Sobota 21. května 2022, svátek má Monika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Pražská kolonie Buďánka ožila. Zatím v divadle

Kultura

  13:00
Nová inscenace Divadla Na zábradlí přináší příběh vleklé devastace ojedinělé památkové zóny - košířské „zlaté uličky“.

Život na Buďánce v provedení Divadla Na Zábradlí foto: DNZ

Ukrytá za hustými křovinami, pár metrů od rušné Plzeňské ulice, stála donedávna jedna z pražských rarit - dělnická osada vzniklá na počátku 19. století, která si až do osmdesátých let století 20. uchovala autentický charakter. Tehdy, na sklonku komunistického režimu, bylo rozhodnuto kolonii zbourat a postavit na jejím místě desetipatrový dům. To sice překazila sametová revoluce, obyvatelé Buďánky byli ale už vystěhovaní a ze čtrnácti nízkých domků zůstal obývaný jenom jediný.

Místo získalo status památkové zóny, pod správou Městské části Praha 5 ale rychle chátralo, plány na jeho revitalizaci ztroskotaly a developerská firma, která měla kromě nové zástavby začít i s rekonstrukcí (nebo spíše znovupostavením) několika téměř rozpadlých domků, se stále k ničemu nemá. Inscenace Divadla Na zábradlí, věnovaná Buďánce, se nezabývá pouze touto její tristní novodobou historií; snaží se spíše evokovat genia loci a přiblížit alespoň zlomky osudů těch, kteří zde žili.

Zbytky pražské kolonie Buďánka

Lucie Ferencová, autorka scénáře a režisérka, Kolonii koncipovala jako montáž autentických vzpomínek, ale i textů Svatopluka Karáska, Ivana Jirouse, Egona Bondyho a dalších (jeden z domů na Buďánce se stal v sedmdesátých letech útočištěm undergroundu, kde se množila Revolver Revue a zkoušely kapely Půlnoc a Plastic People).

Víc apel než umění

Ferencová použila v inscenaci i motivy z několika dalších děl, především z Greenovy povídky Pod zahradou. Příliš mnoho významových propojení však zamlžuje sdělnost hry, z mlhy se občas úlevně vynoří konkrétní situace ze života v osadě, ale opět se utopí v nejasném slepenci dialogů, náznaků a literárních konotací.

Čí je to město? Kristina Maděričová a Marie Spurná v inscenaci Kolonie

Textu nepomáhá ani nepříliš výrazná režie - herci se pohybují po šikmě, představující mimo jiné střechu jednoho domku, dramatické momenty podtrhuje spíše živá hudba Romana Zacha a skupiny Klustý než dění na scéně. Snad i proto je jedním z nejsilnějších míst inscenace závěr, kdy se bez komentáře promítají fotografie zmizelého světa košířské kolonie.

Divadlo Na zábradlí uvedlo Kolonii jako titul sezony 2011/12, jejíž téma zní „Čí je to město“. Jako důrazné upozornění na skutečně poslední šanci, kdy se dá ještě zachránit jedinečná památka, má inscenace smysl - zvláště ve spojení s diskusí s posledními obyvateli Buďánky, která probíhá v druhé části večera. Za Buďánku a za to, aby byla Praha byla skutečně „naším“ městem, by se ale dalo bojovat průkaznějšími zbraněmi uměleckými.

Lucie Ferencová: Kolonie

Režie: Lucie Ferencová
Výprava: Jana Hauskrechtová
Hudba: Roman Zach a orchestr Klustý Divadlo Na Zábradlí
Premiéra 17. 11. 2011

Autor:

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!