Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

'Povolení? A jak se o ně žádá?' ptá se režisér Půlnočního polibku

Kultura

  10:54
BERLÍN - OD ZVLÁŠTNÍHO ZPRAVODAJE LN Režisér Alex Holdridge filmem žije: neváhá se kvůli natáčení stát téměř bezdomovcem. Nízkorozpočtový film Půlnoční polibek, který je označována jako jeden z nejlepších nezávislých amerických filmů posledních let, sleduje mladíka Wilsona kolem událostí na Nový rok v LA. Do českých kin vstoupil 11. února.

Půlnoční polibek foto: Reprofoto

LN: Proč jste se rozhodl natáčet černobíle?
Ten film je velmi současný v tom, jak v něm lidé randí, flirtují (přes Facebook, esemesky, internetové seznamky) a stavějí se k sexu. Bylo pro mě důležité vytvořit k tomu kontrast obrazem. Emoce a humor vyplývající z toho, že hlavní hrdina je sexuálně ponížený, opuštěný a bez peněz, mi připadaly nadčasové. Cítil jsem potřebu je zdůraznit, aby se můj film nestal povrchní momentkou facebookové generace.

Taky jsem chtěl, aby měl vznešený šmrnc, který by vytvářel protiváhu košilatým vtipům. Aby zahrál na romantickou strunu poté, co se rozvine jako brutálně upřímná komedie. Myslel jsem, že redukovaný obraz k tomu přispěje. Taky to člověku pomůže soustředit se víc na postavy. A protože ten film vypráví o nováčcích v Los Angeles, chtěl jsem také vzdát poctu starým hollywoodským filmům.



LN: Jak jste vybíral lokace?
Když jsem přijel do L.A., byl jsem na tom jako hlavní hrdina Wilson: bez peněz, bez auta a bez holky. Cestou jsem obrátil auto na střechu; vyfotil jsem si ho a ta fotka teď "hraje" ve filmu. Když jsem sem dorazil, sjel jsem metrem do centra a procházel se tam. Se Sarou Simmonds, která hraje hlavní ženskou roli, jsme tam courali a povídali si. Mnoho lokací jsem našel takhle s ní. Objevili jsme krásná, ale chátrající kina, která pamatovala lepší časy. Zamiloval jsem si je, připadala mi jako perfektní metafora pro město, jehož srdce – centrum – už přestalo bít. Jako filmaře mě překvapilo, že na těch místech nikdo netočí. Filmaři v L.A. jsou závislí na studiích a o městě uvažují jako o místě k práci, ne k životu. Já v tom světě nežiju, tak to vnímám jinak. Jsem rád, že se svými spolupracovníky můžeme českému publiku ukázat jinou, skutečnější stránku L.A., než jsou hollywoodizovaná vyobrazení Beverly Hills nebo ghett.

L.A. se poprvé po dlouhé době začíná zase samo od sebe rozvíjet. Je fajn mít možnost ukázat ty smutné čtvrti, o kterých lidé nevědí. Bezdomovci tam stojí ve frontách kolem celých bloků, zatímco gigantické banky jsou úplně prázdné. Jsou tam stará divadla, jejichž výstavba na začátku 20. století stála milióny a která jsou teď vykuchaná a předělaná na bleší trhy. Je těžké představit si, že to všeleží ve městě, které vydává takovou auru glamouru. Přestože je ten film romantický, má pozadí, které ukazuje, jaké opravdu je žít v L.A. Ve vysokorozpočtových snímcích neukážou, co tu můžete vidět na ulici nebo z autobusu. Já pocházím z nezávislé filmové scény v texaském Austinu založené Richardem Linklaterem, která existuje už celá desetiletí. S kamarády točím filmy na ulici už dobře deset let. I v L.A. mi připadalo přirozené prostě popadnout kameru a jít točit ven.

LN: Museli jste mít speciální povolení, abyste mohli natáčet na místech jako je operní budova Disney Hall?
Povolení? Ani nevím, jak se o ně žádá. Žádná jsme neměli. K Disney Hall jsme prostě přišli a pustili kameru. Štáb sestával asi tak ze dvou lidí, takže nebylo těžké chovat se nenápadně. Herci měli bezdrátové mikrofony, díky čemuž jsme se mohli vmísit mezi lidi a zachytit město takové, jaké je. To je luxus, který si velké produkce dovolit nemůžou. Většinou jsme s lokacemi žádné kompromisy dělat nemuseli. Točili jsme na ulici a na místech, ve kterých se nad námi někdo slitoval a pustil nás na hodinku dovnitř. Když někdo dělal problémy, tvrdili jsme, že natáčíme svatební video. Každá lokace ve filmu je veřejné prostranství, nebo patří mým kamarádům. Ta italská restaurace je třeba mého švagra. Scéna v kavárně se odehrává v podniku La Poubelle, kterou vedou moji známí. Ve Wilsonově bytě jsem kdysi bydlel, teď tam žije jeden z hereců, Brian McGuire. Vždycky jsme jen přišli, postavili stativ a začali točit.

Půlnoční polibek

In Search Of A Midnight Kiss

USA

Scénář a režie:
Alex Holdridge

Hrají:
Scoot McNairy, Sara Simmonds, Brian McGuire, Katy Luong, Twink Caplan, Nic Harcourt

90 Minut

Ten film je postavený z popela frustrace a selhání. Když jsem přišel do L.A., jedno velké studio chtělo předělat můj první film Wrong Numbers. Po dlouhé pauze a roce práce na scénáři z projektu sešlo – a to studio začalo dělat na téměř identickém filmu. Byl jsem vyčerpaný, zničený a na mizině. Můj kamarád, kameraman Robert Murphy, mi pak zavolal, že si koupil novou kameru s vysokým rozlišením. Chystal se na pár dní do L.A. a ptal se, jestli nechci něco natočit. Zamknul jsem se doma a za dva týdny napsal scénář. Sestavil jsem ho z historek z L.A., které jsem dva roky sbíral pro dokument nazvaný Kdyby se L.A. propadlo do moře, nechybělo by mi. Za tři týdny jsme začali točit. On ani nevěděl, že děláme na celovečeráku; myslel, že jsem napsal kraťas. Ale já byl rozhodnutý aspoň jeden dlouhý film natočit, než z L.A. konečně zmizím. A protože se mnou to studio tak dlouho postrkovalo sem a tam, rozhodl jsem se, že to prostě udělám po svém.

I když jsme neměli peníze ani povolení, chtěli jsme ten film udělat tradičně. Chtěl jsem vzdát poctu kinematografii a všem hercům a filmařům, kteří se do tohohle města sjeli z celého světa točit filmy. Náš vyprávěcí styl je extrémě věrný klasické hollywoodské tradici.

LN: Novoroční pusa je v USA tradice, Wilson ale nemá koho políbit. Ocitl jste se někdy ve stejné situaci?
Ano, a zkoušel jsem se seznamovat přes internet a měl jsem spoustu bizarních rande. Spousta toho, co ve filmu postavy říkají a dělají, znám od svých známých. Třeba Vivianin fotoprojekt www.thelostshoeproject.com skutečně provozuje moje bývalá přítelkyně, se kterou jsem se seznámil online. Lidé za mnou po projekcích chodí a svěřují se mi se svými zážitky podobného druhu.

Byl jsem na tom emocionálně úplně stejně jako Wilson. Na nejhlubším dně. Když se vám rozpadne vztah, hroutí se kariéra, nemáte auto, práci ani peníze, chce se vám všechno vzdát. Já to vzdal. Měl jsem kýlu a přišel jsem o zub. Neměl jsem zdravotní pojištění. Neměl jsem energii začínat znovu. Každý film v člověku něco zabije; já už měl za sebou dva a každý z nich mě zadlužil a utahal. V tenhle moment jsem si říkal, že skončím jako bezdomovec. Připadalo mi, že nade mnou rodina zlomila hůl, a chtěl jsem se vším skoncovat, ale pomalu jsem život zase sebral do svých rukou. V téhle depresivní době mi dodávaly naději i ty největší drobnosti: drobná altruistická gesta, věci, které lidé dělají jeden pro druhého, ve mně vzbuzovaly víru v lidství, jež mi pomáhala jít dál.


LN: Jak se před natáčením a během něj měnil scénář?
Abych pravdu řekl, na psaní si skoro nepamatuju: bylo to jako šmouha. Když jsem napsal scénář, začali jsme hned točit. Scény jsme zkoušeli vždycky v noci před natáčením a já pak zůstával vzhůru a přepisoval je.

LN: Jak fungovala "chemie" mezi Sarou a Scootem?
Všichni jsme spolu už pracovali před tím, takže to mezi nimi jiskřilo hned od prvního dne. Myslím, že se do sebe během natáčení trochu zakoukali, i když by to nikdy nepřiznali. Za šestnáct dnů natáčení se mezi nimi vytvořilo jisté pouto a já jsem na konci věděl, že co do chemie se tam odehrál malý zázrak.

LN: Scéna, v níž Vivian "krade" své věci ze svého bytu, je velmi zábavná. Bavili jste se při jejím natáčení, nebo byla spíš problematická?
Ta byla jedna z nejzábavnějších. Neměli jsme napsaný žádný dialog, takže herci vlastně ani nehráli. Natáčení jsem si moc užil a rád se na tu scénu dívám. Když Sara na konci spadne, spadne doopravdy, ale nezastaví se. Jasně, že jsem ten záběr musel použít. Ještě teď se směju, když na to vzpomínám.

LN: Váš předchozí film Sexless získal mnoho prestižních cen. Otevřelo vám to dveře, nebo bylo těžké na takový úspěch navazovat?
Vyhrávat na festivalech pomáhá, ale je to jako útočit do kopce. Když jsem ty ceny přebíral, věděl jsem, že v pondělí budu zase pinglovat v restauraci. Její vedoucí tam vyvěsil novinový článek, který tvrdil, že číšníka už nebudu nikdy muset dělat. Připadalo mu to vtipné. Je důležité zůstávat velmi skromný, protože mnoho z nás shání peníze na živobytí i na filmy dost těžce.

Už jsem se smířil s tím, že budu neustále na mizině a bojovat o každý další film. Pokud jste se dali k filmu s tím, že na něm chcete zbohatnout, jste ve špatném byznysu.

Prodej louky 25 000 m2
Prodej louky 25 000 m2

Horní Planá - Hodňov, okres Český Krumlov
3 250 000 Kč