Dříve se glóby dělily hlavně na terestrické (zobrazující pevniny a moře) a nebeské (zobrazující naopak hvězdné oblohy). Nebeské byly velmi důležité v tom, že pro dřívější mořeplavce byly hvězdy hlavními orientačními body na dlouhých plavbách. Terestrický glóbus pak námořníkům pomohl poznatky z toho nebeského přetvořit na konkrétní navigační kurzy.
S myšlenkou prvního glóbu přišli lidé pravděpodobně v Řecku v dobách Pythagorových, šest století před naším letopočtem. Díky zápiskům římského řečníka Cicerona víme, že glóbus již prokazatelně používal Archimédés ve druhém století před naším letopočtem.
Kdysi se glóby vyráběly nalepením tištěné mapy na dutou kouli, obvykle ze dřeva nebo mačkaného papíru. Mapa samotná se rozdělila do úseků, které se pak nalepovaly na kouli od pólu k pólu.
Mimochodem, glóbus sloužil údajně jako inspirace pro jablka, tradiční součást korunovačních klenotů. Díky nim totiž mohl panovník ve svých rukách symbolicky třímat celý svět.
