: akordeon, na který při koncertech hrává Kemel sám, a saxofon, jímž přispívá jeho kapele herec a muzikant Vladimír Javorský (zde do studia přizvaný společně s Marií Puttnerovou jako backvokalista). Prim hrají nejrůznější strunné nástroje, což je logické při hráčské specializaci nejen producentově, ale také hlavní osobnosti Blue Shadows Josefa Štěpánka. A zcela zásadním instrumentem, který určuje atmosféru nahrávek, je kontrabas Jaromíra Honzáka, který je v mixu umístěn tak, aby jeho výrazný tón opravdu nikdo nepřeslechl.

Přesto přese všecko, a nyní jsme u onoho paradoxu, se zdá, že „Ostrouchovův Kemel“ je vlastně víc tradiční, víc známý či povědomý než „Ostrouchovův Mišík“. I když dostal Kemelův výraz hrou Blue Shadows jistou sametovost, snad i uhlazenost, nevytratila se z něj rozervanost, jakési – v dobrém, nehysterickém slova smyslu – vytržení. Také silné slovanské cítění, sklon k tomu, čemu se ve staré dobré ruské literatuře říká široká duše. To se zde povedlo uchovat, rozhodně to není přebarveno americanou, se kterou bývají Blue Shadows (samozřejmě opět v dobrém slova smyslu) spojováni.

Logické pokračování

Samotné Kemelovy nové písně jsou jakýmsi volným pokračováním jeho předešlé tvorby, což nemůže být u dávno „hotového“ tvůrce jinak. Kemel má skvěle odpozorované drobné životní situace, které dokáže rozmáznout bezmála ve fresku existenciálního významu, jako v jedné z nejlepších písní alba Mrkvový dort. Nebojí se vykreslení příběhů, které jsou skutečně na hraně, jejich děje jsou tragické, ale při autorské nešikovnosti nebo interpretačním nevkusu by mohly působit i parodicky. Což se ale talentovanému a citlivému Kemelovi prostě nestane,viz Byt na prodej.

Kemel je skvělý mistr zkratky, který brilantně pracuje se zavedenými obraty, jež představuje v osobitých kontextech: „Je to snadné jít s kůží na trh/dokud je mladá, hebká a voní“ (S kůží na trh). Podobně jako ve starších písních si pomáhá silně poetickými zvířecími metaforami („Na tvém bílém těle vidím vlčí stopy/Těch důkazů lásky se nikdy nenasytím“ – Vlk) nebo variacemi vycházejícími z lidových motivů („Úsměv je předzvěstí jara,/zprávou, že to Morana vzdala,/že sama se na břehu svlékla do košile“ – Úsměv).

Zcela zásadní ale je, že při vší hudební i lyrické sofistikovanosti je Kemelova výpověď vlastně velmi přirozená, nestrojená, pěvecky syrová. Což je mimochodem vlastnost, kterou sebelepší producent svému zákazníkovi uměle vtisknout nemůže.

MIREK KEMEL: VLČÍ STOPY

Animal Music 2021

Autor:

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nečekaný příbuzenský vztah. Vévodkyně Kate a Meghan pojí krev Přemyslovců

Premium Učebnice mluví jasně. Přemyslovci vymřeli po meči v roce 1306, kdy byl mladičký král Václav III. zákeřně zavražděn...

Češi investují do kryptoměn ve velkém. Stát řeší, jak je přinutit přiznat zisky

Premium Ještě nedávno byly virtuální měny jako bitcoin investicí především pro lidi, kteří chtěli experimentovat a nebáli se...

Mohlo by vás zajímat