Čtvrtek 18. srpna 2022, svátek má Helena
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

Pátý Metronome Prague se vydařil, blýskly se nejen hlavní hvězdy

Nick Cave na festivalu Metronome Prague, 23. června 2022 foto:  Tomáš Krist, MAFRA

„Tak se zdá, že to doopravdy proběhlo,“ oddechl si se zjevnou úlevou jeden z hlavních organizátorů pátého ročníku festivalu Metronome Prague v sobotu zhruba kolem jedenácté večerní. Tehdy na hlavním pódiu stáli Underworld, poslední headlineři letoška, a dav návštěvníků na ploše pod nimi tančil.
  8:27

Pořadatelé Metronome Prague si museli projít mnoha napínavými okamžiky. Některé byly společné všem, kteří organizují velké kulturní akce v Česku - dvouletý odklad, vlastně trojí vlna prodeje lístků (na následně přesunuté ročníky 2020 a 2021 plus na letošní), přesouvání a doplňování programu. Mnohé horké chvilky byly ovšem specifické. Například spojené s úpravou areálu pražského Výstaviště, kde se hrálo a jehož Křižíkovy pavilony, zpřístupněné doslova pár dní před zahájením Metronomu, sloužily jako „noční kluby“ pro program po skončení koncertování pod širým nebem.

A další nástrahou bylo samozřejmě počasí, to je velká hádanka každé akce pod širým nebem. Předpověď na dny 23.-25. června skutečně nebyla úplně stoprocentní. První den, čtvrtek, spalovalo návštěvníky tropické vedro, v pátek mělo prakticky celý den nepřetržitě pršet. Což se nakonec nestalo, počasí bylo velmi příjemné - až do zhruba půl desáté večerní, kdy začalo nejen hustě pršet, ale oblohu křižovat také blesk za bleskem. Chvilku před plánovaným nástupem hlavní hvězdy, amerického zpěváka Becka.

Málokdo asi čekal, že se Beckův koncertu uskuteční - až na obdivuhodné tvrdé jádro opravdových fanoušků, které obsadilo svůj prostor pod pódiem a ani v hustém lijáku se nenechalo odradit. V zákulisí mezitím probíhala neuvěřitelná licitace mezi českými pořadateli, kapelou a její hlavní hvězdou, která chtěla vystoupit, a jejím americkým managementem, který nepřipouští koncertování v bouřce. Ta se nakonec uklidnila a Beck k nadšení všech, kteří vydrželi, ať na ploše nebo poschovávaní pod střechami, které byly k dispozici, na pódium vyběhl a odehrál výborný koncert.

Vrcholný pop

Bylo paradoxní, že o kvalitu Beckova koncertu se už v noci z pátku na sobotu rozhořely spory na sociálních sítích. Nejvíce mu bylo vytýkáno velké množství nasamplovaných a vůbec „předem připravených“ zvuků na úkor živé kapely. Což bylo ale trochu nedorozumění. Protože Beck není rocker, jeho hudba je vrcholný soudobý, svým způsobem postmoderní pop, beroucí si plnými hrstmi odkudkoli, a vyvažující třeba i plně elektronické písně naopak okamžiky, kde zpěvák jen sám hraje na bluesovou foukací harmoniku. Nicméně už dávno to není žádný busker z newyorských ulic, na kterého se možná podvědomě část publika těšila.

Beck každopádně odvedl výborné představení, velmi kontaktní vůči publiku, neboť cítil, že těmhle svým nejvěrnějším, kteří na něj bez jistoty, že na pódium skutečně vystoupí, čekali víc než hodinu v bouřce, hodně dluží. Beck také pro Prahu mírně upravil setlist, například svůj největší hit Loser zařadil oproti zvyklosti hrát jej ke konci vystoupení už na závěr jeho první třetiny - to pro případ, že by se bouřka vrátila a koncert se musel předčasně ukončit. Také - například oproti hraní na barcelonské Primaveře před dvěma týdny - více sáhl k současným písním z posledního alba Hyperspace, byť jeho nejoblíbenějším vlastním albem podle četnosti zařazených skladeb zůstává Guero z roku 2005.

Dokonalé divadlo

Jakkoli byl Beckův páteční koncert i vlivem okolností skutečně pamětihodný, jednoznačným králem letošního ročníku festivalu Metronome Prague byl Nick Cave, který se svou kapelou The Bad Seeds vystoupil ve čtvrtek večer a přilákal pod hlavní pódium zcela jistě nejvíc návštěvníků za celý víkend. Z někdejší „undergroundové“ hvězdy se za poslední léta vypracoval Cave v mainstreamovou megastar, aniž by musel o setinu milimetru ukročit ze svého vkusu, ba právě naopak, mnohá jeho poslední alba jsou vlastně oproti těm starším i pro leckterého velkého fanouška hodně těžko stravitelná.

Cave na koncertě ovšem dokáže podat i nové písně tak přesvědčivě, že skvěle zapadnou mezi jeho starší, ať už vysloveně hitové nebo třeba i trochu opomíjené songy. Zpěvákovo charisma a kazatelský způsob vystupování prostě dokážou zázraky a nejen první řady Caveovi vysloveně zobou z ruky. Málokdo z těch, kteří mají při tomhle koncertě přes dvě hodiny oči navrch hlavy, si možná odmítá připustit, jak dokonale sehrané a secvičené je tohle divadlo. Jak je předem dokonale promyšlen téměř každý zpěvákův pohyb na pódiu, každý prvek kontaktu s předními řadami, dokonce i skoro každý pohyb druhé hlavní pódiové atrakce, houslisty Warrena Ellise.

Nic z toho nesnižuje sílu Caveových písní ani jeho obrovskou muzikalitu nebo dar zasáhnout posluchače na nejcitlivějším místě. Jen prostě platí, že vrcholná profesionalita, která souboru vládne (a kterou snadno poznáme, shlédneme-li dva koncerty v rámci stejného turné), ale také zpěvákův hodně specifický smysl pro humor, který mnohdy působí (a má působit) naopak jako rozervanost či dandysmus, jsou prostě plnocenné součásti úchvatného divadelního představení, kterým koncert Nicka Cavea and the Bad Seeds je.

Co nevídáme denně

Finální hlavní hvězdy festivalu, britští klasikové taneční hudby Underworld, byly na vyvrcholení třídenního festivalu velmi dobrá volba, jak vzhledem k věku návštěvníků, jehož většina se pohybovala od více než třicítky dále, tak samozřejmě k chytlavosti jejich hudby a vizuálně vděčnému pódiovému podání. Underworld „nenaštvou“ ani toho, kdo elektronické taneční hudbě nemůže přijít na jméno, používají srozumitelné a neotravné rytmy i zvuky, mezi kterými se prolínají tu a tam melodie, i hlas Karla Hydea má svoji nezaměnitelnost, což u téhle hudby nebývá pravidlem. No a hodinu a půl všichni stejně čekají na Born Slippy, které ve finále dostanou a nemohou odejít nespokojeni.

Koncertních položek letošního Metronome Prague bylo podle pořadatelů něco kolem padesáti. Telegraficky už jen k některým z těch, které nevídáme každý den. Lenka Dusilová předvedla vynikající vystoupení s široce obsazeným Řeka Ansámblem, postaveným z kapely Květy, obou producentů posledního alba Petra Ostrouchova a Aid Kida plus dalších hudebníků - a koncert to byl emočně i zvukově velmi intenzivní. Tehdy poprvé se v rámci letošního ročníku ukázala jako velmi příjemná scéna Fontana Stage na Křižíkově fontáně.

Podruhé to bylo v pátek při vystoupení Tata Bojs. I ti, kteří tuhle kapelu viděli už mnohokrát, se shodli, že se jednalo o zcela výjimečný koncert, a to nejen zajímavým vizuálem tradičně z dílny Milana Caise, ale hlavně maximálním atakem ze strany kapely. Obvykle přimárně hraví „kluci z Hanspaulky“ tentokrát jako by do svého vystoupení dali hlavně opravdovou rockovou energii dospělých chlapů, kteří se rozhodli, že do toho půjdou se vším všudy. A na publikum to zabralo dokonale, na koncert Tata Bojs se v kuloárech vzpomínalo až do konce festivalu.

Objevy

Metronome Prague měl i několik zajímavých objevů. Tím zdánlivě nejnenápadnějším byla britská zpěvačka a písničkářka Emily Burns, kterou pořadatelé bohužel „uklidili“ na dost skrytou Tree Stage, jež měla bohužel dost nesnesitelné přeslechy s druhým hlavním pódiem Park Stage, kde to ve stejné době zrovna roztáčel Marpo se svým Troublegangem. Nicméně ani to nemohlo zamezit Emily a její výborné jednorázové kapele pod vedením kytaristy Jana Ponocného odehrát jeden z nejpříjemnějších, totiž nejnormálnějších, nejpřirozenějších setů letošního Metronomu. Rozhodně bude stát za to sledovat dráhu sedmadvacetileté zpěvačky i nadále.

A totéž si bezesporu zaslouží také Sunnbrella, kapela vedená Davidem Žbirkou, synem československé zpěvácké hvězdy. Na repertoáru de facto britské kapely (neboť Žbirka žije v Londýně) se určitě dá ještě pracovat, hlavně po producentské stránce, hudební směřování je ale sympatické, jakkoli můžou zjevné hlavní inspirace, totiž ostrovní indierock přelomu osmdesátých a devadesátých let, připadat „obstarožní“ - jenomže hudební vývoj se točí v cyklech a právě tahle hudba se v posledních pár letech opět hraje jak v podání pamětnických kapel, tak jejich nových následovníků. Není důvod, aby se mezi ně nezařadili i Sunnbrella.

Pátý ročník Metronome Prague se jednoznačně povedl. Celkový počet diváků není sice jasný, ale zdálo se, že areál hostí více lidí než v minulých letech - což by mělo vzhledem k dvouleté festivalové absenci samozřejmě logiku. Přitom nebylo potřeba se nikam prodírat, i fronty u cateringu byly snesitelné, toalety velmi kvalitní, bezkontaktní placení bezproblémové. Nezbývá než se těšit na 22.-24. června 2023, na kdy ohlásili pořadatelé šestý ročník.

Autor:

Porucha imunity je první známka, že je v našem životě něco špatně, říká lékařka

Premium Lidí s poruchami imunity přibývá. Příčinou je často špatný životní styl, což vede k vážným nemocem, třeba k rakovině....

Bude hůř. Považuji za férové sdělit to divákům předem, přiznal šéf ČT

Premium Inflace, energie, válka na Ukrajině a k tomu nízké koncesionářské poplatky. Současná situace postihla i Českou...

První díl rozhovoru s Shopaholicadel: Práci neseženu, každý den můžu umřít!

Premium Rozhovorům se dlouho úspěšně vyhýbala, nyní ale udělala výjimku a Expresu poskytla exkluzivní sondu do své duše....

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat