Dnes telefony obvykle nezvoní, nýbrž hrají. Podobají se tak rádiu nebo magnetofonu na jednu píseň (možná, že už i na víc, předpokládám, že jsou přístroje, kde si lze nastavit různé písně pro různé volající). Časy jednoho uniformního zvuku, v mobilech takového toho syntetického zvonění, jsou také pryč.
Já mám v mobilu už též píseň. Zdědil jsem ji po někom, protože je to mobil firemní. Píseň se jmenuje Song of a Preacher Man a zpívala ji Dusty Springfieldová. Je stará čtyřicet let. V mém mobilu jsem ji nečekal.
Když jsem ji poprvé slyšel, rozhlížel jsem se, kdo to vedle mě zpívá a kde se ten zpěv bere. Několik prvních hovorů jsem nevzal. Pak jsem si zvykl. Je to docela pěkná píseň. Klidně mi zavolejte. Když to nevezmu, aspoň víte, jak zníte.
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Hlas zabiják pro nové století (The National: Runaway) |