Lidovky.cz: Jak se film Schmitke financoval?
Největší podíl financí jsme dostali ze Státního fondu kinematografie, dále z německého fondu Medienboard Berlin-Brandenburg, a také jsme získali dotaci od Karlovarského kraje. Do projektu vstoupila Štěpánova škola HFF Potsdam, která poskytla techniku a většinu postprodukce. A posledním koproducentem je firma, která nám zapůjčila kameru Alexa v době, kdy jsme ji nemohli mít ze školy. Takže na absolventský film je to poměrně složitá konstrukce.
Lidovky.cz: U filmu je zřejmé, že obrazová stránka je hodně důležitá. Hrála v tom roli právě kamera Alexa? Co je na ní zvláštního?
Je to asi nejlepší kamera na trhu. Dá se s ní hodně pracovat v postprodukci, má spoustu obrazových dat. Její výhoda je také v tom, že oproti jiným kamerám není třeba tolik svítit. A hlavně obraz je krásný. Ale primární roli ve vizuální stránce filmu hrál náš rumunský kameraman Cristian Pîrjol. Cristian je skutečný umělec, mág, který kromě toho, že má neuvěřitelné nadání, je velmi sympatický člověk a dokázal pracovat i v omezených podmínkách, které jsme u Schmitkeho jakožto debutového filmu měli. Naprosto se tomu přizpůsobil.
Jakub Žáček ve filmu Schmitke.
Lidovky.cz: Účastnil jste se celého natáčení. Potkaly vás během toho nějaké problémy?
Řešili jsme spoustu specifických problémů. Ale jedna kuriózní věc se stala, když jsme točili exteriérovou scénu s geologem Kryšpínem, který přijde za Schmitkem do auta: točíme, všechno jede, herci se pohybují, a já najednou vidím, že vzadu na horizontu se něco pohybuje. Za chvíli je vidět, že je to dodávka, která jede po cestě, pozadu a pořád rychleji. A za ní běží člověk... Auto nakonec skončilo v potoce, ale nic se mu nestalo, ani škrábnutí. Běželi jsme tam a ukázalo se, že řidič prostě zapomněl dát ruční brzdu.
Lidovky.cz: Natáčelo se v poměrně krátkém čase. Jak to štáb zvládal?
Je pravda, že jsme točili způsobem, kdy jsme se snažili maximálně využít veškerý čas. Takže jsme jeli třeba šest dní v kuse, sedmý den jsme půl dne spali, a odpoledne jsme už připravovali scénu na další den. Moc jsme neodpočívali. Když byl pak občas volný den, tak to lidi za štábu nevydrželi, vytáhli repráky a začala party uprostřed vesnice. Pak nás vždycky utlumila policie. Ale prostě už to nešlo vydržet, muselo to ven, bylo to náročné.
Lidovky.cz: Jak se točila větrná elektrárna? Byla opravdová?
Ano, točilo se na reálné větrné elektrárně, která stojí u Božího daru a je funkční. Měli jsem to štěstí, že majitel svolil, abychom ji použili do filmu.
Tomáš Vach (1983)Studoval mezinárodní vztahy a později filmovou produkci na FAMU. Se Štěpánem Altrichterem společně pracovali na středometrážním snímků Did Michael Knight End the Cold War? (2009). Tomáš Vach získal zkušenosti z práce pro mezinárodní filmové produkce, jako třeba berlínské Credo:Film nebo newyorské Milk and Honey. Vývoj filmu Schmitke realizoval také díky výběrovému stipendiu Nipkow program. Zajímá se o mezižánrové projekty na kterých spolupracuje například i s režisérkou Adélou Babanovou.  Producent Tomáš Vach  Tomáš Vach uvádí projekci filmu Schmitke na karlovarském festivalu. |
Lidovky.cz: A interiéry?
To je všechno také přímo tam. Jinak by to stálo strašně peněz, vyrábět elektrárnu někde ve studiu. Byla to pro nás klíčová věc, kterou se ještě před natáčením podařilo domluvit vedoucímu natáčení Mikuláši Novotnému.
Lidovky.cz: Jak jste se vlastně potkal se Štěpánem Altrichterem?
To bylo ještě na škole, asi před sedmi lety. Štěpánova postupimská škola připravovala česko-německý příběh z roku 1989 a hledali producenta. Zastavili se na FAMU a pan Pavel Borovan od nás z katedry jim doporučil mě. Scénář, který mi pak poslali, mě nadchnul, protože to bylo něco výjimečného. Během svých studií jsem bohužel nenašel jiného režiséra, kterému bych tak věřil a do kterého bych byl ochotný investovat tolik času a energie. Protože výroba filmu je vždy dlouhodobá věc, třeba na Schmitkem jsem pracovali čtyři roky a to už je kus života. A u Štěpána jsem to našel, tam to bylo, ten zvláštní způsob imaginace, hra se surreálností, která mě baví. Kromě toho měl velmi dobrý tým lidí, a také to bylo v němčině, na kterou se zaměřuju, takže to byla jasná volba. Film Did Michael Knight end the cold war? byl pak vybrán na pětatřicet festivalů po celém světě, a nás to nakoplo k rozhodnutí udělat celovečerní film. Řekli jsme si, že do toho dáme všechno zkusíme to. Věřili jsme tomu, i když samozřejmě člověk během té dlouhé cesty, která trvala čtyři roky, občas pochybuje. Ale mám pocit, že to bylo správně, a že se film snad líbí i ostatním.
Lidovky.cz: Je nějaký charakteristický rys, který musí producent mít?
To asi ne. Producenti mají různé psychologické profily, od těch, co řeší jen ekonomickou část a vůbec se nezajímají o tu kreativní, až po ty, kteří chtějí mluvit naprosto do všeho. Já osobně se chci podílet od začátku na té kreativní části, je to pro mě zásadní část práce, která mě taky hodně baví. Důležitý je podle mě hlavně také lidský přístup. Musím k tomu projektu něco cítit, vidět v něm potenciál, a pak do toho dám všechno. A lidé, kteří se mnou spolupracují, to potom doufám také cítí.
  |
Lidovky.cz: U Schmitkeho se to podařilo?
Rozhodně, tam se sešla skvělá konstelace lidí. Hlavní štáb vycházel z našeho prvního krátkého filmu – kameraman, střihač i hudební skladatel byli stejní. Byli to lidé, o kterých jsme věděli, že si můžeme navzájem věřit. Do toho pak vstoupili zkušené hvězdy jako herci Peter Kurth, Jakub Žáček nebo střihačka Andrea Schumacher, která nám film pomáhala dodělat. A také Martin Steyer, původně profesor ze Štěpánovy školy, který teď pracuje na na velkých amerických filmech, které se točí v Babelsbergu. Martin je velká kapacita, přesto se k nám přidal a supervizoval fim, protože ho zasáhla jeho poetika. Všichni tihle lidé přistupovali k filmu úžasným způsobem. Udělali si volno, aby mohli přijet film promovat, Kuba Žáček si odsunul odjezd na dovolenou z Prahy, aby nám mohl moderovat party v karlovarském Aeroportu, Martin Steyer přiletěl jen kvůli nám ze studia v Hamburku dohlídnout na to, jak film domixujeme. To jsou věci, které nejsou vynutitelné žádnou smlouvou. Pro mě je to strašně příjemný pocit, když nejde jenom o peníze, ale že se celý tým spojí se a vytvoří společně něco, v co všichni věří. Bez toho by tenhle náš film možná vůbec nevznikl. nebyl takový, jaký je.
Lidovky.cz: Jaká byla vaše spolupráce se Štěpánem?
Za tu dobu, co spolu spolupracujeme, jsme se hodně sblížili, jsme kamarádi, což spoustu věcí zjednodušuje, a spoustu věcí komplikuje. Štěpán je výjimečný režisér, s úžasnými schopnostmi imaginace a velmi specifickým pohledem na svět. Navíc je to velmi inteligentní a vzdělaný člověk, takže spoluprace s ním mě obohacuje. Samozřejmě to procházelo různými fázemi. To, jak film vypadá, je z velké části dílem jeho vytrvalosti, s jakou nás nutil věci předělávat a předělávat a předělávat... Nebylo to tak, že bychom si sedli ve střižně a za chvíli bylo hotovo. Stříhali jsme půl roku, zvuk se dělal asi sedm měsíců. Byla to velmi náročná spolupráce, ale je to na tom výsledku vidět.
Lidovky.cz: Co chystáte dál?
Aktuálně se chystám podpořit řeckou ekonomiku, protože poslední měsíc byl velmi náročný, takže pojedu do Řecka trochu načerpat energii. Pak máme v plánu další projekty se Štěpánem. Prozradím, že se jedná o jeden divácký film - komedii - a možná také jeden temný thriller z prostředí berlínských nočních klubů. Ve fázi vývoje mám také dva televizní seriály. Jeden o pražském podsvětí, který řešíme s Českou televizí. Druhý je o energetické krizi - Západ versus Východ, země nikoho uprostřed Evropy, po válce... Nechci říct přímo postapokalyptický příběh, protože to zní, jako kdyby to dělal Michal Bay. Námět vychází z místních reálií a je možné ho realizovat tady. Uvidíme. Také musím vyřešit otázku firmy a budoucího směřování, a pak to zase nějak nakopnout. Právě teď hledám společnost, ke které bych se připojil, nebo parťáka, se kterým bych založil něco vlastního. Někoho, kdo má větší devizy ve výkonné části, které mě činí nešťastným a já se mohl soustředit více na tu kreativní. Takže pokud někdo takový čte tenhle rozhovor, ať se mi hlásí!
