Příběh kariéry amerického režiséra indického původu M. Night Shyamalana dnes slouží jako odstrašující příklad, poučná historka o tom, jak někdo prošustroval svůj talent, obětoval ho na oltář vlastního ega.
V roce 1999 prorazil se Šestým smyslem, ambiciózním hororem, možná přeceňovaným, přesto ale -přinejmenším v dobovém kontextu - inovativním. Pak přišel Vyvolený (2000), snímek, který mu nepřinesl tak výrazný komerční úspěch, troufnu si ho ale považovat za Shyamalanův vrchol. No a potom to začalo jít z kopce - Znamení (2002), příběh mimozemské invaze přetížený okázalou symbolikou, smrtelnou vážností a občasnou nejapností. Překombinovaná Vesnice (2004), únavná Žena ve vodě (2008), následoval opravdu výrazný „zářez“ - film Stalo se (2010), v němž Shyamalan dost důkladně prozkoumal terén nezamýšlené komiky, a nakonec Poslední vládce větru (2012), o smyslu jehož existence režisér zjevně nebyl schopen přesvědčit ani sám sebe.
Dnes se od Shyamalana čeká, že jeho filmy budou hrozné, a publikum a recenzenti v nich ten nezdar s gustem odhalují. Umělcova novinka - film Po zániku Země - na tom zjevně vůbec nic nezmění, na největší filmové databázi IMDb má zoufalých 4,8 bodu z deseti možných, kritika na něm suchou nit nenašla. Ono je to také docela těžké.
Jaden Smith ve snímku Po zániku Země
Na obhajobu Shyamalanova filmu se dá říct snad jenom to, že v něm autor nedosáhl nějaké nové a dříve nepoznané mety strašnosti, je strašný jaksi normálně, obyčejně, nijak výrazně se v tom ohledu nevymyká kontextu. Autorem námětu je představitel jedné z dvou hlavních rolí Will Smith, jehož partnerem je ve filmu jeho syn Jaden - s tématem Po zániku Země to nekoresponduje zrovna šťastně, zvlášť vzhledem k tomu, že potomek slavného otce na plátně nepůsobí jistě (mírně řečeno).
Zkouška ursou
Lidstvo zplanýrovalo zeměkouli a odebralo se na jinou planetu, dostalo se taky do střetu s mimozemskými nepřáteli - jejich zbraň je bytost zvaná ursa, která je sice slepá, dokáže ale vycítit lidský strach, jít po jeho zdroji jako příslovečná slepice po vítečem a zmasakrovat ho s efektivností jateční linky v drůbežárně. Generál Cypher Raige (Will Smith) ovšem dokázal ovládnout umění vytrácení se, potlačit strach natolik, až se bojovník pro ursu stane neviditelným a protivníka pak vyřídí.
Po zániku Země
Cypherův syn Kitai (Jaden Smith) se ovšem moc nepotatil, jako malý kluk zažil vpád ursy do domova Raigeových, trápí ho, že nešel na pomoc sestře, jež se za něj obětovala - táta tehdy nebyl doma, pochopitelně. Kitaie nepřijali ke kosmickým rangerům, otec ho ale stejně vezme na jakousi výpravu, aby chlapce trochu zotužil. K tomu samozřejmě dojde, navíc nad rámec tatínkových očekávání.
Šifra Hněf
Raketa havaruje, přežijí jen Cypher a Kitai, tatík se ještě ke všemu nemůže hýbat kvůli zranění. Kitai musí - otcem koučován - utíkat pozemskou divočinou a najít sto kilometrů vzdálený ocas rakety, kde je vysílač, jímž je možné přivolat záchranu. To, že ze ztroskotaného plavidla do okolních lesů unikla i na raketě převážená ursa, se snad rozumí samo sebou. Zapeklité.
V první části snímku se Shyamalanovi občas podaří připomenout, že býval známý schopností navodit atmosféru. Jakmile se ale děj snese z oblak na zem, stane se z filmu prazvláštní hybrid. Asi jako kdyby známý film Apocalypto nenatočil Mel Gibson, ale Walt Disney. Nepřejícnou džunglí uhánějí rozmilá prasátka jak z pohádky a mladý hrdina tu zažije krátký, leč poučný a naplňující vztah s jakousi veleorlicí... Sama Kitaiova pouť není nijak zvlášť strhující, není čas na nějaké peripetie, nebo dokonce adrenalin, hlavu divákovu je totiž potřeba otloukat velkým poselstvím - o míře subtility, s níž je sdělováno, svědčí už jméno dospělého protagonisty. Pojmenovat postavu nepřístupného a přísného otce Cypher Raige (tedy něco jako „Šifra Hněf“) vyžaduje odhodlání jít až do krajnosti polopatismu.
Všechny digitálně vylepšené scenérie různých končin světa, kilometry vysoké vodopády a krvelačné obludy jsou podřízeny jedinému. Křičet z plátna: Překonej svůj strach, člověče! Přesněji S-T-R-A-CH. AKitai ho nakonec překoná. Hezky stylově, na úbočí sopky. Jupí. Tak se taky zkusímmíň bát. Budu připravený se v kině postavit všemu. Třeba i dalšímu Shyamalanovu filmu.
Po zániku ZeměUSA, 2013 |
