Pražská kolonie Buďánka ožila. Zatím v divadle

Ukrytá za hustými křovinami, pár metrů od rušné Plzeňské ulice, stála donedávna jedna z pražských rarit - dělnická osada vzniklá na počátku 19. století, která si až do osmdesátých let století 20. uchovala autentický charakter. Tehdy, na sklonku komunistického režimu, bylo rozhodnuto kolonii zbourat a postavit na jejím místě desetipatrový dům. To sice překazila sametová revoluce, obyvatelé Buďánky byli ale už vystěhovaní a ze čtrnácti nízkých domků zůstal obývaný jenom jediný.

Místo získalo status památkové zóny, pod správou Městské části Praha 5 ale rychle chátralo, plány na jeho revitalizaci ztroskotaly a developerská firma, která měla kromě nové zástavby začít i s rekonstrukcí (nebo spíše znovupostavením) několika téměř rozpadlých domků, se stále k ničemu nemá. Inscenace Divadla Na zábradlí, věnovaná Buďánce, se nezabývá pouze touto její tristní novodobou historií; snaží se spíše evokovat genia loci a přiblížit alespoň zlomky osudů těch, kteří zde žili.

Zbytky pražské kolonie Buďánka

Lucie Ferencová, autorka scénáře a režisérka, Kolonii koncipovala jako montáž autentických vzpomínek, ale i textů Svatopluka Karáska, Ivana Jirouse, Egona Bondyho a dalších (jeden z domů na Buďánce se stal v sedmdesátých letech útočištěm undergroundu, kde se množila Revolver Revue a zkoušely kapely Půlnoc a Plastic People).

Víc apel než umění

Ferencová použila v inscenaci i motivy z několika dalších děl, především z Greenovy povídky Pod zahradou. Příliš mnoho významových propojení však zamlžuje sdělnost hry, z mlhy se občas úlevně vynoří konkrétní situace ze života v osadě, ale opět se utopí v nejasném slepenci dialogů, náznaků a literárních konotací.

Čí je to město? Kristina Maděričová a Marie Spurná v inscenaci Kolonie

Textu nepomáhá ani nepříliš výrazná režie - herci se pohybují po šikmě, představující mimo jiné střechu jednoho domku, dramatické momenty podtrhuje spíše živá hudba Romana Zacha a skupiny Klustý než dění na scéně. Snad i proto je jedním z nejsilnějších míst inscenace závěr, kdy se bez komentáře promítají fotografie zmizelého světa košířské kolonie.

Divadlo Na zábradlí uvedlo Kolonii jako titul sezony 2011/12, jejíž téma zní „Čí je to město“. Jako důrazné upozornění na skutečně poslední šanci, kdy se dá ještě zachránit jedinečná památka, má inscenace smysl - zvláště ve spojení s diskusí s posledními obyvateli Buďánky, která probíhá v druhé části večera. Za Buďánku a za to, aby byla Praha byla skutečně „naším“ městem, by se ale dalo bojovat průkaznějšími zbraněmi uměleckými.