Pondělí 26. července 2021, svátek má Anna
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Oživlé boxy na piazzetě? Co nejdál od divadla

Kultura

  7:00
PRAHA - Intersekce na piazettě Národního divadla, která zahrnuje třicet tajemných boxů s výtvarnými instalacemi, budí dojem největší atrakce právě probíhajícího Pražského Quadriennale (PQ). Aspoň některá jména slibovala leccos zajímavého. Ovšem skutečnost zdaleka není tak úchvatná, jak by se čekalo.

Giantbum. Pohyblivé masky Nathaniela Mellorse určené pro jeho hru o středověkých objevitelích ztracených v těle obra foto: Reprofoto

Celkový dojem z Intersekce by se dal shrnout do dvou vět – hlavně abychom to dělali jinak a pokud možno co nejdál od divadla. A také interaktivně. Člověk, který poctivě projde všech třicet boxů nakupených v prostoru mezi Novou scénou a správní budovou Národního divadla, je ale především roztrpčen tím, že se neorientuje. Nenajde nikde žádné popisky, čísla boxů, informace o autorech.

Je pravda, že dostane průvodce s mapkou, ale pomocí té se lze zorientovat jen tak tak. Jsou tu také krátké anotace k jednotlivým instalacím, ale ani na ně se nelze příliš spolehnout – třeba tam, kde mají být notoricky známé obrázky Prahy a ukrytá těla měnící tvar, jsem já našla cákance modré a zlaté barvy, rozškubané papírky a tvora zabaleného v orientálním "tepichu", který se kýval a hučel. Jestli pod těžkým kobercem měnil tvar, mi není známo.

Zmatení pojmů

Ale vážně. To vše je samozřejmě záměr, projekt je prý "koncipován jako kultivovaný chaos druhů, nálad a prostředí performance, mnohovrstvý systém vytvořený za účelem zmást definici performance a scénografie spíše než je definovat". Takové vysvětlení sice na papíře působí vzletně, ale v reálu je situace podstatně drsnější, tam se nelze za nic schovat. A ukáže se, co je jen umělá póza. Přála bych autorům koncepce, aby viděli, kolik lidí se ptá kustodů, kde právě jsou a jaký box mají před sebou. A pak inzerují-li organizátoři slavná jména, opravdu netuším, proč je mám složitě hledat a zkoumat, zda nalezená instalace je skutečně ta, kterou si přeji vidět.

Podstatnější ovšem je, že taková expozice nefunguje ani jako drama, ani jako konflikt nebo dialog výtvarného umění a divadla. Je to jen chaos a všehochuť nevyrovnané úrovně bez jednotící výpovědi. Organizátoři PQ tvrdí, že zadání tématu vystavovatele svazuje, a tak jim nechali volnou ruku. Intersekce je důkazem nad jiné, jak problematický je takový přístup .

Pražské Quadriennale: piazetta Národního divadla nabídne i projekt českého výtvarníka Josefa Bolfa, který spojuje loutkový film, instalaci a performanci

Instalace Josefa Bolfa

Motto letošního PQ zní: scénografie unikla z divadla a profiltrovala i do dalších vrstev našeho života. Domnívám se, že jde o zmatení pojmů, scénografie je "terminus technicus" a jako taková zůstává spojená s divadlem všech forem a stylů, ať už to komukoliv připadá staromódní a vyčpělé. A bude jí, dokud bude existovat divadlo. Jaký smysl má zaměňovat ji s výtvarným konceptem, performancí či oživenou instalací, netuším.

Čtěte také

Asi bude něco špatně, když po prohlídce třiceti boxů zjistíme, že jediný, který výmluvně spojuje výtvarnou hodnotu s tématem, je ten, který patří fotografovi Bohdanu Holomíčkovi. Jeho jedinečné cykly fotografií se tu promítají s výborně vybraným hudebním doprovodem. Třeba cykly černobílých fotek ze 60., 70. a 80. let jsou přímo mrazivou metaforou zoufalé doby. Ale nepatří taková prezentace jinam?

Samozřejmě že nezklame ani Němka Anna Viebrock, nejenom autorka úžasných výprav k inscenacím Christophera Marthalera. Její koncept je také jeden z mála, který se jasně vztahuje k divadlu. K předmětům, které vytvořily divadelní iluzi a nyní už svůj úkol splnily a jsou jen mrtvými artefakty, které vyvolávají pocity a vzpomínky. Včetně proslulého dřevěného obložení, které známe z Marthalerových inscenací 90. let, jako třeba Nultá hodina.

Pražské Quadriennale - Vizualizace boxů u Národního divadla

Průhled boxy k Nové scéně

Bohužel instalace dalšího slavného divadelníka Romea Castellucciho (řvoucí divadelní maska) je zavřená, protože se porouchala součástka a je třeba ji přivézt z Itálie. I to se jistě může stát. Zajímavá je také živá performance Markuse Schinwalda, která originálně, v jakési převrácené perspektivě, zpracovává vztah těla a prostoru a tudíž komponuje hereckou akci v nezvyklé dimenzi. Koncept Ilji a Emilie Kabakových má rovněž nepřehlédnutelnou výtvarnou hodnotu a pohrává si s absurditou znaků. Jejich pult plný "chlastu" se znakem SSSR, který se odráží v zrcadle, je dostatečně groteskní.

Touha po jinakosti

Pro větší část boxů ale platí, že s divadlem téměř nemají nic společného a jejich úroveň je spíš slabší školní, nebo chcete-li klauzurní práce průměrné umělecké školy. Ať už jsou to dvě dívky ležící na zemi a cosi mumlající (třeba Milan Knížák takhle lehával na chodníku už za socialismu, a ještě kokrhal), nebo miniaturní figurky odrážející se za sklem. Vitríny, v nichž se objímají najatí "civilové", výuka tanga, šéf techniky vinohradského divadla, který ve zlaceném rámu lepí špejle, tři odporně naturalistické hlavy, které koulejí očima, kancelář s lejstry nebo box plný bílých krajek a látek a uvnitř nevěsta, coby monstrum oblečená do téhož. Nijak nezaujme ani Josef Bolf se svými šuplaty a registračkami. Snad bude zábavnější v sobotu, kdy, jak avizoval, svůj sklad rozmlátí v živém představení.

Část boxů také klade důraz na interaktivnost, ale činí to poněkud pošetile a málo objevně. Například v boxu Egona Tobiáše lze cokoliv říct do mikrofonu a virtuální publikum zatleská, a dokonce provolá mluvčímu slávu. Stejného rodu je Paulův butik (Paul Divjak), kde si lze půjčit libovolné oděvy a navěsit je na sebe. Největší zájem publika je o Svatyni Bretta Baileye, kde se stojí fronta. Je to atrakce pouťového typu, kam se vstupuje jako do strašidelného zámku. V čiré tmě se návštěvník prohmatá až na konec, kde... však ať si tam každý dojde.

A tak se zdá, že touha po jinakosti zavedla autory Intersekce do míst, kde s vaničkou "přivylili" i dítě. A tím dítětem je pochopitelně scénografie a divadlo. A pak žádnou výstavu nelze koncipovat jako všehochuť, která sama od sebe o něčem vypoví. V lepším případě bude tou výpovědí chaos. A to, že v něm žijeme, žádné objevné zjištění není.



 

LETNÍ SOUTĚŽ: Už jste navštívili Archeopark Chotěbuz?
LETNÍ SOUTĚŽ: Už jste navštívili Archeopark Chotěbuz?

Vkládejte svoje tipy na výlety s dětmi a vyhrávejte hodnotné ceny po celé léto. Kam vyrazit tento týden? Navštivte třeba Archeopark Chotěbuz.