Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Podepiš Chartu, bude legrace. Komedie Osmy sklouzla po povrchu

Kultura

  16:00
Pokud lze úspěšně točit komedie o hrdinech z nedopatření třeba v odboji za druhé světové války, proč ne v českém disentu v osmdesátých letech? Scenárista Marek Epstein a režisér Jiří Strach to zkusili, a výsledek se dostavil: jejich snímek Osmy získal v říjnu v Berlíně ocenění Prix Europa 2014 a Česká televize jej díky tomu mohla v neděli uvádět coby „letošní nejlepší evropský televizní film“.

Něco vyvřelo. Richard (Ivan Trojan) a jeho žena (Zuzana Stivínová) se potýkají s nástrahami normalizace. foto: ČT

Možná kdyby se snímek odehrával v některé ze sousedních zemí, s nimiž sdílíme společnou minulost sovětského satelitu, ale zas tak moc toho o nich nevíme, bylo by podobně snadné jej bez výhrad přijmout. Odehrává se však v naší vlastní ještě ne dávné minulosti – a nesnaží se ji ani tak pochopit či (třebas zvesela) interpretovat, jako spíš jen použít coby kulisu pro svou vlastní exhibici.

Hlavním hrdinou je ekonom Obvodního podniku bytového hospodářství, který na jakémsi večírku, opilý pod obraz, podepíše Chartu. Podstrčí mu ji vlasatý muž se slovy „Víš, co to je? Tys to už asi podepsal, ne?“ Richard (Ivan Trojan) podepíše, následně druhý den jeho jméno čtou na Hlasu Ameriky. Velký průšvih je doprovozen řadou menších (jako že doma opět vybublá odpad a Richardův patnáctiletý syn přizná, že bude otcem) a všechny nešťastné události vrcholí trháním zubů „osmiček“. Dohromady tyhle příhody z onoho dne učiní bod zlomu v Richardově životě.

Dosud naivnímu úředníkovi (který má ovšem bratra v emigraci a sám donedávna pracoval v podniku zahraničního obchodu) se otevřou oči, pochopí, v jakém světě to žije a jaká dilemata musí řešit. Zděsí se, když mu dojde, že jeho bývalý spolupracovník Janek, který je pečený vařený na Západě a prohání se v luxusním autě, může být agent režimu. Sám Richard je vyzván, aby se zavázal ke spolupráci s StB. Až do samého konce neví, zda má kývnout. Tak či onak je tu informace, na niž narazil v časopise 100 + 1: vědci potvrdili existenci bodu G. Potěšení z jeho hledání mu a jeho manželce nikdo nevezme... Tahle pointa je na Osmách asi to jediné, co má něco společného s jakousi hlubší pravdivostí: útěk do intimity soukromých vztahů jistě představoval jednu z možností vnitřní emigrace, často ovšem iluzorní.

Miroslav Krobot v televizním filmu Osmy.

Revoluce podle horoskopu

Osmy zjevně nechtěly být jen nevázanou zábavou. Zřetelně signalizují ambici promluvit o tom, jak normalizační časy prověřovaly lidský charakter. Jenomže k vykreslení tehdejších poměrů používají prostředky, které skutečný vhled do nich prakticky znemožňují. Jsou montáží těch nejotřepanějších klišé a povrchních obrazů, jakými lze onu dobu ilustrovat. Pro přesnost budiž řečeno – klišé není totéž co lež. Je to vyprázdněná dílčí pravda, která opakováním ztrácí vypovídací schopnost a celek pravdy jen zamlžuje.

Zredukujeme-li obraz normalizace na zamřelé OPBH, kde hrdinu uhání vdavekchtivá kolegyně a trýzní jej neochotní instalatéři, sotva o ní řekneme něco podstatného, neřkuli objevného. Nebýt oné linie s Chartou 77, mohly být Osmy docela klidně natočeny jako „malá televizní komedie“ se satirickým ostnem už v době, o níž pojednávají. Ať už je to kdykoliv. Příznačné je totiž tápání samotného příběhu v tom, kdy se vlastně odehrává. Dle přistání sondy Veněra na Venuši, o němž se tu hovoří, by to bylo v roce 1982. Pak ale těžko může fungovat vtip, kdy Richardův spolupracovník podle astrologického časopisu (který tu nepochybně vycházel...) vypočítá, že konec režimu přijde za jedenáct let. A že by se, ať už v roce 1982 nebo třeba 1978, z rozhlasu po časovém znamení ozývalo plné znění budovatelských písní z 50. let?

Osmy

ČR 2014

Režie: Jiří Strach

Scénář: Marek Epstein

Hrají: Ivan Trojan, Zuzana Stivínová ad.

V premiéře uvedla Česká televize 14. 12.

Ono je to ale vlastně tak nějak jedno: máme tu prostě normalizaci vybavenou znaky, které se nám hodí, takto (si) ji zkrátka chceme představovat, a reálné okolnosti nás nemusejí zajímat. Charta se podepisovala v opilosti neznámým lidem v hospodě a v socialistickém Československu bylo oproti Západu hlavně ticho. A když se někomu vylilo do bytu po kolena fekálií z odpadu, mohl ještě týž večer v tom bytě ležet s manželkou na posteli a přemítat o životě: asi tak to je v Osmách se vztahem ke skutečnosti. Realita se jednoduše ohne tak, aby vyhověla příběhu. Na svévolnou konstrukci lze totiž o tolik snadněji věšet vtipy i rádoby hlubší podtóny. Dobrá zpráva je, že na nejlepší evropský televizní film to stačí.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!