Plakát je svědectvím doby. Platilo to i v éře ideologických režimů. Plakáty odrážely loajalitu k nim, ve světlých chvílích i svobodu v mezích možného, ale nikdy neodrážely postoje režim zpochybňující. To je výsada demokratického světa. Zahrnuje-li výstavaČeský plakát období asi 1935–1985, je jasné, že nereflektuje éru svobody, ale doby všelijaké, v mnohém ohledu dosud živé.
  |
Ta výstava není určena jen pro specialisty. Bez obav tam mohou vyrazit na výlet celé rodinné výpravy. Otce, matky, dědečky i babičky expozice přivede buď k nostalgii po starých časech, nebo ke vzteku na ně – podle nátury a názorové orientace jednoho každého.
Není nutné vyznat se v autorech, jejich technikách a světovém kontextu. U některých plakátů se sám spustí řetěz asociací či vzpomínek v pestré škále. Od: Taková řemeslná dokonalost byla možná i bez počítačové grafiky? Přes: Skutečně to byla taková ideologická hrůza? Až po: To se iv době totality podařily tak skvělé věci? Suma sumárum. Ty plakáty nevzbuzují paušální postoje, ale spíše zajímavé otázky a u starších návštěvníků i osobní vzpomínky. Začněme plakáty ryze propagandistickými. Protože výstava vytěsňuje protektorát, nejtěžší propaganda se týká děl z éry stalinismu. Jde o prvoplánové pochlebování Stalinovi, Gottwaldovi, Vítěznému únoru... Objevněji působí jen okrajovější témata, třeba zemědělství. Plakát „Sběr prázdných makovic šetří a získává devizy“ má své kouzlo, stejně jako slogan „Méně mezí, víc koláčů“.
Výstava představuje také obsáhlou kolekci českých filmových plakátů.
Výstava začíná být skutečně zajímavá až v pasáži věnované dílu grafika Miloše Slováka (1885–1951), který se nevěnoval ryzí politice, ale komerční sféře. Zvláštní je, že na jeho plakátech lze jen obtížně určit dobu vzniku. Nepoznáte, zda jde o závěr první republiky, druhou republiku (1938–1939), či až tu třetí (1945–1948). Spojuje je totiž kapitalismus volné soutěže (reklamy na thymolin či Baťu) s budovatelským étosem lepších zítřků.
Vše pro zdraví lidu
Jejich poselství je jasné: potřebujeme zdravé lidi, neboť zdraví posiluje brannost lidu. Je to kult zdraví, síly, tělesné zdatnosti a loajality ke státu. Neváže se jen na jednu éru (nástup komunismu), ale na jisté periody, kdy svoboda dostává za uši ve prospěch dělnosti, brannosti a síly. De facto totéž se objevuje koncem 30. let, koncem 40. let, začátkem 70. let (nastupující normalizace). Upřímně řečeno, étos dělnosti (heslo „nežvaníme, makáme“), brannosti a síly přichází ke slovu i teď. To už sice výstava nereflektuje, ale před rozvěšenými plakáty a hesly si to člověk chtě nechtě uvědomí.
Český plakátPřehlídka ze sbírky Agentury ProVás Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy Do 22. října. |
Těžištěm filmové části výstavy jsou 70. a 80. léta, což je zajímavé pro ty, kdo tu dobu zažili aspoň jako děti. Vedle plakátů na běžné dobové filmy jsou i skutečné klenoty, mezi nimi i upoutávky z roku 1978 na Formanovy snímky Přelet nad kukaččím hnízdem či Hair. V tom je výstava, respektive nepřítomnost vysvětlujících textů, poněkud demagogická.
Pamětník ví, že tyto filmy se v běžné distribuci nepromítaly, neboť Miloš Forman byl v exilu, tudíž pro režim neosobou. Daly se vidět nanejvýš v Budapešti. Ale i toto můžeme brát jako součást společenské hry – mezi desítkami plakátů můžete sami určovat ty, které reprezentovaly tehdejší běžnou distribuci, a ty, které zvaly pouze na uzavřená promítání.
