Hlavním jménem programu a jedním ze dvou největších taháků dvacátého ročníku Pohody byli britští The Prodigy. Pod hlavní pódium přilákali bezprecedentní množství lidí - zatímco hráli, dalo se zcela bez problémů dostat na kteroukoli jinou také fungující scénu, ba se i posadit v těch nejvytíženějších občerstvovacích stanech, což bylo jindy jen těžko myslitelné.
The Prodigy uzavřeli v noci ze soboty na neděli hlavní dění Pohody až na drobné detaily v závěru navlas stejným natlakovaným setem, jakým stejnou funkci plnili vloni na českém festivalu Trutnoff. To znamená, že hity typu Breathe nebo Firestarter zazněly už zkraje vystoupení, a relativně hodně prostoru dostala poslední deska The Day Is My Enemy, konkrétně sedm kousků. Slováci si vytleskali dokonce tři přídavky, což se vloni trutnovským nepodařilo.
Koncertu The Prodigy předcházelo na hlavním pódiu vystoupení irské zpěvačky Róisín Murphy. Zjevný miláček publika okouzloval bezprostředností a celkem roztomilou roztržitostí, a pochopitelně hromadami převleků, kostýmů a rekvizit, jimiž je zpěvačka pověstná. Namíchaný repertoár ze starší tvorby včetně Moloko s ukázkami ze zcela čerstvého nového alba Take Her Up To Monto držel stylově pěkně pohromadě, ale zvukově byl poněkud řídký a plochý. I technopop může být dobrodružný, Moloko to uměli a není důvod, proč by to mělo unikat sólové Róisín Murphy.
Brzký večer na hlavní scéně obstarala britská dámská čtveřice Savages, zocelená letos mimořádnou frekvencí festivalového hraní. Jejich z dobrých tradic vyrůstající rock bez přívlastku v písničkách, z větší části vybraných z letošní desky Adore Life, dobře komunikuje prostřednictvím zpěvačky Jehnny Beth. Jejíž projev mimochodem z nahrávek ani zdaleka nepřipomíná Patti Smith tolik jako naživo.
Událostí sice na hlavní scéně, ale spíš pro fajnšmekry, bylo vystoupení čtyřiaosmdesátiletého jamajského kytaristy Ernesta Ranglina. Jeho kapela, skrytá pod hlavičkou Friends, je totiž skutečný all stars band world music a jazzu - se saxofonistou Courtneym Pinem, bubeníkem Tony Allenem či vokalistou a perkusistou Cheikhem Lo. Ačkoliv se většina skladeb pohybovala v lehkonohých reggae rytmech, hudba téhle party měla mnohem blíž k jazzu, resp. jeho zase ne tak obvyklé karibské fusion. Jež je ovšem pro Ranglina, jenž ve svém věku dokáže na kytaru solidně přitlačit, typická.
Menší scény nabídly mimo jiné korejské Jambinai, kteří hrají tvrdý alternativní rock v základním obsazení kytara-basa-bicí, které ovšem doplňují elektrifikované tradiční nástroje v rukou dvou dívek - a je to intenzivní zážitek posluchačský i divácký. Stejně tak američtí HO99O9, kteří byli k vidění před týdnem na Rock for People: jak pouliční dlažba tvrdý punkmetal a rap v těch nejdrsnějších gangsta tradicích.
Hudební experimentátor Flying Lotus se představil se sólovým elektronickým setem, který sice doprovázely dobré projekce a jeho blok byla velká show, nastavené laťce večera ovšem konkurovat nemohla. Naproti tomu Thundercat, americký hudebník a producent (mj. Kendricka Lamara), vystoupil s obrovskou šestistrunnou baskytarou na ramenou, s bubeníkem a klávesistou, a představil docela svěží mix toho nejtradičnějšího černého funky-popu se zábavnými skluzy do zcela mimoňských v podstatě jazzových pasáží.
V Café Kušnierik, pojmenovaném po slovenském novináři, aktivistovi a dobrém duchu Pohody, který vloni zemřel, probíhal po dva dny paralelní, předem nikde neohlašovaný program, který zajistily kapely, jež měly ke Kušnierikovi vztah. Takhle bylo možné například „načapat“ šéfa festivalu Michala Kaščáka, jak zpívá hity svých domovských Bez ladu a skladu za smyčcovo-dechového doprovodu, nebo na unikátní vystoupení kultovních Živých kvetů s hostujícími zpěváky, bluesovou legendou Jozefem Barinou a punkovým veteránem Whiskym.
A nakonec nelze pominout ani účast našich hudebníků, která v sobotu mohla v Češích bez rozpaků budit národní hrdost. Už po poledni David Koller dostal návštěvníky svými novými písničkami i hity Lucie, Midi Lidi největší krytou scénu v obřím stanu zaplnili více než nadoraz a Lenka Dusilová s Baromantikou musela přidávat především pro fanoušky intelektuálněji laděné muziky.