„Jednak mám obdiv k akustickému zvuku jako takovému, zároveň jsem se taky odmalička učil na klarinet, a když jsem se dostal k elektronice, měl jsem potřebu ho nějak dál využít,“ vysvětluje vznik svého prozatím posledního čistě hudebního projektu. Spíše než označení hudebník by se k němu v současnosti ovšem hodila nálepka multimediální umělec, kdyby to vedle Dvořákovy nenápadnosti neznělo tak snaživě.
„Hledání přesahu mezi hudbou a ostatním uměním je základní důvod, proč jsem takové projekty začal dělat,“ říká o soundtracku k flashové hře Samorost 2, projektu RGB, který měl propojit hudebníky a diváky do jednoho homogenního celku, či o kolektivní práci s názvem Živá partitura.
„Moje instalace nejsou ani tak zvukové jako spíš hudební, je to snaha objevovat nový prostor pro hudbu,“ vysvětluje Dvořák.
V projektu RGB tedy svítili diváci speciálními baterkami na plochu, čímž generovali zvuk a zároveň komunikovali s hudebníky. Výsledkem byla kolektivní tvorba.
Ústředním objektem Živé partitury zas byl velký kus papíru, na nějž bylo možné sprejovat, vystřihovat, pohybovat s různými objekty a tím ovládat dění v hudbě. Jak Dvořák dodává, lze tento pokus chápat jako alternativu dalšího vývoje hudební partitury.
„Na Živé partituře se podílí dalších pět lidí, pracujeme hodně s náhodou, nedokonalostí, otevřeností formy. Papír i malba, která vzniká v reálném čase, je snímaná webovou kamerou a analyzována softwarem, který dokáže určit polohu, velikost, barvu a další vlastnosti objektů na papíře. Bubliny a bublifuk jsou pak další způsob, jak vytvářet proměňující se malbu. Jsou pro nás zajímavé, protože mají v sobě pohyb, náhodu, nestálost.
Živá partitura do sebe dokáže zahrnout veškeré hudební dění. Ve skutečnosti má celé představení řadu vrstev - konceptuální, vizuální, performativní, technologickou, což jsou kontexty, které přinášejí nové přesahy a jako celek jde tedy o jiný hudební zážitek.“
Jak upozorňuje, spousta hudebníků, kteří dnes pracují s performancemi nebo konceptuální hudbou, pochází z výtvarných škol. „Včetně těžce experimentálních projektů, s nimiž mám zkušenost z vídeňské scény. Své projekty chápu v podobném duchu jako přesah mezi hudbou a vizuálním uměním. Stále mám ještě pocit, že je tady možné ještě objevovat. S Živou partiturou máme navíc ještě další plány, objeví se např. 1. listopadu v Divadle 29 v Pardubicích.“
Flashová hra pro školáky i prarodiče
V červenci získal na festivalu Seoul Net v jihokorejském Soulu cenu film Jakuba Dvorského Samorost 2, k němuž Tomáš Dvořák složil hudbu; ocenění za originální zvuk filmu před čtrnácti dny přiřkla také prestižní přehlídka Flashforward v texaském Austinu.
Hře Samorost 2 dali tvůrci označení Pro školáky a prarodiče. „Snažil jsem se udělat Samorosta tak trochu večerníčkově,“ říká Dvořák. Připadá zajímavý člověku, který se aktivně zajímá o umění, stejně jako malému školákovi. Chtěl jsem vytvořit soundtrack trochu s nadsázkou, což samozřejmě odpovídá i tomu, jak jsem vnímal obrázek.“ Hra je k vidění na stránkách www.samorost2.net.
