Jindy se jedná o takzvaná nedopatření, zpravidla způsobená ignorancí jedné či druhé strany (viz kauza Support Lesbiens versus Jan Kalousek). Fakt je, že člověku mnohokrát uvízne v hlavě písnička, která se podobá nějaké jiné – většinou lepší.
Může se tak stát mimoděk, ale i to způsobuje problémy, zvlášť jste-li osoba hudebně činná. Například Jiří Suchý se doznal, že nechtěně zakomponoval melodii Gilberta Bécauda do své písničky Dobré rady. O původu slavného Blues pro tebe, které nápadně připomíná píseň You Rascal You z repertoáru Louise Armstronga, nemluvě.
Cohen versus R.E.M.
To jsou však výpůjčky naprosto pochopitelné, na rozdíl od jedné, které já osobně neumím dát rozhřešení: když Ferdinand Havlík při skládání hudby k semaforské Kytici převzal se vším všudy začátek Ellingtonovy skladby The Mooche a udělal z něj motiv bludičky v podání Hany Zagorové, šlo o citaci, nebo něco méně sympatického?
Stejně sporná je píseň Hope z alba Up skupiny R.E.M., která se až nezdravě podobá Cohenově Suzanne. Byť jde o podobu přiznanou, jaký je vůbec smysl takové „pocty“? Navíc tady jde o variaci na druhou, protože kapelu evidentně inspirovala nahrávka Petera Gabriela. A co třeba Springsteenův Outlaw Pete, kopírující hit skupiny Kiss I Was Made For Lovin’ You? No má to ten ten Boss zapotřebí?
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Fonoautograf a písnička o luně |
