Pátek 3. února 2023, svátek má Blažej
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Politici nesnesou intelektuální opozici

Kultura

  10:17
PRAHA - Prozaik a scenárista Vladimír Körner (1939) se stal letošním laureátem Státní ceny za literaturu. Porota ocenila soubor jeho literárního díla, které nyní ve Spisech vydává nakladatelství Dauphin.

Prozaik a scenárista Vladimír Körner foto: Hynek Glos, Lidové noviny

LN Jak si vysvětlujete to, že jste se stal letošním nositelem Státní ceny, když jste vlastně v loňském roce vydal pouze literární scénář filmu Krev zmizelého?
Myslím, že byla šťastná konstelace. Tentokrát se totiž v porotě sešli slušní lidé, navíc většinou Moraváci a mí čtenáři ještě z 80. let. To se stává jednou za čas.

Takže Morava sobě.
Dá se to tak říct, protože mě zároveň navrhli moravští poslanci - kupodivu z ODS - na medaili za zásluhy. To jsem považoval za nehoráznou naivitu, ale nechal jsem je, ať se zklamou. Je totiž absurdní, aby někdo z polistopadových politiků projevil sebemenší míru kulturnosti nebo velkorysosti. Teď nemluvím pouze o současném prezidentovi, ale i o jeho předchůdci. Neboť dnešní politici - Miloše Zemana nevyjímaje - se za největší spisovatele považují sami.

Zdá se, že nejvíce ovšem umělce dlouhodobě dráždí Klausova osoba. Čím to je?
Nevím, ani mě to nezajímá. Současní politici se totiž neobklopují umělci a intelektuály, ale spíš jen těmi, kteří přitakávají a poklonkují. To vidíme ostatně i ve sdělovacích prostředcích - v televizních debatách se objevuje stále stejný kádr politiků, přičemž nesnesou jakoukoliv intelektuální opozici. Jako měli komunisté paranoiu ze spiknutí, tak dnešní garnitura se děsí intelektuálního podhoubí.

Máte tedy dojem, že listopad 1989 a následující události jsou stále interpretovány jen jejich hlavními aktéry. Změní se to podle vás někdy?
Vidíme, co se děje nyní. Všechny ty problémy se sestavováním vlády... O vládu zřejmě vůbec nejde, jde spíš jen o to, kdo bude příštím prezidentem. Proto také vznikla pseudostrana - Strana zelených, která vyloženě jen nahrává volbě příštího, doživotního prezidenta. Strana zelených se přece vůbec nezajímá o to, že tady řádí kamiony, že tady bude uloženo jaderné palivo, nevadí jim Temelín, zkrátka nic... stejně zvadnou ve stínu moci.

Komu má Strana zelených nahrávat k doživotnímu prezidentství?
Samozřejmě tomu předešlému, to je už podle jmen ve vedení strany evidentní.

A jak si představujete, že by k tomu došlo?
Že se „On“ na žádost národa opět obětuje a stane se doživotním prezidentem.

To by se ale přece napřed musel změnit zákon...
Zákony se tady mění velice rychle, o to bych se nebál. Hlavně se porušily hned v počátku v aféře Bartončík.

Není to přesto příliš divoká hypotéza?
Není. Já si pamatuju, že třeba studentské bouře v Berlíně 1968 začala jedna žebračka, která zaútočila na policistu pilníkem, a pak se ukázalo, že to byla známá rudá markýza, která si vydržovala čtyři jugoslávské milence. Pak se ty bouře přesunuly až do Francie a znamenaly mimo jiné de Gaullův pád.

Ještě jednou k Václavu Klausovi. V polovině 90. let jste s ním měl polemiku, kde mimo jiné zmiňoval vaši práci za normalizace. Můžete k tomuto profesnímu období říci něco bližšího?
Já jsem v roce 1969 vystoupil ze strany, což bylo existenční harakiri, následně mi sebrali pas a v cizině jsem byl pak až v roce 1977 -v Jugoslávii, kam byla poslána má dcera ze zdravotních důvodů. Vyhodili mě z místa dramaturga a mohl jsem psát jen scénáře. Při prověrkách jsem narazil na Ludvíka Tomana, který přišel přímo z Moskvy, zkrátka agent NKVD. A ten, když viděl, že můj otec padl a byl vyznamenán dvěma československými válečnými kříži, tak řekl, že mě vyhodit nemůže, ale že nesmím dramaturgovat, jen vykonávat práci námezdního scenáristy. Stihl jsem ještě film s Františkem Vláčilem a Vladimírem Čechem, ale nikdy za ta 70. léta nemůže najít ode mě jedinou prorežimní řádku.

Jste tedy se svou minulostí naprosto srovnaný?
Myslím, že ano. Pokud člověk dostane takovou lekci, jako jsem dostal já v srpnu 1969, tak pak už nemá měnit kabát. Kdo mění víru, nemá žádnou.

Vy jste ale už vnímal maďarské události roku 1956. Proč jste tedy na začátku 60. let do KSČ vstupoval?
Byl jsem tehdy na FAMU a F. A. Dvořák a Milan Kundera mi říkali, že jediná šance je reformování strany zevnitř, protože právě rok 1956 ukázal, že násilnou cestou to nejde. Tahle iluze ale na konci 60. let padla.

Možná jste se po listopadu 1989 cítil jako autor odstrčený. Nebude nynější ocenění třeba nějakým novým impulzem?
K psaní ne. Já jsem skutečně dost otrávený, protože mi leží léta v televizi plno scénářů. A taky bych byl rád, protože většina mých románů byla zfilmována, aby Česká televize uvedla některý z těchto snímků, které jsou naprosto opomíjeny, což je sprostota především vůči Františku Vláčilovi, Petru Čepkovi, panu Hrušínskému a řadě velkých lidí. Jinak ta cena pro mě znamená také určité vylepšení ekonomické situace, protože po vyhození z Barrandova jsem musel odejít do předčasného důchodu, který je dost bídný.

Právě vychází v nakladatelství Dauphin další svazek vašich Spisů, obsahující prózy o bitvě u Hradce Králové v roce 1866 - Post bellum, Svíbský les a Oklamaný. Proč jste se věnoval zrovna tomuto tématu?
Letos bylo zrovna výročí této bitvy, v Hradci Králové v rozhlase říkali, že to nikdo příliš nepřipomínal. Já jsem tomu věnoval celá 70. léta. Šlo tehdy o největší bitvu na našem území - takzvaně Němců proti Němcům, přitom tam padlo ovšem nejvíce Čechů a Poláků, kteří válčili dokonce na obou stranách. Maďaři, kteří se tam příliš nevyznamenali, dostali rakouskouherský dualismus, Češi za věrnou službu čekali Království české, ale nedočkali se. Byl to prvopočátek první světové války, ovšem ještě v rytířském duchu - nicméně šlo již svým způsobem o moderní bitvu, v níž bylo využíváno fotografií, železnice, a dokonce už i prvních raket.

Čerpal jste z odborných knih?
Samozřejmě, z dostupných pramenů se dá o této válce utvořit velmi plastická představa. Dějiny jsou zajímavé tím, že si o nich člověk utváří vlastní fiktivní obraz a díky uměleckému přetvoření se tento obraz stává pravdivým. To je třeba případ popisu bitvy u Slavkova v Tolstého Vojně a míru...

Berete to, že nyní vycházejí znovu knihy vaše, Fuksovy a Hrabalovy, jako velmi zjednodušeně řečeno „návrat mistrů balady“?
Ne, čas je zkrátka spravedlivý, ti, co jsou na okraji, vydrží, ale ti, co jedou na módní vlně, budou zapomenuti. Jako zmizeli Kozákové, Šajnerové a Skálové, tak zmizí ti dnešní módní autoři.

Vladimír Korner (1939)

Autor řady filmových scénářů, mj. Údolí včel, Zánik samoty Berhof, Kukačka v temném lese, Stín kapradiny, Pramen života, Kuře melancholik, Krev zmizelého, a prozaických knih - kupř.
Slepé rameno, Adelheid, Písečná kosa, Lékař umírajícího času, Anděl milosrdenství či Smrt svatého Vojtěcha.

V jednom z rozhovorů jste hovořil o současném preferování života umělce před samotným dílem. Myslíte, že se jedná pouze o problém dneška?
Jde o jasný vliv americké kultury, která se bojí hlubší psychologie. Tedy kromě židovských autorů, kteří kvalitu v americké literatuře stále udržují. Kdyby Američané začali přemýšlet, tak by nemohli být pány světa.

Ale přece většina obyvatel USA má kořeny v Evropě?
Spíš bych řekl, že se jednalo jistě o kořistníky a vrahy indiánů, to jsou základy amerického státu. Nicméně úpadek tohoto impéria - jak víme z Říma - může trvat ještě velmi dlouho... Americe mimo jiné chybí pokora antických Řeků a katolická víra.

A jak se díváte na ty, kterým víra nechybí - islámské teroristy?
Já jsem na straně papeže, protože Turci do Evropy nepatří. V minulosti se dělo všechno možné, aby byli z Evropy vytlačeni, a teď se sem vrací. A právě ti „poevropštění“ mladoturci vyvraždili Armény.

Možnost přijetí Turecka do Evropské unie je tedy přehnanou politickou korektností?
O tu vůbec nejde, jde o to, že Němci a Francouzi nechtějí už dělat a potřebují moderní otroky... Každý myslící člověk musí pomáhat jedinému čestnému východisku bílé civilizace - totiž do hrobu.

Ještě se chci zeptat, proč ve vašich dílech absentuje humor?
Nějak se mi tam nedostává. Vyznávám tragické umění, protože nad sebou uznává osudovou a vyšší sílu. To je nepřímá cesta k bohu.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat