Vnuk slavného rakouského hudebního skladatele Arnolda Schoenberga – mladý právník Randol Schoenberg – žije v USA, kam jeho dědeček odešel v roce 1934. O svých evropských kořenech Randol (aspoň ve filmu) zpočátku příliš nepřemýšlí. Zkusil vést vlastní advokátní praxi, ale moc se mu nedaří. I proto se, zprvu ne právě ochotně, uvolí radit přítelkyni své matky ve věci jejích údajných nároků na restituci obrazu zabaveného nacisty.
Celá kauza se točí kolem Klimtova obrazu Dáma ve zlatém.
Maria Altmannová, dívčím jménem Blochová, se k příslušným dokumentům dostala až téměř na prahu devadesátky, po smrti své sestry. Přesto je odhodlána o navrácení rodinného majetku bojovat – i kvůli tomu, že obraz je portrétem její tety Adele, manželky českého cukrovarníka Ferdinanda Blocha-Bauera. (I to je velké jméno: podnikatel evropského významu byl mj. prezidentem Rakousko-československé obchodní komory. Vlastnil zámek v Panenských Břežanech, později zabavený nacisty a neblaze proslulý jako sídlo říšského protektora.) Mecenáška umění Adele zemřela v pouhých 43 letech v roce 1925. Před smrtí si přála, aby její manžel obraz Dáma ve zlatém věnoval vídeňské galerii Belvedere. Tam obraz v době, kdy o něj Adelina neteř žádá, také coby národní klenot visí – zdánlivě tedy není co řešit a zástupci rakouského státu požadavek zamítají. To však zdaleka není konec...
Rakušané, nebyli jste oběti
Nutno říci, že od Rakušanů, přinejmenším od těch konkrétních, kteří se k vydání obrazu tak docela neměli, by si po zhlédnutí filmu zřejmě ani pes kůrku nevzal. Přitom i vzhledem k výše řečenému zřejmě rakouští státní úředníci těžko mohli obraz nedozírné hodnoty (po vyhrané arbitráži jej Maria Altmannová v roce 2006 prodala Ronaldu Lauderovi za 135 milionů dolarů) jen tak vydat. Film je však portrétem Marie a z jejího úhlu také události nahlíží.
Maria Altmannová (Helen Mirrenová) a Randol Schoenberg (Ryan Reynolds).
Je především zásluhou skvělé Helen Mirrenové, že je Maria postava velmi uvěřitelná a lidská. Na sklonku života žije skromně v malém domku a provozuje obchod s oblečením (Maria Altmannová díky evropským rodinným konexím zaplavila Kalifornii kašmírovými svetry) a její důvody k rozpoutání soudní pře jsou velmi osobní a hluboké: navrácení obrazu má být vlastně gestem omluvy Rakouska za to, co její rodině a všem dalším obětem nacismu způsobilo. Maria je totiž na základě osobních zkušeností přesvědčena, že drtivá většina Rakušanů nebyla oběťmi, ale ochotnými napomahači nacismu. Helen Mirrenová přesvědčivě vyjadřuje hořkost, kterou v sobě její postava celý život nesla; nyní s bolestí otevírá staré jizvy, znovu čelí aroganci a nespravedlnosti. Rakušané, kteří její rodině ukradli majetek, jej teď proti ní hájí jako své národní dědictví... Helen Mirrenová se při tom obejde bez patosu – její Maria je žena, která když vidí, že má její právník špinavé brýle, mu je s výrazem pohoršené tetičky sebere a za pomoci decentního plivnutí perfektně vyčistí.
Poněkud patetický a schematický je ovšem film jako celek. Jako by se pro ostatní postavy už nedostalo jemnějšího prokreslení a zajímavějšího pohledu. Škoda je to například v případě rakouského novináře Huberta Czernina. (Další evropské jméno hodné pozornosti; významný investigativní novinář, který zemřel roku 2006 v pouhých padesáti letech, zásadně přispěl k rakouské debatě o restitucích ukradeného majetku.) V podání Daniela Brühla je z něj spíše jen přidaná postavička sloužící k tomu, aby se ve filmu mohlo odříkat, co je třeba.
Dáma ve zlatémUSA, Velká Británie 2015 Režie: Simon Curtis Hrají: Helen Mirrenová, Ryan Reynolds ad. Premiéra 25. 6. |
Návodností a schematičností trpí i retrospektivy z předválečné Vídně. Rozpačitě působí scénky, kdy se holčička Maria tulí k milované tetičce Adele, ale na hraně nechtěné parodie je i výjev, v němž se Maria před dramatickým útěkem před nacisty loučí s rodiči – a otec rozhodne, že svou poslední rozmluvu povedou v angličtině, jazyce budoucí nové vlasti jeho dcery. Samozřejmě: servírovat divákům ty nejdojemnější věty celého filmu v němčině by zkrátka nebylo ono...
Jako výpověď o ostře sledované soudní kauze a jejích souvislostech je tento snímek bezpochyby užitečný. Bez umění hlavní představitelky by ovšem zůstal jen dost okleštěným a trochu naivně zdramatizovaným encyklopedickým heslem.
