Mezi drsné balady se všeříkajícími názvy Ta dříčská sloj, Tam dole v jámě či Já toužím po své příští výplatě jako by ani nepatřila zvláštní odrhovačka, jež nese titul Paganini aneb Havířské dovádění.
Víme, že ji složil původem skotský písničkář Robert Emery (1794-1871), jenž velkou část svého života pracoval jako tiskař ve městě Newcastle upon Tyne v severovýchodní Anglii. Jednou ročně prý splichtil nějaký ten popěvek pro pravidelný mejdan svých kolegů od fochu – dá se předpokládat, že tak nějak vzniklo i zpívání o geniálním Niccolovi.
Jako posedlý hrál...
„My jsme z Newcastlu vypluli troufale, celá pětice, šli dobří chlapci s námi, s pevným úmyslem, že zhlédnem v divadle krále houslistů, slavného Pagynanny,“ počíná se Emeryho vyprávěnka. „V stánku Beasleye je levný skvělý truňk, láhev koupil jsem své znejmilejší Fanny, brandy pili jsme – každý si trochu zunk a pak motal se za slavným Pagynanny.“ Čili ne úplně klasický večer v duchu recitálů na Žofíně.
„Cizí panáček pak na jeviště šel, hopsal podivně jak panští služebníci. Jako posedlý hrál, skákal, vyváděl – ještě ocas mít, měl bys ho za opici. Ať se propadnu, když ten chlap pěkně hrál – sotva dojal by i mámu mojí mámy – tož jsem s přáteli zas táhl o dům dál, dal jsem dobrou noc slavnému Pagynanny.“
Pracujícího člověka virtuos neuspokojil. „Když jsme přešli most, my měli všichni zlost,“ dodává vypravěč. Vtipné je, že ani pro Niccola nebyla návštěva Newcastlu, kam zavítal během svého slavného turné v roce 1833, z nejpříjemnějších.
Když totiž do města přijížděl, dostavník s sebou na hrbolaté cestě tak házel, že houslistovi z prostoru pro zavazadla vypadl jeho oblíbený smyčec od francouzského houslaře Jacoba Euryho a rozbil se na několik kusů. Inu, zklamání na obou stranách…
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Po stopách zabijáka bláznů |
