Trojí oživení ocenilo v sobotu večer Národní divadlo naplněné herci, zpěváky a tanečníky.
Když odměněný pěvec Jurij Gorbunov zapěl z plna hrdla v rodné ruštině „Děkuji ze srdce!“, poté, když Kateřině Holánové přišel předat Cenu Thálie z těžké nemoci se viditelně zotavující Boris Rösner a konečně, když za pobavené asistence exprezidenta Václava Havla děkoval Lubomír Lipský za uznání jeho celoživotního mistrovství Bratranci Ponsovi, Sestřenici Bětě, Otci Goriotovi, Třem sestrám, Matce Kuráži... „Dřív se děkovalo straně a vládě a dnes sponzorům., já ale žádného nemám, jenom sám sebe,“ pravil.
Moderující Antonín Procházka provedl své kolegy ceremoniálem s jistotou a vkusem. Pokud si rýpl (do „magistra ministra kultury“, do premiéra...), pak jen v mezích špičkování.
Za účasti televizních diváků se pětadvacet interpretů z oblasti činohry, muzikálu a operety, opery a baletu radovalo z toho, že jejich výkon - ať už v uplynulé divadelní sezoně nebo uplynulých desetiletích - poroty považovaly za mimořádný. A třináct z nich si odneslo trofej v podobě divadelní vázy Bořka Šípka.
Divadla nabízela více rolí pro muže
Herecká asociace Ceny Thálie udělovala už potřinácté. Rozhodování komisí pro jednotlivé žánry zřejmě nebylo jednoduché, protože se „urodilo“ více dobrých inscenací, z nichž logicky vyplývá i více dobrých interpretačních výkonů. Jen činoherní porota údajně zhlédla v minulém roce 165 kusů, mezi nimiž přibylo původních děl.
Podle předsedkyně poroty Jany Paterové dramaturgie českých a moravských divadel více myslela na role pro muže, a vzhledem k mnoha skvělým výkonům by prý porota hravě obsadila dalších deset nominací.
Výsledek (finálové nominace pro Taťjanu Medveckou, Simonu Stašovou, Kateřinu Holánovou, Martina Hubu, Ivana Řezáče a Ivana Trojana) rozhodně nemohl nikoho zarmoutit, ať už by Kolegium rozhodlo pro kteréhokoli z nominovaných.
Například Ivan Řezáč figuroval i v nominacích nedávno udělovaných Cen Alfréda Radoka, což svědčí nejen o silné sezoně tohoto herce, ale je také dokladem, že kvalita má šanci se prosadit (na Thálii měl naději už před pěti lety).
O něčem vypovídá i fakt, že dva z nominovaných činoherců na sebe výrazně upozornili v témže titulu: Pitínského inscenaci Ibsenova dramatu Rosmersholm brněnského Národního divadla. Martin Huba nominaci neproměnil, Kateřině Holánové se to podařilo.
Také loňská inscenace opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa v pražském Národním divadle (režie Jiří Nekvasil, dirigent Jiří Kout) přinesla dvěma interpretům nominace na Thálii. Eva Urbanová, která postavu Kostelničky v Národním zpívá už podruhé, si Šípkovu vázu odnesla. Tomáš Černý, jenž ztvárnil Lacu Klemeně, zůstal v nejužší nominaci.
Držitel ceny Jurij Gorbunov si ve Vojně a míru na scéně brněnského Národního divadla zazpíval dokonce role dvě a porota ocenila jeho schopnost uplatnit během jednoho představení rozdílné polohy - v postavě maršála Kutuzova a epizodní roli starého knížete Bolkonského.
Koneckonců, i v baletu se v hodnocení uplynulé sezony nejvýznamněji prosadili protagonisté jedné inscenace: svou už třetí Cenu Thálie Tereza Podařilová získala za roli Taťány a Jiří Kodym za titulní postavu v baletu P. I. Čajkovského Oněgin (choreografie John Cranko).
Pražské a brněnské inscenace vládly, ne však absolutně
Ve většině kategorií převládly nominace za výkony v pražských a brněnských inscenacích.
V oboru opereta, muzikál se ale vedle Terezy Bebarové, jejíž současná hvězda vysvitla v Divadle Na Fidlovačce, zaskvěl Tomáš Šulaj za roli Jerryho v muzikálu Slováckého divadla v Uherském Hradišti Donaha!.
Bebarová svou Fanny Briceovou jen potvrdila sérii pozoruhodných výkonů předchozích. Šulaj coby úspěšný činoherec přesvědčil porotu také o svých pěveckých kvalitách nejen v Donaha!, ale rovněž v titulní roli Brechtova Mackieho Messera téhož divadla.
Cenu do 33 let si odnesla herečka, která devátou sezonu působí v Olomouci, Evellyn Pacoláková (mimo jiné dětská star někdejšího televizního pořadu Zlatá brána). V Olomouci absolvovala už 35 premiér, její výrazová škála je bohatá, v poslední době zaujala například jako Káča v Divotvorném hrnci a Máša ve Třech sestrách.
Při pohledu na nominace i ocenění je příjemným zjištěním poměrně nízký věkový průměr odměněných umělců ve všech žánrech. V širších nominacích pak přítomnost herců, tanečníků i zpěváků z divadel mimo hlavní centra.
Ceny Thálie za rok 2005
ČINOHRA
Kateřina Holánová
Rebeka Westová v Ibsenově dramatu Rosmersholm, ND v Brně
Ivan Řezáč
Arnulf v Molierově komedii Škola pro ženy, Švandovo divadlo Praha
OPERA
Eva Urbanová
Kostelnička Buryjovka v Janáčkově opeře Její pastorkyňa, ND Praha
Jurij Gorbunov
Kutuzov v Prokofjevově opeře Vojna a mír, ND Brno
BALET, PANTOMIMA A JINÝ TANEČNĚ DRAMATICKÝ ŽÁNR
Tereza Podařilová
Taťána v Čajkovského baletu Oněgin, ND Praha
Jiří Kodym
Titulní role v Čajkovského baletu Oněgin, ND Praha
MUZIKÁL, OPERETA A JINÝ HUDEBNĚ DRAMATICKÝ ŽÁNR
Tereza Bebarová
Fanny Briceová v muzikálu Funny Girl, Divadlo Na Fidlovačce Praha
Tomáš Šulaj
Jerry Lukowski v muzikálu Donaha!, Slovácké divadlo Uherské Hradiště
CENA PRO ČINOHERCE DO 33 LET
Evellyn Pacoláková
Thálie za celoživotní mistrovství
Lubomír Lipský
Jeho první „rolí“ byl před 70 lety Frantík ve Strakonickém dudákovi. S bratrem Oldřichem byli spoluzakladateli pražského Divadla satiry (1945 - 1949), jeho základním působištěm byla jeviště Městských divadel pražských, na nichž strávil čtyřicet let. Hostoval v dalších divadlech, pamatují si jej diváci televizní (nejen ze seriálu Tři chlapi v chalupě) a vytvořil množství větších i menších rolí filmových. Bezmála pět set repríz absolvoval jako Babbs v Charleyově tetě.
Jiří Nermut
Začínal v baletní škole I. V. Psoty v Brně (1941), po válce byl více než dvacet let sólistou baletu Státního divadla, působil zde jako choreograf i šéf baletního souboru. Studoval na brněnské konzervatoři, ale také v Moskvě, Kolíně nad Rýnem a Londýně. Účinkoval v Národním divadle v Praze. Byl interpretem velkých lyrických postav a choreografem dynamických jevištních kreací.V roce 1992 založil vlastní baletní školu.
Jaroslav Horáček
Všestranný pěvec-basista získal první angažmá v Ostravě (1943). Těžištěm jeho kariéry byla však opera Národního divadla v Praze, kde působil bezmála čtyřicet let a vytvořil nezapomenutelné postavy rozmanitého charakteru (Kecal, Don Giovanni, Don Quijote, Figaro, Leporelo, Mefisto, Boris Godunov...) Pět let byl sólistou Státní opery Praha, často hostoval v zahraničí. Pavel Šmok Tanečník a choreograf, prosazuje autorské taneční divadlo. Působil (také jako režisér) na více než padesáti tuzemských i zahraničních scénách. V Praze absolvoval konzervatoř, založil Balet Praha (1964), později Pražský komorní balet, s nímž slavil úspěchy v Evropě. Je profesorem HAMU v Praze.
