130 let
Satanské tango (1994) režiséra Bély Tarra.

Satanské tango (1994) režiséra Bély Tarra. | foto: KVIFF

Perný den na začátek festivalu. Diváci mohou vidět i sedm a půl hodiny dlouhý film

Kultura
  •   12:00
KARLOVY VARY - Koncertem skladeb skupiny Beatles v podání Českého národního symfonického orchestru (a samozřejmě také oblíbeným ohňostrojem) vyvrcholí páteční start 54. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Zahájit festivalovou účast však lze také úplně jinak.

Tradiční zahajovací koncert pod širým nebem před hotelem Thermal bude letos dobrou reklamou na nový snímek Dannyho Boylea Yesterday, který je součástí festivalového programu a zároveň vstupuje do českých kin. Písně skupiny Beatles zaznějí po slavnostním ceremoniálu a po projekci zahajovacího filmu.

Hvězdný lesk na červeném koberci nebo líbivé hudební produkce jsou nicméně vždy jen jednou, možná dokonce méně podstatnou tváří karlovarského festivalu. I letos se přehlídka v soutěžích i dalších sekcích snaží dostat publikum do kontaktu s důležitými aktuálními tématy a s filmem coby uměním. Ani to samozřejmě nemusí vylučovat zábavnost – ale není to pochopitelně vždy pravidlem ani cílem.

Divákům, kteří přijeli na festival s vážnými úmysly, dali pořadatelé příležitost prokázat odhodlání už v pátek odpoledne: na program sekce Návraty k pramenům zařadili opus magnum maďarského klasika spirituální kinematografie Bély Tarra Satanské tango, jehož stopáž činí 450 minut (neboli sedm a půl hodiny). „Každá minuta tu ničí a ohromuje zároveň,“ napsala o filmu situovaném do zbídačelé vesnice v maďarské pustě americká esejistka Susan Sontagová.

Závěr hektického úvodního dne bude bezpochyby pro různé návštěvníky velmi odlišný, lze si však představit, že leckomu zarezonuje název jednoho z půlnočních filmů, černé španělské povídkové komedie Sedm důvodů k útěku (od společnosti). Prodává se v ní byt i s oběšencem...

CO SI NENECHAT UJÍT O PRVNÍM VÍKENDU

■ Parazit (Jižní Korea 2019, režie Bong Joon-ho)

Vítězný snímek z festivalu v Cannes má skvělé ohlasy a než přijde do českých kin, bude to zřejmě ještě nějaký ten pátek trvat. První příležitost zhlédnout jej ve Varech je už dnes dopoledne nebo v neděli večer. Další dvě projekce jsou o příštím víkendu.

■ Neviditelný život Eurídice Gusmãové (Brazílie, Německo 2019, režie Karim Ainouz)

Na programu je dnes večer (a potom za týden) i vítěz druhé canneské soutěže Un certain regard. Dobové melodrama o sesterské lásce a nezdolné ženské vnitřní síle je situováno do Ria de Janeiro 50. let.

■ Budiž světlo (SR, ČR 2019, režie Marko Škop)

Všechny filmy hlavní soutěže jsou zatím na startovní čáře a těžko mezi nimi předem hledat favorita. Snímek Marka Škopa si nicméně zasluhuje pozornost jednak proto, že je jediným (částečně) českým želízkem v ohni, jednak pro své aktuální téma individuální zodpovědnosti ve světě, kde jsou tradiční hodnoty podrobeny relativizaci a xenofobie vítězí nad soucitem s bližním.

■ Lžička (Lotyšsko, Norsko, Litva 2019, režie Laila Pakalniņa)

Jeden z prvních snímků, které se představí v soutěži dokumentů, se obejde beze slov, zato nápaditě využívá filmový jazyk. S humorem i s vážným podtextem vypráví příběh komplikovaného zrodu a jepičí kariéry zbytného předmětu – plastové lžičky. K vidění je zítra v podvečer nebo v neděli odpoledne.

■ Takové krásné šaty (VB 2018, režie Peter Strickland)

Butik, kde se po nocích konají okultní rituály a kde lze koupit krásné, leč prokleté šaty... Jak režisér s nadšením dotváří a rafinovaným obsahem naplňuje pokleslé žánry dávných dekád, jsem viděli například ve filmu Pestrobarvec petrklíčový. Bát se s ním můžeme dnes či zítra večer, případně ještě v úterý a ve čtvrtek.

Autor: Marcel Kabát