Shodou okolností - někdo jim dal tip - jsem měl Číňanům o Kunderovi něco říci. Když po půlhodinové přípravě spustila kamera, zadívala se na mě čínská režisérka podobná Buddhovi v ženském vydání a zeptala se (pochopitelně čínsky, měli s sebou tlumočníka): "Proč Češi nemají rádi Milana Kunderu?"
To jsem úplně nečekal. "Ehm, jak to víte? A kdo vám to řekl?" řekl jsem rozpačitě. "Nevím, jak vám na to odpovědět. Čechů je deset milionů, to je hrozně moc na to, abych znal jejich názor na Kunderu." Udělal jsem pauzu, vyčkávaje, zda pokus o vtip může mít úspěch u zcela jiné civilizace. Když jsem viděl, že nemá, pokračoval jsem dál.
Z čeho se nedá vymotat
Snažil jsem říct asi toto: Většina Čechů nemá ke Kunderovi vztah žádný a je jim zcela lhostejný. Tedy pokud se nestane něco, co nemá nic společného s literaturou. Zde jsem se na chvíli zarazil a uvažoval, zda má smysl pustit se do složitého případu údajného Kunderova udání. Představil jsem si, kolik to může být znaků, a rychle jsem usoudil, že raději ne. Z toho bych se už nevymotal.
Ale to je normální, pokračoval jsem. Spisovatelé už delší dobu nejsou těmi, k nimž by lidé chovali nějaké city. Upřímně řečeno, je otázka, zda mají Češi vůbec někoho rádi. Samozřejmě mimo sportovců, televizních komiků a Karla Gotta, toho znáte, ne? (Neměl jsem bohužel ten pocit.) Poslední spisovatel, který Čechy jaksi citově zajímá, je prezident Havel, ale to ne kvůli literatuře. Čechy zajímají celebrity a jedinou celebritou je Michal Viewegh, snad už u vás taky vyšel...
No a Kundera, to je složité. On totiž není v Čechách moc známý, víte? V televizi ho nikdy nikdo neviděl... To u vás taky, ale zatímco u vás vyšly už i jeho poslední knihy, u nás ne. Bohužel tomu brání on sám. Asi ale má důvod. Když to tlumočník přetlumočil, podívala se Číňanka soucitně. Pak řekla: "Není to kvůli tomu, že Kundera kritizuje komunismus a Čechům to vadí?" Na to jsem nevěděl, co říct.
